10.09.2023
V české a slovenské hokejové historii nastal takto realizovaný přestup pravděpodobně jenom jednou. Aktéři si po dlouhých létech vybavují, že kalendář ukazoval 5. srpna 1969, což bylo úterý. Z letiště v Hosíně se vzneslo aerotaxi L 200 Morava s pilotem Procházkou, kondičním trenérem českobudějovického Motoru Arnoštem Bintrem a jeho dvanáctiletým synem. Zamířilo do Košic a téhož dne se vracelo zpět. Osádku rozšířil brankář Vladimír Plánička.
Č. BUDĚJOVICE – Hokejová dráha Vladimíra Pláničky (6. 1. 1946) nabrala kurz v Ostravě, kde se rodák z Bystřice pod Hostýnem vyučil u Pozemních staveb v oboru Elektromontér rozvodných zařízení a současně nastupoval v brankovišti Baníku, což byl svého času ligový klub. Povinné dva roky vojenské služby následně odsloužil v Košicích na východě Slovenska. Oficiálně narukoval k leteckému útvaru, ve skutečnosti hrál nejvyšší soutěž za Duklu Košice. Před ubytovnou pro letce, kterou využívali také dukláci, zapózoval 21. června 1967 na kapotě vystaveného MiGu 15, proudového stíhacího letounu z dílny ruských konstruktérů Mikojana a Gureviče.
V kokpitu MiGu 15, typu licenčně vyráběném taktéž českou továrnou Aero Vodochody a dodnes sloužícím vzdušným silám Severní Koreje, nikdy brankář registrovaný u vojenského letectva nevystoupal k oblakům. Na košickém letišti se přesto 5. srpna 1969 odlepil od země. Udělal si pohodlí v legendami opředeném dvoumotorovém aerotaxi pro pět osob L 200 Morava a vydal se vstříc sportovní budoucnosti do Českých Budějovic, s nimiž spojil i další část svého života. Za Duklu Košice založenou roku 1962 chytal v sezoně 1966–67, během níž přešel klub do civilního sektoru pod hlavičku Tělovýchovné jednoty Východoslovenských železáren. Zůstali zde někteří vojáci.
Druhý rok základní služby uzavíral v sezoně 1967–68 také Vladimír Plánička. „Nechali nás na výjimku dohrát za civilní tým. Bylo nás asi osm,“ upřesňuje košická dvojka za reprezentačním gólmanem Jiřím Holečkem. Společně vystřihli ještě ročník 1968–69. Oba se nacházeli v hledáčku českých klubů a blížil se konec jejich tandemu, neboť železáři přilákali na východ Slovenska dalšího reprezentačního adepta Pavla Svitanu, jenž završil mistrovským titulem vojnu v Dukle Jihlava. „Podepsal jsem v Košicích bianco přestupní lístky, což se dělalo běžně. Mohlo se tam doplnit cokoliv,“ vnáší světlo do starých praktik nositel slavného příjmení (František Plánička zářil ve fotbalové brance – pozn.).
Posilu do brankoviště hledal českobudějovický Motor. Tamní A-mužstvo zrovna opustilo elitní klubovou společnost a toužilo po rychlém návratu. Zárukou se měl stát Jiří Holeček, pražský rodák a odchovanec Slavie. Funkcionáři rozvinuli zákulisní hru, která vygradovala zmíněného 5. srpna 1969, předposlední den přestupního termínu. Klubový výbor pověřil politickovýchovného pracovníka a redaktora Josefa Faltu, aby přivezl Holečka z Košic. K ruce dostal kondičního trenéra Arnošta Bintra. Na letišti v Hosíně měli připravené aerotaxi. „Dělal jsem jenom stafáž,“ vzpomíná druhý z nich, jenž se však záhy proměnil v hlavního zprostředkovatele nachystané transakce.
