01.09.2018
Na postu kondičního trenéra u hokejového týmu se stal Arnošt Binter průkopníkem. Povolal jej František Mizera po sestupu budějovického Slavoje z nejvyšší soutěže roku 1963. Nový člen realizačního týmu vedl fyzickou přípravu, do níž prosazoval všestrannost a novinky v podobě lyžařského výcviku, cyklistických etap, veslování na pramicích nebo zátěžových testů. Končil v sezoně 1969 – 70. Letos 22. července svěže oslavil devadesátku.
Č. BUDĚJOVICE – Narodil se v Bratislavě, kde tatínek, původem Budějovičák, vykonával právnickou praxi. Maminka pocházela z Jindřichova Hradce. Na český jih spěchala rodina zpátky se vznikem fašistického Slovenského štátu v devětatřicátém. Pozdější studium nasměrovalo Arnošta Bintera ke kantořině. S aprobací tělocvik – čeština začínal na učilišti národního podniku Motor, jednatřicet let působil na stavební průmyslovce v jihočeské metropoli.
Počátkem šedesátých let se objevil mezi hokejisty. Oslovil ho František Mizera, funkcionář sestupujícího Slavoje. „Potřebovali asi nějaký impulz, aby se dostali zpátky do ligy. Drželo jim palce veškeré obyvatelstvo. Chopil jsem se toho a zavedl netradiční věci. Třeba, že po sezoně museli jet hráči na lyže. Chtěl jsem hráčům dokázat, proč jsou na tom tak, jak na tom jsou,“ usmívá se celoživotní tělocvikář, jenž inicioval zavádění lyžařského výcviku do českých škol v sedmdesátých létech minulého století.
Další novinkou, kterou Arnošt Binter prosadil u tehdy druholigového týmu, byly zátěžové testy. Dodnes uchovává výsledné grafy. Hráči museli odběhnout čtyřikrát za sebou šedesátku, potom je čekalo šestnáct šedesátek. Taky je poslal na kolech – kdo si co sehnal – do Vyššího Brodu, odkud se vraceli po Vltavě na pramicích. „Získávali kondici a museli reagovat na šlajsnách. Nejen pažemi, ale i rozumem. Chtěli jsme je v tom povzbudit, neboť méně přemýšlivých sportovců bylo u nás vždycky dost,“ mrká šibalsky.
K aktivizaci mozkových buněk sloužila rovněž herní cvičení, která kondiční trenér aplikoval do hokeje například podle basketbalu. Spoluorganizoval letní soustředění na ostrově Pagu v Chorvatsku nebo v rumunském letovisku Mamaia. „Hoši trénovali na plážích za přítomnosti rekreantů a nechtěli se shodit před tou kulisou, takže makali naplno. Jen si někteří dostatečně neuvědomili, že když plavou do moře, musejí plavat zpátky,“ říká muž, který v zimním období působil i na střídačce. „Nemíchal jsem se do koučování, ale dbal jsem na disciplínu, aby naše hvězdy nediskutovaly s rozhodčími,“ popisuje.
Vedení klubu v létě 1969 pověřilo Arnošta Bintera důležitým bafuňářským úkolem přivézt z Košic na východě Slovenska brankářskou posilu. V hledáčku se nacházel reprezentant Jiří Holeček, nakonec přicestoval Vladimír Plánička. Na letišti Hosín bylo připravené aerotaxi s pilotem Procházkou. Odlet se zdržel kvůli technickému problému. Na palubu odmítl nastoupit politicko výchovný pracovník Josef Falta, který byl pověrčivý, a tak letěl pouze kondiční trenér se synkem. „Vezl jsem v tašce sedmdesát tisíc jako druhou splátku za přestup. Přebíral to v Košicích jakýsi major a hodně se bránil dát mi potvrzení. Po návratu jsem zjistil, že to byly černé peníze,“ prozrazuje.
Původně závodní cyklista si užil v hokejovém prostředí spoustu legrace. Nejraději vzpomíná na proslulého šoumena Josefa Buřiče, jehož kousky se tradovaly široko daleko. Při zájezdu do Itálie bavil diváky groteskami na bruslích, aby jim kompenzoval nudnou podívanou na hru, které moc nerozuměli. V Karlových Varech řídil jako velitel hasičské cvičení v hotelovém patře, kde byla ubytovaná budějovická výprava. Asistenta mu dělal Josef Cvach. Záležitost s vytopenou budovou a vyděšenými hosty se musela pracně žehlit. „Pepík Buřič byl velice schopný hráč a přátelský člověk. Udržoval atmosféru v kabině,“ chválí dávného svěřence.
Ještě v sezoně 1969 – 70 pomáhal Arnošt Binter připravovat tréninky Vlastimilu Hajšmanovi. Potom se soustředil na oblíbené lyžování. Po olympiádě 1998 se stal předsedou úseku snowboardingu při českém lyžařském svazu. Spolupracoval s trenéry akrobatického lyžování a snowboardistů. Vytvořil systém tréninku. K tomu mu posloužilo také tréninkové zařízení Aleše Valenty ve Štítech. Stále je aktivní. „Nejvíc mě naplňuje práce v komisi fair play Českého olympijského výboru a funkce předsedy komise lyžařů při České obci sokolské,“ svěřuje se čerstvý devadesátník, jenž často pobývá na chalupě u Českého Rudolce. Vychoval pět synů, těší se z třinácti vnoučat a sedmi pravnoučat.
Ladislav Lhota
