22.09.2015
Pětatřicetiletý rodák z Českých Budějovic se stal jednou z největších posil ambiciózního David Servisu v letošním ročníku Krajské ligy. Patnáct let tomu nazad přivezl ze Švédska titul mistra světa v kategorii dvacetiletých a potom se třináct sezon pohyboval na extraligových kolbištích (337 utkání, 12 gólů). Zkusil i slovenskou extraligu. Jeho návrat mezi jihočeské mantinely přináší bezesporu oživení do bojů o krajské body a je magnetem pro diváky.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Hokej začal hrát v Lokomotivě Veselí nad Lužnicí a jako mládežník se přesunul pod Černou věž, kde také vstoupil do nejvyšší soutěže dospělých. Stihl účast na dvou juniorských šampionátech. Oblékl dres extraligového celku ve svém rodišti, dále ve Vsetíně a Mladé Boleslavi. Mezitím okusil 1. nebo 2. ligu za Jindřichův Hradec, Písek, Prostějov a Tábor. Postup do extraligy vybojoval s budějovickým a rovněž boleslavským týmem.
Loni začal v barvách hradeckého Vajgaru, potom byl na Slovensku v extraligové Žilině. Tuto soutěž poznal už předtím v sestavě Zvolena. Za Žilinu nastoupil jen šestkrát. Neklaplo to finančně. „Sezonu jsem už nikde nedohrával,“ ohlíží se Josef Jindra za uplynulými měsici. „Potom přišly nějaké nabídky, ale žádná nebyla taková, abych mohl vzít s sebou rodinu. Neuměl jsem si to představit bez rodiny a tak jsem se domluvil s panem Davidem,“ vysvětluje vytáhlý obránce, jenž nadále zůstává kmenovým hráčem Mladé Boleslavi.
Někteří borci v jeho věku ukončí aktivní činnost, ale pro Josefa Jindru zatím takové řešení nepřipadá v úvahu. „Chci se hýbat a ne věšet brusle na hřebík. Mužstvo David Servisu účinkuje sice na krajské úrovni, ale pořád je to hokej. Vidím i kladné stránky. Nejenže jsem doma, ale potkal jsem tady spoustu kluků, s nimiž jsem kdysi hrával. Třeba i v juniorech nebo žácích,“ těší ho shledání s dávnými kamarády.
Odborníci se shodují, že jihočeská soutěž vyčnívá svojí kvalitou nad ostatními kraji. Ale co naplat, většinou je na programu pouze jedno herní kolo týdně a každý tým absolvuje zpravidla dva tréninky. V David Sevisu uctívají rytmus úterý – čtvrtek – sobota. To je pro Josefa Jindru méně, než byl zvyklý. „Tělo se dosud nacházelo v každodenním zápřahu, ale musím se tím nějak srovnat. Manko doháním na bicyklu nebo kolečkových bruslích. Pořád jsem v pohybu se svými dětmi,“ usmívá se zkušený hokejista.
V úvodním kole přivítali servismani na svém ledě mladý tým Vimperka. Zdolali ho 4:1 a museli pořádně zabojovat o první letošní body. „Docela se jezdilo, ale ke konci ovlivnila zápas četná vyloučení, takže už to nebylo moc o hokeji. Počítal jsem s tím. Nebyl jsem překvapený. Soupeři výborně zachytal brankář a my se budeme trápit s každým, pokud nedáme góly. Kdybychom se trefili víckrát, tak bylo rozhodnuto mnohem dřív,“ vrací se k premiéře na čtyřdvorském stadiónu.
Vedení budějovického klubu nijak neskrývá touhu postoupit do 2. ligy. „Mančaft se mi jeví dobře. Je tady řada mladíků, kterým to jezdí. Když přidáme trochu hokejovosti, tak si myslím, že to bude klapat. Jenom pokládám za předčasné mluvit teď o postupu. Určitě všichni chceme hrát špičku a předvádět dobré výkony, ale sezona je dlouhá a čeká nás spousta práce,“ zůstává na zemi Josef Jindra, jenž hodlá prožít na ledě ještě pár let. „Pokud mi zdraví dovolí. Mám třikrát operované koleno,“ upozorňuje.
Ladislav Lhota
