31.03.2014
Euforie ze zachování dospělého hokeje v Českých Budějovicích po loňském odchodu extraligového Mountfieldu do Hradce Králové byla tak silná, že si pětičlenné vedení nově vzniklého Motoru trouflo vyhlašovat cíle, které se ukázaly jako nereálné. Mužstvo poskládané na konci srpna nepostoupilo do play off 1. ligy, ale hrálo skupinu o záchranu před baráží. Konečné 11. místo, k němuž Jihočechy dovedl Petr Rosol, nakonec přineslo úlevu.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Historické záznamy potvrzují, že týmy z jihočeské metropole startovaly ve druhé nejvyšší celostátní soutěži v době od skončení poslední světové války celkem devětkrát a letošní umístění bylo jasně nejhorší ze všech. V sezoně 1959 – 60 byl Slavoj první a vrátil se mezi elitu. V období 1963 až 1968 působil Slavoj (roku 1965 přejmenovaný na Motor) nepřetržitě ve druhém patře a skončil postupně první ve skupině, dvakrát druhý ve skupině, třetí ve skupině, nakonec první a postoupil.
Po roce spadl, ale vzápětí v sezoně 1969 – 70 vybojoval Motor první pozici ve skupině a postoupil z následné kvalifikace do nejvyšší soutěže, kde vydržel do roku 1991. Sezona 1991 – 92 byla pro tým znovu vítězná a postupová. Naposledy bojoval pod názvem HC Č. Budějovice ve „druhé lize“ (nešťastně nazývané 1. liga) v sezoně 2004 – 05. Tehdejší slavný návrat do extraligy za pomoci krajánků ze zámořské NHL uchovává většina fanoušků stále v živé paměti.
Klub ČEZ Motor není následníkem AC Stadionu (později SKP, Slavoje, Motoru, HC Č. B., Mountfieldu) založeného v roce 1928, neboť původní registrační číslo zůstalo královéhradeckému Mountfieldu. A také mládežnickému HC Č. Budějovice, se kterým se současný ČEZ Motor chce spojit. Vstup do soutěžního ročníku 2013 – 14 měl budějovický celek solidní, ale postupně na jeho kontě přibývaly porážky, byť často o jediný gól, a nakonec se musel zachraňovat.
Severočech převzal Jihočechy
V roli hlavního kouče se kvůli sérii špatných výsledků neudržel Radek Bělohlav (jako jeden ze spolumajitelů klubu zůstal trenérským asistentem), ani Jaroslav Jágr. Teprve pod vedením mistra světa z roku 1985 Petra Rosola, rodáka ze Znojma, ale duší i tělem Severočecha z Ústí nad Labem (ligu hrával v nedalekém Litvínově), šlo mužstvo výkonnostně zvolna nahoru a přes výpadek v úvodu play out dokončilo své účinkování se ctí. Vděčným divákům, kteří chodili do Budvar arény v neuvěřitelném počtu od třech do pěti tisíc, se hráči odvděčili závěrečnou výhrou 10:1 nad Berounem.
Devětačtyřicetiletý Petr Rosol (padesátku oslaví 20. června) neměl při svém nástupu vůbec snadnou úlohu, zvláště když ho na střídačce hned čekaly vložené hrací pondělky. „Mužstvu chyběla letní příprava a bylo poskládané na poslední chvíli z hráčů, kteří nesehnali angažmá. To nemůže nikdy fungovat. Kdyby to fungovalo, tak se každý tým sejde 10. září a půjde hrát z voleje. Byla tady sice známá jména, ale ta sama o sobě nezaručují kvalitu. Měl jsem trochu obavy, ale nečekal jsem, že to bude tak těžké,“ přiznává.
