Rudolf Rabetz hrával za Motor do roku 1967. Poprvé od té doby usedl v hledišti 30. 12. 2015

01.01.2016


Zní to neuvěřitelně. Někdejší centr prožil utkání Motoru pod střechou budějovické haly naposledy jako hráč v sedmašedesátém roce. Potom odevzdal výzbroj a počínání svých následovníků registroval dál prostřednictvím tisku nebo televize. V hledišti k přímému sledování zápasu se usadil až den před Silvestrem minulého roku, kdy na ledě bojoval domácí tým o prvoligové body s Mostem. Osmasedmdesátiletý muž se tedy vrátil bezmála po půl století.


ČESKÉ BUDĚJOVICE – V sektoru B2, kde sedávají motoráčtí old boys, si Rudolf Rabetz připadal jako Alenka v říši divů. Vyprodaná Budvar aréna rezonovala skandováním nadšených diváků, kteří po svém ocenili výsledek 8:2 ve prospěch jihočeského favorita. „Byl jsem z toho divokej. Nedá se to popsat obyčejnými slovy. Prostě krása. Začínal jsem tady ještě na dřevěném stadionu. To vůbec nemůžu porovnat se současným stavem,“ vyjádřil upřímný obdiv.

Rodák z budějovického Rožnova začínal kdysi s bruslením na zamrzlé Vltavě. Parta kamarádů dokázala na žeksnách či kanadách proti proudu řeky doputovat až pod romantickou zříceninu hradu Dívčí Kámen. Do organizovaného hokeje se Rudolf Rabetz pustil za dozoru legendárního „táty“ Václava Štropa, jenž brousil brusle i kuchyňské nože v průchodu mezi Krajinskou a Českou ulicí a pečoval o hokejovou mládež. „Vzpomínám na něj rád. Bylo to dobrej dědek,“ poznamenal trochu svérázně jeho dávný svěřenec.

O brusle jevili zájem nenechavci

Když otevřel dveře od šatny dospělých, nastupoval mladý Rabetz nejprve za béčko Slavoje. Na vojně hájil barvy Dukly Olomouc, po návratu asistoval u historicky prvního sestupu Českých Budějovic z nejvyšší soutěže v roce 1959. Řízením osudu se ocitl ve Zlíně, kde naopak během čtyř let dvakrát vybojoval postup. Potom hrál tři roky 2. ligu zase doma. Zažil přechod ze Slavoje do Motoru, ale nový trenér Slavomír Bartoň pro něho v sedmašedesátém už neměl místo v sestavě.

Mezi Bartoňovy koně neopatřili ani Milán Hönig, Jan Maxa nebo Jan Šrámek, jimž otevřel náruč písecký Jitex, zatímco Rudolf Rabetz pro zábavu nosil dres béčka Motoru. Jenom do chvíle, než kdosi nenávratně vztáhl ruku po jeho bruslích. „Vybodnul jsem se na to. Po čase mě chytil hokej na rybníce, jenže pak jsem další brusle půjčil jednomu opraváři v boršovském mlýně a nikdy víc jsem je neviděl. Pořídil jsem si jiné, ale rybník nezamrzá. Tak nevím, kdy je vyzkouším,“ pokrčil rameny.

Po skončení kariéry se vyučil mlynářem a více než čtvrtstoletí, do odchodu na důchod, mlel mouku v Boršově nad Vltavou, kde se trvale usadil v části zvané Poříčí. Holduje rybařině a na sklonku minulého roku se zařadil k aktivním fanouškům Motoru. „Hokejisty jsem sledoval v novinách a televizi, ale jako bývalý hráč jsem nechtěl platit vstupné na zápasy. Do Budvar arény jsem prvně přišel na předloňský sraz veteránů. Ani jsem nevěděl, kudy se dostanu dovnitř. Loni jsem dostal od klubu permanentku a moc se těším na ligu,“ dodal.   

Ladislav Lhota

Rudolf Rabetz

Narodil se 6. března 1937 v Č. Budějovicích – Rožnově. Střední útočník, začínal na budějovickém zimním stadionu pod vedením Václava Štropa. Jako osmnáctiletý v sezoně 1955 – 56 už střílel góly za béčko Slavoje v oblastní soutěži. Další rok vojančil v Dukle Olomouc, zbytek povinné služby absolvoval v Č. Budějovicích na letišti, ale hokeji se nevěnoval. Na led se vrátil v sezoně 1958 – 59, sestupu Slavoje z ligové soutěže však nezabránil.

Sezonu 1959 – 60 zahájil v béčku Slavoje, v lednu 1960 mu byla oddílem na jeden rok zastavena činnost pro nesportovní chování. Odstěhoval se do Zlína, kde pomohl dvakrát vybojovat postup do nejvyšší soutěže (1960 a 1963), kterou si v dresu Valachů zahrál v sezoně 1960 – 61 a vstřelil 9 ligových gólů. Zpátky do Slavoje ho přivedl sekretář Josef Jelínek.

Zažil transformaci Slavoje do Motoru, ve třech druholigových sezonách 1964 až 1967 nastřílel 23 gólů. Po příchodu kouče Bartoně na něj nezbylo místo v sestavě. Dál nastupoval za béčko Motoru a v jednatřiceti skončil. Brusle na hřebík pověsit nemohl, ze šatny mu je někdo ukradl. Za Slavoj Č. B. hrál rovněž druholigový fotbal.

(Velký příběh českobudějovického hokeje)



Krátké zprávy
29. 05. 2024 Do nové kapitoly vstupuje projekt mládežnických Akademií Českého hokeje. Licenci získá mnohem vyšší počet klubů. V uplynulé sezoně fungovalo patnáct akademií, od nového ročníku jich bude jednatřicet. K zařazení do projektu postačí, aby klub měl svůj tým alespoň v jedné z nejvyšších soutěží juniorů, dorostu nebo deváté třídy. V platnosti zůstal ranking akademií zohledňující největší talenty, kteří v klubu působí či nedávno působili, podle něhož se určuje pohyblivá část dotace. Akademie se dělí na tři úrovně: AAA, AA, A. Kritériem je počet nejvyšších mládežnických soutěží. V první skupině bude pro následující sezonu patnáct klubů (Motor Č. Budějovice), ve druhé čtyři (HC Tábor) a ve třetí dvanáct (IHC Králové Písek). Pevná část dotace činí 600 tisíc korun ročně za každou extraligu, pohyblivá část se určuje podle víceletého mládežnického rankingu. Z pohyblivé části dotace se klubům dopočítá odměna hlavních trenérů U20 a U17 do dotačního maxima 60 tisíc korun. Přebytek se použije pro trenéra brankářů a asistenta trenéra juniorů.
28. 05. 2024 Druholigový HC Tábor oznámil program letních přípravných zápasů. Svěřenci Jakuba Grofa a Richarda Loba se postupně střetnou s Horáckou Slavií Třebíč (doma 15. 8.), Duklou Jihlava (doma 20. 8), BK Havlíčkův Brod (doma 22. 8.), Duklou Jihlava (v Pelhřimově 27. 8.), EHC Linec (doma 29. 8.) a BK Havlíčkův Brod (venku 13. 9.).
28. 05. 2024 Každý hráč českého národního týmu obdrží za vybojované zlato na MS v Praze rovný milion korun. Pro srovnání, na blížící se letní olympiádě v Paříži dostane každý český sportovec za zlatou medaili 2.4 milionu, za stříbrnou 1.8 milionu a bronzovou 1.2 milionu.
Archiv krátkých zpráv...
Partneři
Nejčtenější články Partnerské portály Videogalerie Retrogalerie