28.07.2019
Bylo nebylo, narodili se v jihočeské metropoli tři bratři Šrámkové a spojili celý život s hokejem. Nejstarší Jan (1940) a nejmladší Jiří (1953) hráli extraligu za mateřský Slavoj resp. Motor jako obránci. Potom se dali na trenéřinu. Prostřední Václav (28. července 1949) tíhnul víc k fotbalu, od vojenské služby ale zakotvil mezi mantinely na postu útočníka. Nové působiště i domov našel v Písku, kde v roli asistenta u A-týmu vstupuje do své padesáté hokejové sezony.
PÍSEK – Čerstvý sedmdesátník, jehož vrstevníci už většinou sedí v bačkorách u televize, na počátku sportovní dráhy moc nepočítal, že bude hokejistou. V barvách fotbalového Dynama válel dorosteneckou ligu, zatímco brusle obouval jen pro udržení kondice v béčku Motoru. Vojenskou službu zahájil jako fotbalista budějovického Hraničáře, ale neprosadil se v konkurenci Jindřicha Dejmala, Josefa Hrona a dalších borců a uvítal možnost obléci dres hokejové Dukly České Budějovice. S vizitkou nejlepšího střelce odtud zamířil do Jitexu Písek. Psal se rok 1970.
Z hokejové divize poskočil Václav Šrámek do druhé nejvyšší soutěže. „Nemohl jsem odmítnout takovou příležitost,“ ujišťuje. „Jitex byl po Motoru jediným civilním oddílem na jihu Čech, který hrál tak vysoko. Spolu se mnou přišli z budějovické Dukly trenér Orsi Vacovský, spoluhráči Franta Kincl, Zdeněk Dvořák a Pavel Píša. Shodou okolností tehdy nastupoval v písecké obraně taky můj brácha Honza.“ Sedmdesátá léta patřila neopakovatelným městským derby mezi Jitexem a Duklou. Výsledek byl pro písecké rivaly důležitější než postavení v tabulce. „To si pište, že jo,“ souhlasí při stále živé vzpomínce.
Přitažlivost vzájemných soubojů jasně potvrzoval divácký zájem. Na ligové zápasy chodila tisícovka lidí, ale derby často přilákalo dvojnásobný počet. Nechyběli ani přespolní zvědavci. „Dukla měla většinou silnější kádr, přesto jsme ji dokázali porážet a vůbec nám nevadilo, že za ni hrají Standa Neckář, Venca Prospal nebo Jirka Fedur. Synové prvních dvou se později stali mistry světa a prorazili do NHL,“ připomíná někdejší forvard. Po reorganizaci soutěží se oba písecké celky propadly do druhé národní ligy. V sezoně 1974–75 vyhrál Jitex základní skupinu, ale nezvládl kvalifikaci o postup do první národní ligy.
Ne každý plejer odvedl výkon potřebný ke zdolání soupeřů z Kolína a Olomouce. „Patřil jsem do generace mladších hráčů, která těžce nesla neúspěch,“ vzpomíná Václav Šrámek. „Tvořil jsem trojku s Frantou Kinclem a Karlem Rychlým. Měli jsme fazonu. Říkali nám Nippon lajna. Byl jsem hodně malej, kluci jen o trochu větší,“ usmívá se. Na sklonku kariéry dělal hrajícího asistenta Janu Slabému. Už bez bruslí asistoval Janu Maxovi a potom se pustil do trénování píseckých dorostenců. Dva roky byl jeho kolegou na střídačce dlouholetý spoluhráč František Kincl. „K našim prvním odchovancům patřil Honza Bláha. Nakonec hrál extraligu v Budějovicích a Kladně,“ pochlubí se.
Společně s dalším bývalým spoluhráčem Miroslavem Šperlem zamířil Václav Šrámek na střídačku druholigového áčka. „Vydrželi jsme tam šest let bez přerušení, což je hezký úspěch v trenérské praxi. Mančaft jsme převzali v třiadevadesátém se zadáním vybojovat do tří let účast v první lize. Povedlo se nám to za rok,“ těší ho dodnes. Předtím spolu vedli juniory, odkud přivedli sedmičku mladíků. „Měli jsme dobrý základ z vlastních odchovanců. Dotvářeli ho ostřílení harcovníci Milan Mazanec nebo Petr Paukner. Hokej v našem podání se líbil, do hlediště chodily velké návštěvy. Bylo to krásné období,“ povídá s nostalgií.
Za nejsvětlejší chvíle označuje boj o postup do semifinále prvoligové soutěže. „V Havířově jsme prohráli první zápasi, ale druhý den jsme tam zvítězili 9:3. Aleš Krátoška dal šest gólů. Lidé na stadiónu vstoje tleskali a volali, ať žije Písek, ať žije Krátoška. To se nedá zapomenout. Postoupili jsme. Bohužel, naše cesta se zastavila v semifinále,“ lituje Václav Šrámek. Rád si připomíná duely s Jágr týmem, které v Písku sledovalo vyprodané hlediště, a dává k dobru jména hokejistů, kteří se vypracovali pod jeho vedením. „K báječné kariéře se v píseckém týmu odpíchl Pavel Kašpařík, rozehrál se tady Venca Král. Během dvanácti zápasů se odrazil do extraligy Zdeněk Kutlák.“
Trenérská práce přináší i negativa. „V devadesátém devátém mě vyhodili z áčka. Prý už bylo Šrámka dost. Je pravda, že se nám tehdy nedařilo. Hodně hráčů jsme rozprodali kvůli tíživé ekonomické situaci. Po čase mě vzali na milost, ale jen asi na dva nebo tři týdny, kdy jsem zaskakoval nemocného Míru Šperla,“ konstatuje posmutněle. Přesto neopustil písecký klub. Dvě sezony vedl strakonické muže, což byla záležitost večerních hodin. Dopoledne trénoval v Písku sportovní třídy. Po odchodu klubového lídra Jana Slivky vzal na sebe Václav Šrámek břímě manažerské funkce. „Znavilo mě to psychicky i fyzicky,“ vysvětluje relativně brzký návrat k trenérské činnosti u mládeže.
Vedl žákovské týmy od páté do osmé třídy, k tomu na půl úvazku učil tělocvik ve sportovních třídách Základní školy T. G. Masaryka v Písku. „Před třemi léty mi zrušili smlouvu. Byl jsem poslední důchodce v učitelském sboru. A když se vzdal trénování žáků můj parťák David Mazanec, nechal jsem toho taky,“ popisuje. Nicnedělání mu však vydrželo jedinou sezonu. Loni jej nové vedení klubu angažovalo do funkce asistenta druholigového týmu IHC Písek, v níž pokračuje i letos. Šéfuje mu šestadvacetiletý Karel Herr, věkem jeho vnuk. „Vycházíme úplně v pohodě. Před pár dny jsme si zakoučovali i fotbal. Náš tým v rámci letní přípravy vyhrál v Čížové nad béčkem 5:3. A byl lepší,“ glosuje.
Ladislav Lhota
