03.12.2013
Jednadvacetiletý útočník Valerij Kňazev, jenž přišel minulý měsíc do prvoligového Motoru České Budějovice, má v letošním ročníku pořádný kopec smůly. Průtahy v jednání o smlouvě v Sibiru Novosibirsk způsobily, že odehrál pouze dvě utkání za farmářský celek Zauralje Kurgan v ruské Vyšší lize. Poté se upsal Jihočechům, ale po příjezdu jej skolilo virové onemocnění. Když začal nastupovat, jeho nový tým si připsal čtyři porážky v řadě.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Stal se prvním Rusem hokejové historie pod Černou věží, který v domácích barvách bojoval o mistrovské body (pro váhající pamětníky: obránce Voloďa Antipin byl Kazachstánec – pozn.). Debutoval v několika střídáních ve 25. kole proti Olomouci (výsledek 0:4), celé zápasy absolvoval v Havířově (2:4), doma s Havlíčkovým Brodem (1:2) a v Třebíči (1:2). Proti Rebelu Havlíčkův Brod si připsal asistenci na jedinou trefu Jiřího Ferebaura.
Trenéři jej dali dohromady s Ferebaurem, poslední dvě utkání se vedle nich v útočné řadě usadil Luboš Rob junior. „Společně nám to na ledě vyhovuje, snažíme se naši spolupráci vylepšovat každým dnem. V trénincích i zápasech si rozumíme stále líp,“ svěřuje se křídelník, jenž v minulé sezoně okusil prestižní nadnárodní soutěž KHL ve více než třech desítkách utkání. „Už jsem se aklimatizoval a pomalu nabírám formu,“ připomíná.
Nejde o žádnou válku
Rodák z Volgogradu (11. června 1992) se začlenil do budějovického mužstva zrovna v době nepříjemné výsledkové krize. „Každý soupeř je teď pro nás těžký. Nacházíme se v psychické nepohodě. Rveme se za každý bod, ale štěstíčko se k nám otáčí zády. Všechno je v hlavách. Musíme dělat, co umíme, a uvědomit si, že je třeba hrát jednoduše, nic nevymýšlet. Nejde přece o žádnou válku, ale jenom o hokej,“ snaží se vnímat situaci s rozvahou.
Stejně jako všichni hráči Motoru, také Valerij Kňazev je mile překvapený nebývalou podporou ze strany domácích fanoušků, přestože šňůra nepovedených výsledků by odpovídala spíše poklesu jejich zájmu. „Nejvíc nás to všechno mrzí kvůli publiku, které nás povzbuzuje a my to stále nevracíme. Za celý tým bych rád fanouškům poděkoval, že nám věří. Určitě se to zlomí a dostaneme se z toho. Vím to. Nemůžeme zůstat na stejném místě, kde jsme nyní. Uděláme maximum, abychom se zvedli,“ slibuje plynulou češtinou.
Větší část svého života strávil mladý hokejista na českém území. Bylo mu sedm let, když se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde má i v současnosti své bydliště. „Táta chtěl, abych hrál hokej a usoudil, že v Česku to bude pro mě nejlepší. Zamlouvala se mu zdejší mládežnická hokejová škola,“ vysvětluje Valerij, který vyučil mezi mantinely v barvách pražské Sparty. Hrál tam do svých osmnácti let. „Bylo to super,“ chválí.
Má rád Česko, je tady jako doma
Krátce hrál za Brampton Battalion v Ontario Hockey League a v sezoně 2010 – 11 nastoupil k šesti prvoligovým zápasům za Beroun. Poté se přesunul do vlasti a v uplynulých dvou ročnících sbíral zkušenosti střídavě ve službách týmu KHL Sibir Novosibirsk a v mládežnické alternativě této rozmáchlé soutěže, kde nosil dres Siberian Snipers Novosibirsk. „Byl jsem draftovaný do KHL, tak jsem to zkusil. Byla to dobrá zkušenost. Každý mladý kluk si přeje zahrát si proti nejlepším hráčům, což se mi splnilo,“ vůbec nelituje.
Přesto však Valerij odešel z Ruska s trpkou zkušeností. Dlouho se dohadoval o smlouvě a kvůli tomu zůstal prakticky mimo hru. „Nechci vytahovat podrobnosti. Jde o záležitost spojenou s mým bývalým klubem a všechno, co bylo, nechávám tam. Povím to asi takhle: Děkuju jim za všechno, co mi udělali,“ zabarvuje své vyjádření notnou dávkou ironie.
Nezavírala se mu šance zůstat v Rusku, přišly nějaké nabídky, ale Kňazev se rozhodl jinak. „Radši si zahraju tady. Mám rád Česko a jsem tady, dá se říct, jako doma,“ činí upřímné vyznání perspektivní hokejista, k jehož cílům patří dostat se do extraligy. „Chtěl bych tam postoupit s Motorem. Však my se tam dostaneme. Jen počkejte,“ nenechává se zviklat momentální mizérií. V jihočeské metropoli se mu líbí. „Městské centrum je super. Všechno jsem už prošel. Jenom budvar jsem neochutnal. Já nepiju,“ dodává se smíchem.
Ladislav Lhota
