15.03.2021
Kompletní tři sezony působil s Václavem Prospalem na českobudějovické střídačce. Držel pod bradou zdánlivě druhé housle v trenérské sestavě, výjimečně chodil na pozápasové tiskovky, ale při dirigování mužstva vůbec nestál stranou. V oficiálních zápisech z utkání figuroval Aleš Totter díky své licenci vždy jako hlavní trenér. Kolonky pod ním obsadili asistenti Václav Prospal a Stanislav Hrubec. Za tři společné sezony vedl Motor ve 189 mistrovských zápasech.
Č. BUDĚJOVICE – Rodák ze Světlé nad Sázavou (8. 3. 1972) byl ve zmíněném období o dvě soutěžní vystoupení pilnější svého kolegy Prospala, jenž v lednu 2021 absentoval v Olomouci a Liberci po operačnímu zásahu na levém koleni. Bok po boku prožili neúspěšnou baráž, na niž navázalo suverénní tažení 1. ligou a odsouhlasený postup mezi elitu (play off 2020 se nehrálo kvůli covidu), nakonec velmi nepovedené nováčkovské ántré. „Poslední dvě sezony byly extrémní. Nejdřív jsme vyhráli s obrovským náskokem (dvacet bodů před druhým Přerovem, pouhé čtyři porážky a jediná bez bodu – pozn.). Shodli jsme se, že tohle nás nepotká mockrát. Následoval pravý opak,“ povídá Aleš Totter.
První extraligový ročník budějovického týmu po sedmiletém úsilí o návrat provázely covidové karantény, série deseti porážek v řadě od úvodního buly (hůře v historii začala jen Kometa Brno s jedenácti neúspěchy v sezoně 2009–10) a nádavkem dvaatřicet dalších proher za celých dvaapadesát kol, umístění na poslední příčce po základní části spojené s neúčastí v play off (v důsledku covidu byl naštěstí zrušený sestup), jakož i v rámci klubu nejedno šlápnutí vedle na místech více či méně vzdálených od ledu. Naproti tomu Jihočechy zdobila neutuchající bojovnost, což vedlo k vytvoření extraligového rekordu v počtu zblokovaných střel – 777.
Protipandemická opatření od počátku října připravila soutěž o diváky, načež se klubové vedení zdrželo investic do hráčských posil, případně trenérských výměn, a realizační tým pracoval až do konce s tím, co bylo k dispozici. „Z trenérského hlediska jsme získali neocenitelnou zkušenost. Prošli jsme si těžkými večery po zápasech a stále promýšleli složitou situaci. I ve chvílích volna. Dlouho žila naděje na smazání bodové ztráty, až posledních osm, deset utkání každý cítil, že by musel nastat zázrak. Podobalo se to předloňské baráži, kdy jsme skončili poslední s torzem týmu a minimálním ziskem,“ ohlíží se oficiální hlavní kouč, neoficiální asistent, v reálu rovnocenný Prospalův kolega.
Při účinkování mezi elitou se objevila u břehu Vltavy jediná výrazná posila, útočník Miroslav Forman. Na konci ledna se ale vrátil z hostování do Sparty. Extraligové zkušenosti přinesl v závěru obránce Jan Štencel z Vítkovic. Kanadský forvard Brandon Alderson získaný z Mladé Boleslavi sice udivoval dělovou střelou, jenže dal pouhé tři góly. Slibně se ukázal Matěj Toman, který se paradoxně neprobojoval na juniorský šampionát, oživením po MS dvacítek byli Šimon Kubíček a Pavel Novák. Mladíci však teprve získávali ostruhy. Po operacích ramen citelně chyběli Pavel Pýcha, Matouš Venkrbec a Vít Christov. K pozvednutí praporu nepřispěly kolísavé výkony strážců brankoviště.
Na tiskovce po závěrečném duelu s Třincem prohlásil Václav Prospal, že měli přijít čtyři Formanové a sezona by nedopadla tak zle. „Určitě. Vnímala to i kabina. Na idividuálních pohovorech po sezoně vyslovilo osmdesát procent hráčů shodný názor, že to chtělo přivést ještě jednoho beka a dva útočníky a byli jsme desátí, ne čtrnáctí,“ potvrzuje Aleš Totter. Mužstvo disponovalo nespornou kvalitou, jen potřebovalo doplnit. „Byl jsem stoprocentně přesvědčený, že dostaneme pod sebe alespoň Zlín a Olomouc. To se jevilo zcela reálně. Bohužel, za celou sezonu nepřišel impuls, že by se vyměnili nebo doplnili třeba čtyři hráči, případně trenéři, i když teď mluvím proti sobě.“
Kádr hubnul vinou zranění i odchodů (Raška, Michnáč, Prokeš, Pavel, Allen), ale v podstatě ho trenéři nemohli doplnit ani vlastním juniory, kteří od prosince nestáli na ledě, pokud nevyužili zamrzlé rybníky. Mimochodem, za poslední tříleté období se v juniorce Motoru každou sezonu měnili trenéři a z dorostu odešlo osm hokejistů ve věku patnáct až šestnáct let. Do mozaiky negativních okolností, z nichž vygenerovalo umístění extraligového týmu na dně tabulky, patřilo i snížení platů. „Hráči to chápali, snižovalo se snad ve všech klubech, ale u nás to nebylo šťastně načasované,“ podotýká lodivod, jenž si vpředvečer devětačtyřicátých narozenin odbyl derniéru u budějovického áčka.
