07.05.2017
Se závěrem ročníku 2016 – 17 udělal tečku za hráčskou kariérou třiačtyřicetiletý Peter Bartoš, křídelní útočník, jenž ve svých nejlepších létech – ač převážně bránící levaso – vynikal bleskovými průniky podél mantinelu s úspěšným zakončením. Podstatnou část hvězdného období prožil v Českých Budějovicích. Hrál za slovenskou reprezentaci, okusil zámořskou NHL a posledních jedenáct let odkroutil ve východoslovenských Košicích, kde hodlá pokračovat jako trenér.
KOŠICE / Č. BUDĚJOVICE – Košický celek ztroskotal na cestě za titulem, kterých tady Peter Bartoš pomohl vybojovat celkem pět (2009, 2010, 2011, 2014, 2015). Možná, že letošní semifinálový „neúspěch“ přispěl k hráčovu rozhodnutí opustit místečko v šatně a odevzdat kustodovi dres s číslem 43. Nafasoval ho po příchodu ze Zvolena v roce 2005. Snad byl vedený předtuchou. Sáhl po kombinaci čtyřky a trojky, která mu nakonec vymezila věkovou hranici pro odchod mezi hokejové penzisty.
Bartošovu aktivní dráhu vyplnila řada výrazných milníků. Rodák z Martina (5. září 1973) a svého času majitel dvou občanství, českého a slovenského, reprezentoval naše východní sousedy na pěti mistrovstvích světa a dvou Světových pohárech, v sezoně 2000 – 2001 odehrál třináct utkání v NHL za Minnesotu Wild (první ze svých čtyř gólů dal buffalskému Dominiku Haškovi). Za extraligový tým Českých Budějovic bojoval na přelomu milénia (1998 až 2000 resp. 2001 až 2004). Ve federální lize (D. Trenčín) a české lize nasbíral 292 startů a 94 gólů.
Na kluzištích slovenské extraligy se Peťo představil v 1 024 duelech. Poslední vystoupení absolvoval symbolicky v mateřském Martině, kde Košice prohrály 0:1 a vypadly z play off. „Bylo by hezčí končit na vrcholu, ale kariéru nelze hodnotit podle jedné sezony. Nemám proč se zlobit. S myšlenkou na loučení jsem si pohrával tři roky. Poslední sezona tomu výrazně pomohla. Když jsme doma s manželkou srovnávali plusy a minusy, padlo rozhodnutí pustit se do nové životní kapitoly,“ líčil v nedávném rozhovoru pro server hokej.sk.
Za největší úspěchy považuje světové stříbro z Petrohradu 2000 a pět extraligových titulů v barvách Košic. „Velmi rád vzpomínám na martinské začátky a bronzovou medaili. Výborné to bylo v Českých Budějovicích, kde jsem navíc získal krásný bonus v podobě manželky Veroniky,“ připomněl působení pod Černou věží. Přineslo mu i smutné chvíle. Peter Bartoš se musel rozloučit s první manželkou, která podlehla rakovině. Na sportovním poli pocítil hořkost sestupu z extraligy v sezoně 2003 – 2004. „Vypadnout z ligy je horší, než prohrát ve finále,“ pokusil se o srovnání.
Budějovický dres oblékl ještě dvanáctkrát ve druhé nejvyšší soutěži 2004 – 05, než ho odeslali do Zvolena. Odtud se vypravil do metropole východního Slovenska. „To rozhodnutí mi změnilo život. Zpočátku jsme si s manželkou přáli zůstat alespoň rok nebo dva. A vidíte, nakonec jsme tady zapustili kořeny. V Košicích jsme už jedenáct let,“ usmál se výborný hokejista a ještě lepší táta početné rodiny, do níž ke dvěma dcerám přibyli tři kluci. Čtenář si může tipnout, jaký druh sportu provozuje kompletní trojka Bartošů juniorů.
Nejmladšího Adama bude otec Peter nyní potkávat pravidelně na ledě, neboť v košickém klubu přebírá třetí třídu jako hlavní trenér a ve funkci asistenta se připojí ke čtvrťákům. „Trenérský chlebíček je tvrdý a neznamená, že když někdo byl dobrý hráč, stane se i dobrým trenérem. Já se o to pokusím. Poznal jsem mnoho výborných trenérů. Vyzdvihnu toho prvního. Pan Hazucha mě v Martině naučil milovat hokej a to je základ. Naučit děti lásce ke sportu. Těšil jsem se na každý zápas a když jsem nebyl pár dní na ledě, svrběly mě nohy,“ uvedl Peter Bartoš pro hokej.sk.
Ladislav Lhota
