18.12.2013
Na zádech nosí čtyřku a dvojku. Má to logiku, neboť Zdeněk Šperger letos 24. září oslavil dvaačtyřicáté narozeniny. Dostal k nim, pravda, s malou prodlevou, zajímavý dárek – pozvánku do budějovického prvoligového týmu. Po příchodu z Jindřichova Hradce poprvé nastoupil 6. listopadu v Budvar aréně proti Berounu a byl to návrat vskutku ojedinělý. Přestávka, během níž se potuloval hokejovým světem, trvala celých sedmnáct let.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Odchovanec Motoru působil na mateřském ledě do svých pětadvaceti. Výjimkou byla vojna ve VTJ Písek a jedna extraligová sezona v barvách hradeckého Vajgaru. Celkem si v extralize připsal na konto čtyři sezony, odehrál 126 utkání a dal v nich sedmnáct gólů. Trenérská dvojice Caldr – Liška jej v šestadevadesátém přestala potřebovat a odsoudila ho do role světoběžníka. Zbavit se Zdeňka Špergra byl unáhlený krok, což sám hráč nejlépe dokazuje tím, jak platný dokáže být na ledě ještě dnes.
Prošel jihočeskými kluby v Písku, Milevsku, Táboře a Jindřichově Hradci, hrál první ligu za Kralupy nad Vltavou a brněnskou Kometu, nastupoval za slovinské kluby v Jesenici a Bledu. V obnovené premiéře za znovuzrozený Motor přispěl jednou nahrávkou k vítězství 6:2 nad Berounskými Medvědy a přestože se ihned stal pevnou součástí základní sestavy, ani on nevyvedl mužstvo ze střelecké krize, která se na Motor valila.
Za Špergrovy přítomnosti se povedly ještě domácí zápasy s Ústím (3:2) a Šumperkem (5:2), výjezd do Berouna (2:0), úspěchem byla i výhra 1:0 po nájezdech v Kadani. Bilanci tohoto období však dotvořilo deset porážek s pouhým tuctem dosažených gólů. „Je to pořád stejná písnička. Říkáme si, že zápas urveme, ale nevychází to. Nezbývá, než trpělivost. Mužstvo patří do osmičky. Musíme udělat bodovou sérii a hlavně nemůžeme prohrávat doma před fanoušky, jaké má Motor. To je vůči nim nefér,“ uvažuje hokejista.
Nepatří k těm, kdo by křičeli
Zatím poslední duel s Jihlavou skončil výsledkem 1:3, přestože domácí nebyli horším týmem. „Dukla má svoji kvalitu, jsou tam výborní bruslaři, přesto jsme chtěli uspět před skvělým publikem. Bohužel, zdánlivé maličkosti, jimiž byly zbytečné fauly potrestané dvěma góly v oslabení, nás připravily o úspěch. K takovým věcem by nemělo docházet,“ vraští čelo nejzkušenější hráč Motoru.
Přestože se Zdeněk Šperger v kabině těší přirozené autoritě, žádné kázání nebo zvyšování hlasu směrem k provinilcům si nepřichystal. „Nejsem z těch, kdo by na někoho křičeli. Každý sám ví, kde udělal chybu. Ti kluci si to musí nějak srovnat v hlavě. Hokej patří mezi sporty, v nichž značnou roli hrají emoce. V zápalu boje udělá člověk chybu i když je mu jasné, že některé věci by neměl dělat. To se prostě stává,“ dobře ví po létech strávených mezi mantinely.
Chyby se dají napravit, ale budějovickému Motoru se to nedaří. Hráčům nevychází zakončení. Příliš se nadřou na každý gól. „Hlavně nám nejdou přesilovky. Myslím, že v tom je kámen úrazu. Kdybychom skórovali z přesilovek, tak se uklidníme, zlepšíme kombinaci a budeme někde jinde. Přesilovkám se věnujeme v tréninku, máme nějaké tři varianty, ale třeba proti Jihlavě nám nešlo vůbec nic,“ konstatuje posmutněle.
Důležitá je motivace
Jedním z přesilovkových modelů je posílat puk do zadní linie Aleši Kotalíkovi, který dokáže vypálit dělovou ránu. Problém vězí v tom, že soupeři si Kotalíka hlídají a všechno se tudíž nedá hrát přes něho. „Máme plán, kolik bodů chceme udělat do vánoční pauzy. Věřím, že to zvládneme a potom si dáme pořádný trénink. Snad si to sedne. Jenom to chce uspět ve dvou ve třech zápasech, dát dohromady bodovou šňůru, abychom si víc věřili na puku,“ hledí Šperger s jasnou myslí do nejbližší budoucnosti.
Hokejové umění Zdeňka Špergra upoutá každého návštěvníka v hledišti ledových arén. Borce s dvaačtyřicítkou zdobí šikovné ruce, předvídavost a obrovský přehled ve hře. Obdivuhodně se vyrovnává s rychlostí a tempem zápasu. „Fyzicky se cítím docela slušně. Po utkání mě samozřejmě trošinku pobolívá tělo, občas se ozvou klouby, ale to je normální. To mě bolelo, i když jsem byl mladší. Měl jsem v kariéře štěstí, že mě nepotkalo vážné zranění, které by mě vyřadilo na delší dobu. Jenom nějaký ten meniskus nebo zlomenina,“ vypočítává.
Běh času ale nikdo nezastaví a odchovanec budějovického ledu se zabývá myšlenkami na ukončení aktivní činnosti. Jihočeský Gordie Howe prý z něho nebude. „Ne, ne, to určitě ne,“ směje se nad představou, že napodobí legendu, která nastupovala do dvaapadesáti v NHL. „Po sezoně uvidím, jak to bude dál. Proberu to ještě doma s manželkou, ale už chci skončit. Bylo toho docela dost. Hokej se dá hrát dlouho, když slouží zdraví a trochu se trénuje. Není to ale jenom o fyzičce. Důležitá je hlava. Musíte mít motivaci k dalším zápasům,“ konstatuje starou známou pravdu.
Ladislav Lhota
