20.06.2019
Průběh kariéry sedmnáctiletého centra Lukáše Škvarka názorně ukazuje, jak spletitá cesta může vést na hokejové výsluní. Anabáze po českých mládežnických týmech přivedla mladého hráče na rozcestí. Přemýšlel, zda pokračovat v domácím prostředí bez valné perspektivy nebo zkusit štěstí na zahraničním ledě. Rodák ze Spišské Nové Vsi, který se s rodiči usadil v jihočeské metropoli a nyní zde podstupuje letní přípravu, našel působiště v zámoří. A reprezentuje Slovensko.
Č. BUDĚJOVICE – Poprvé nazul brusle ve svém rodišti na Spiši. Nesmělé krůčky zkoušel pod střechou stadionu, kde řadu let před ním začínal i známý obránce Stano Jasečko. Příští útočník Lukáš Škvarek ale neučinil moc hlubokou brázdu do spišského ledu. Když mu byly čtyři roky, přestěhovali se rodiče za prací do Liberce a teprve tady nastoupil synek do řádného hokejového učení. Za Bílé Tygry nastupoval do 7. třídy. „Chtěl jsem se zlepšovat a taťka mi navrhl, ať zkusím Spartu. Zvládl jsem předsezonní tréninky a hrál tam za osmáky. Rodiče kvůli mně odešli do Prahy,“ oceňuje vytáhlý forvard.
Následoval přechod do mladšího dorostu. Ve Spartě chystali pro Lukáše Škvarka hostování. Byl v rozpacích. Svěřil se českobudějovickému trenérovi Martinu Štrbovi, pod jehož vedením absolvoval letní kempy. „Poradil mi, ať jdu do Motoru, že mě to posune. Znovu jsme se stěhovali. V první sezoně jsem podle trenérů neměl dostatečnou sílu, abych nastupoval v extralize. V áčku jsem většinou seděl, ale hrál jsem za béčko, což bylo dobré. Druhý rok vyměnili kouče. Dával mi příležitost, ale postupně se mnou zalepoval díry v sestavě. Hrál jsem třetí čtvrtou lajnu. Štvalo mě to. Přihlásil jsem se do béčka, abych nebyl jen do počtu. Nakonec mě vyhodili, že nemám zájem o áčko,“ popisuje.
Při domácí poradě u Škvarků padl návrh zkusit Rakousko. Je to nejblíž. Přes internet našli slovenského agenta, který studoval v Linci a doporučil Lukáše do tamního klubu. Sezonu 2017-18 prožil v lineckém výběru U18 pod taktovkou bývalého československého reprezentanta Stanislava Medříka. Nakoukl i do dvacítky koučované Jihočechem Karlem Soudkem. Bydlel na internátě, rodiče zůstali u soutoku Malše s Vltavou. „Hokej neměl takovou úroveň jako v Česku, ale zápasy proti Klagenfurtu, Salcburku nebo Fehérváru byly super. Vedle starších hráčů to bylo náročné na fyzičku. Naštěstí jsem měl velký ice time a dával góly, vyhrál týmové bodování. Zvedlo mi to sebevědomí,“ říká vděčně.
V předchozích sezonách nejednou bojoval s myšlenkou zabalit hokej. Teď dostal chuť a vyzval agenta, ať mu najde něco v Americe. Agent sestříhal nejlepší videa z Lukášových vystoupení a poslal je do klubu Springfield Pics v USPHL. Trenéra zaujala virtuální prezentace a natěšený mladík dostal k podpisu smlouvu zaručující šestiměsíční pobyt v americké rodině, především však možnost působení v týmu osmnáctiletých. Spolu s ním letěl přes oceán i spoluhráč Matyáš Welser z Hluboké nad Vltavou. „Mám za sebou zatím svoji nejlepší sezonu,“ nadšeně rekapituluje uplynulý ročník. „Spousta zápasů, skvělé tréninky, super kluci, všechno v pohodě,“ rozplývá se.
Dostal také příležitost ve slovenské osmnáctce na dubnovém šampionátu ve Švédsku. Bohužel, naše východní sousedy postihl sestup. V základní skupině skončili poslední za Ruskem, USA, Švédskem a Lotyšskem, načež podlehli Švýcarsku 1:2 na zápasy v bitvě o záchranu. „Měli jsme výbornou kondiční přípravu, ale chtělo to větší počet přípravných zápasů. Nebyli jsme dost sehraní. Taky bych řekl, že někteří hráči nedosahovali patřičnou výkonnost a nedávali tomu všechno. Nevytvořila se ideální parta,“ lituje hokejista, kterého po úvodním utkání s Ruskem srazily střevní potíže. Nenastoupil proti USA, dalším soupeřům čelil značně oslabený. Až při vítězství nad Švýcarskem dal svůj jediný gól.
Lukáš Škvarek se narodil na Štědrý den 2001, tudíž stojí před posunem do reprezentační dvacítky. „Uvidíme, jestli mě pozvou,“ usmívá se. Aktuálně má před sebou další zámořskou výzvu. Všimli si ho skauti a zřejmě se představí v jedné ze třech nejprestižnějších juniorských soutěží. Přes léto se připravuje doma v Budějovicích. Navštěvuje Fitness14, dvakrát týdně se zapojuje do tréninků s krajánky a veterány na ledě Hokejového centra Pouzar. „Snažím se, abych jim to nekazil,“ přiznává benjamínek. „Jako centr odkoukávám různé finty při buly. Sleduji zkušené borce. Pan Gulaš má výbornou střelu, silné ruce a strašně nerad prohrává. Pan Horák je rychlý a technický,“ obdivuje své vzory.
Ladislav Lhota
