21.08.2017
Sedmadvacetiletý Aleš Ježek náleží k desítkám jihočeských vyslanců v hokejovém světě. Rodák z Tábora začínal bruslit v Soběslavi a ještě coby starší žák přes Tábor zamířil do Českých Budějovic, kde se protloukl až do extraligy dospělých. Někdejší juniorský reprezentant poté s přispěním osudu začal testovat východní destinace. Působil v Rusku a Kazachstánu, nyní se chystá na třetí sezonu ve slovenské extralize. Aktuálně nosí dres Popradu.
POPRAD – Pod vrcholky Vysokých Tater se Aleš Ježek zadrápl v uplynulé sezoně. Svými výkony přesvědčil trenéry i vedení klubu, načež si vysloužil novou smlouvu pro letošní ročník. V rámci letní přípravy absolvoval se svým týmem na domácím ledě prestižní Tatranský pohár, jehož sedmdesátý ročník se uskutečnil v závěru předposledního srpnového týdne. Druhé místo v základní skupině za francouzským Les Aigles de Nice a porážka od běloruského týmu Junosť Minsk v souboji o konečnou třetí příčku se však staly zklamáním.
Letošní účast na druhém nejstarším turnaji v Evropě (po Spenglerově poháru v Davosu) spojil zdejší klub s bídným výsledkem, přesto se „kamzíci“ chystají s optimismem na extraligové boje. „Myslím, že máme dobrý tým, a doufám, že se budeme jenom zvedat,“ říká Aleš Ježek, který považuje Poprad za dobrou štaci. „Loni jsem tady byl spokojený. Hrál jsem dost a líbí se mi tady. Ve všem mi vyšli vstříc, nemám s ničím problém. Kvalita soutěže je také dobrá. Působí zde Rusové, Kanaďané, Češi,“ vypočítává.
Předloni hájil barvy Žiliny společně s exbudějovickými Emilem Švecem a Vladimírem Škodou. Za stejný klub loni nastupoval Lukáš Kříž. „Je to příjemné potkávat se na ledě se známými kluky. Den před zápasem si napíšeme a děláme si ze sebe legraci. Po utkání vždycky najdeme čas a pokecáme,“ líčí popradský obránce, jenž odmalička až do začátku minulé sezony nastupoval v útoku. „Když přišel v listopadu trenér Ozimák, zrovna byla velká marodka. Chyběli beci. Šel jsem na chvíli dozadu a už jsem tam zůstal. Nevadí mi to, vždycky jsem hrál bránící levé křídlo nebo bránícího centra,“ komentuje.
Pod Tatry se vypravil Aleš Ježek poté, co mu skončila smlouva se Žilinou. „V Popradu se zrovna měnilo klubové vedení. Začali jsme jednat i díky tomu, že jsem znal některé starší hráče z doby, kdy jsem přišel z Českých Budějovic. Dali mi jasné podmínky a já to vzal,“ líčí okolnosti svého příchodu pod štíty velehor. Byl to vlastně návrat. Jihočech ze Soběslavi hrál v sezoně 2011 – 12 juniorskou MHL za Tatranské Vlky a zárověň naskočil ke třinácti zápasům v KHL za Lev Poprad. „Byl to pro mě krok dopředu v těžkém období přechodu do dospělého hokeje,“ vzpomíná vděčně.
Účastník světového šampionátu divize 1 v roce 2008, kde pomohl české osmnáctce vybojovat cestu zpět do elitní společnosti, pendloval mezi juniorskou extraligou a extraligou dospělých (v obou soutěžích nosil budějovický dres), také první a druhou ligou. Tam hájil barvy Písku, Tábora resp. Jindřichova Hradce. Následovalo popradské angažmá. Odtud se Aleš Ježek vypravil ještě dál na východ. Okusil ruskou Vyšší ligu s týmem Zauralje Kurgan (2012 – 13), kazašskou ligu za HK Almaty (2013 – 14) a ruskou třetí nejvyšší soutěž v Samaře (2014 – 15).
Nyní se zabydluje ve slovenské extralize, avšak nemíní u sousedů zapustit kořeny. „Na Slovensku je to krásné, v Popradu jsou fajn lidi, přesto se rád vracím domů. V zimě se mi to povede jenom o Vánocích. Moje přítelkyně a rodina za mnou dojíždějí během sezony. Přes léto jsem ale doma a trénuju s dalšími krajánky. Budějce jsou moje srdeční záležitost, mám tam spoustu kamarádů. Prakticky denně sleduju, jak si vede Motor a přeju mu, aby se dostal tam, kam patří,“ uzavírá Aleš Ježek jako správný patriot.
Ladislav Lhota