Do jihočeské metropole přišel nový hlavní kouč po kratším půstu od trenérské práce. „Vedení klubu mi nabídlo smlouvu na rok a půl, ne jenom na dojetí sezony. To mě lákalo. Standa Bednařík a jeho kolegové mi řekli, že by chtěli spolu se mnou začít mužstvo tvořit pro příští období, aby výsledky v následující sezoně byly lepší. Proto jsem přivedl některé hráče, ať to byl Rok Pajić, Dan Boháč nebo Roman Pšurný, které jsem znal z minulosti a věděl jsem, že by mohli pozvednout celkový výkon,“ vysvětluje.
Propojení s mládeží je nutné
Mužstvo pod Rosolovým vedením velmi dobře zvládlo závěrečnou čtvrtinu základní části soutěže, kdy udělalo bodovou šňůru a přestože se nedotáhlo ze dna až do osmičky pro play off, získalo nejvýhodnější pozici v šestičlenné skupině o záchranu před baráží, do níž se počítaly všechny dosažené výsledky. „Zaznamenali jsme nějaký progres, jenže jsme blbě vstoupili do play out. Ale vyhrabali jsme se z toho, což bylo důležité,“ rekapituluje.
Trenér brzy zjistil, kde se nachází největší rezervy v jeho týmu. „Dobře pracovala obrana. Podle počtu obdržených gólů patřila k nejlepším v lize. Spolehlivě chytali gólmani. Naopak velký problém vězel v produktivitě. Nebyli tady moc tvořiví hráči a střelci, pominu-li Aleše Kotalíka, který ale neměl k sobě žádného nabíječe. Zvedl se až příchodem Pajiće. Bohužel, hráče nenaučíme dávat góly. To musí mít dané. Nezbývá, než se pokusit někde najít hokejisty schopné zakončovat,“ má jasno.
Budějovický ČEZ Motor se však potýká s další závažnou komplikací. Nemá skoro žádné vlastní hráče a pokud chce někoho získat, musí ho koupit nebo platit hostování. Slibné příchody lehce ztroskotají na vysokých tabulkových hodnotách jednotlivců a zatím není možné podle potřeb kdykoliv využívat vlastní budějovickou líheň, protože mládež není propojená s klubem dospělých. Přitom junioři Rob, Pašek či Prokeš před sebou mají perspektivu a nadějní hráči se profilují také v mladších kategoriích.
Seženou ofenzivního beka?
Důležité proto bude dotáhnout spojení Motoru s HC Č. Budějovice, o kterém se znovu začalo jednat po nedávné valné hromadě mládežnického subjektu. „Jsou v tom zmatky. Moc se v tom neorientuju. Hlavně se soustředím na svoji práci, ale vím, že rozhodně není správné, když mládež patří jinému klubu. Áčko by mělo mít mít možnost kdykoliv si vytáhnout hráče z juniorky, půjčit a zase vrátit. To tady není,“ krčí rameny hlavní trenér.
Větší část prvoligového týmu si v těchto dnech užívá dovolenou, pouze skupinka mladíků trénuje na ledě a v posilovně pod vedením Radka Bělohlava. Ten také spolu s Petrem Sailerem dolaďuje podobu kádru pro příští sezonu. „Sháníme střelce a také ofenzivního beka, protože základem ofenzivy je obránce, který umí včas dát přihrávku a je dobrý v přesilovkách. Jména se rýsují a uvidíme, na koho dosáhneme finančně. Do začátku letní suché přípravy 28. dubna chceme mít kádr hotový z devadesáti procent,“ přeje si Petr Rosol.
Letní příprava Motoru bude probíhat v domácích podmínkách. Klasické běhání a práci v posilovně vydatně doplní cyklistické etapy. Plán obsahuje rovněž soustředění na Šumavě. V srpnu a počátkem září sehraje mužstvo deset až dvanáct přípravných utkání. Herní styl by měl vycházet z úspěšných vystoupení v závěru uplynulého ročníku. „Hokej není vůbec složitý. Jenom někteří odborníci z něho dělají vědu, aby se tím mohli živit. Chtěl bych postavit hru na jednoduchosti a přímočarosti. Věřím, že to zvládneme,“ ujišťuje kouč.
Ladislav Lhota