„Dvoustovka“ Morava vyráběná v Kunovicích a doposud užívaná k pilotnímu výcviku (spatřit ji můžeme také v Leteckém muzeu Kunovice – pozn.) nemohla odletět kvůli defektu. „Nešlo o nic zásadního. Snad vznikl problém s kompasem. Vyřešilo se to nasazením záložního letounu stejného typu. Nicméně Falta dostal strach a povídá, Arnošte, já jsem pověrčivý a neletím nikam. Tady máš tašku s podepsanými přestupními lístky a obálkou s penězi. Vyřiď to sám,“ zavelel a nechal mě v tom vykoupat. Nebyl jsem detailně zasvěcený do situace a připadal si trochu jako blbec. Ale poslechl jsem,“ usmívá se bývalý tělocvikář, který pečoval o fyzičku ligových slavojáků a motoráků v období 1963 až 1969.
Na košickém zimním stadionu nejprve Arnošt Binter vyhledal Jiřího Holečka. „Působil na mne trochu jako frajer. Říkal ne, ne, do Budějovic ne. Já jdu do Prahy. Dostanu tam byt,“ popisuje zprostředkovatel přestupu. Pozdější trojnásobný mistr světa přitom už předtím nějakou cestou dostal klíče od bytu v jihočeské metropoli. Stejného bytu, který obýval obránce Miroslav Kuneš vracející se do Sparty a ve stejném domě, kde přebýval do své emigrace kapitán budějovického týmu Josef Cvach. Klíče Holeček předal Vladimíru Pláničkovi, jehož angažování si bafuňáři Motoru předjednali jako záložní variantu. „Šuškalo se také, že mám jít do Vítkovic nebo Havířova,“ vybavuje si „náhradník“.
Pláničkova manželka pocházela z Ostravy, v té době ještě dost zakouřené. Vychovávali ročního synka a vůbec se jim nechtělo do slezské metropole. Ostatně, hokejový tým Vítkovic účinkoval ve druhé nejvyšší soutěži, stejně jako budějovický, a brankář by si nepolepšil ani po sportovní stránce. „Po příletu Arnošta Bintra se zničehonic ukázala možnost jít na jih Čech. Do poslední chvíle jsem neměl o ničem tušení. Zpětně jsem zjistil, že se na mě ptaly Budějovice, snad na základě zmínky Standy Roba a Pepíka Pártla, kteří se mnou hráli v Košicích a věděli, že budu volný. Vzal jsem to. Motor budoval dobrý mančaft a chtěl hrát o postup, což se nakonec povedlo,“ vysvětluje.
V Košicích zbývalo dořešit kompenzaci za přestup. „Vypravili jsme se za klubovým funkcinářem, snad předsedou, byl to nějaký major, do jeho bydliště. Nechtěl otevřít, ale zrovna se blížila listonoška, které vyšel vstříc. Vláďa Plánička strčil nohu do dveří, aby nemohl zabouchnout. Předal jsem mu obálku s penězi, celkem sedmdesát tisíc. Jako obyčejný kantor jsem do té doby neviděl takovou částku. Chtěl jsem od majora potvrzení, že to převzal. Chytil mne pod krkem. Čo to chcete, veď to sa nerobí? Ale podepsal. Když jsem to vyprávěl na motoráckém výboru, přítomní soudruzi se jenom usmívali. Byly to černé peníze,“ líčí Arnošt Binter pobaveně s odstupem více než půl století.
Pilot Procházka s pasažéry Arnoštem Bintrem starším i mladším a Vladimírem Pláničkou dovedl létající taxi ještě téhož dne zpátky k bezpečnému přistání na Hosíně. „Nad Brnem mi zatrnulo, protože vypověděl službu kompas. Modlil jsem se, aby nepřišly mraky a netratili jsme směr. Dopadlo to dobře. Ještě jsme udělali kolečko nad Budějovicemi, abych si prohlédl nové působiště,“ přidává úspěšný gólman další podrobnosti nevšedního příběhu, který ještě pokračoval příští den – poslední v přestupním termínu. V doprovodu klubového sekretáře Josefa Jelínka musel nový muž sestavy odcestovat, tentokrát po zemi, do pražského sídla hokejového svazu k potvrzení registrace.
Arnošt Binter oslavil letos 22. července 95. narozeniny. Jeho příběh čtěte ZDE
Ladislav Lhota