V pětadvacetileté trenérské praxi od přípravky Havlíčkova Brodu a individuální přípravy některých hráčů nebo jejich dětí postupoval Aleš Totter přes juniory pražské Sparty, jihlavské Dukly, Chomutova, Tatranských Vlků (MHL), Berouna i Českých Budějovic k dospělé kategorii v Pelhřimově, Chomutově (jako asistent Břetislava Kopřivy byl u postupu do extraligy 2015), Havlíčkově Brodu, Mostu, Letňanech či Polonii Bytom (všude hlavní kouč). „Přivykl jsem pečlivé analýze předchozího období. Většinou s více lidmi. Každý vyslovil názor a vzniklo hodnocení. Jasná analýza chyběla v Motoru. Především z neúspěšné baráže. Je to věc nejen trenérů, ale celé organizace,“ zdůrazňuje.
Tři roky na střídačce domácího A-týmu v Budvar aréně byly zatím nejdelší souvislou Totterovou štací u mužů. „Ze všeho nejvíc oceňuji výbornou spolupráci s Vaškem Prospalem. Myslím, že jsme se velice obohatili navzájem. Viděli jsme se každý den a když se netrénovalo, tak jsme si volali. Pochválit musím realizační tým, super lidi, taky krásné prostředí, parádní hokejové zázemí. Těší mě, že jsem byl součástí značky Motor a jednoho úseku bohaté historie. Z velké části hodnotím tuto dobu kladně, pokud jde o můj osobní pohled. Splnili jsme úkol přivést mužstvo do extraligy, tak odejděme s hlavou nahoře. Takhle jsme si to řekli s Vinnym,“ svěřuje se.
V Českých Budějovicích působil již na prahu sezony 2013–14, kdy se rodil nový Motor. Jako hlavní kouč juniorky ale zůstal jen do listopadu. „Udělal jsem plno změn. Herně to šlo, ale nebyly výsledky. Mrzelo mě odvolání z funkce, na druhou stranu, potkal jsem tady Vinnyho, kterému se líbily moje tréninky a jeho zásluhou jsem se krátce připojil k áčku. Díky tomu se později zrodilo naše společné působení,“ vysvětluje hokejový odborník stojící aktuálně před volbou z několika pracovních nabídek. Považuje za plus, že při trenérském růstu těžil z partnershipu s bývalými hráči NHL Františkem Musilem, Petrem Klímou, Davidem Volkem, Vladimírem Růžičkou či Patrikem Augustou.
Také ho potkalo štěstí v podobě dvou velezkušených mentorů. „Vždycky jsem dělal s vrstevníky, případně mladšími kolegy. Výjimkou byl Břeťa Kopřiva, loni sedmdesátiletý, který mě během roku v Chomutově přijal tak, že mi chce všechno předat. V Letňanech jsem rok spolupracoval s osmdesátiletým a stále velmi čiperným Jiřím Vrbou. Oba mě posunuli hrozně moc a zůstanu jim navždycky vděčný,“ vyzdvihuje. Hokej mu učaroval díky fotografii slavného gólmana Jiřího Holečka v týdeníku Stadión. Za rodnou Světlou hrál v útoku, ale v patnácti skončil pro potíže s očima. „Za tři roky jsem se zkoušel vrátit, jenže už to nešlo. Nebyla ani dostatečná vůle,“ přiznává.
Do světa dunivých mantinelů jej znovu nasměroval reprezentační obránce František Musil, mistr světa z roku 1985. Potkali se v havlíčkobrodské posilovně. „Franta potřeboval parťáka pro letní přípravu. Sekundoval jsem mu pět let. Po splnění tréninkových dávek jsme většinou vyrazili na jeho venkovské sídlo a řezali dříví na zimu. Často se k nám připojil jeho tchán Jarda Holík a naše debaty o hokeji byly pro mě k nezaplacení,“ vyzdvihuje hvězdné krajany z Vysočiny. „Franta mě vybídl k trénování benjamíků, což mě chytlo. A Jarda mi věřil. V Brodě mě vzal k přípravě dvacítky, s níž získal světový titul, a dal mi skvělou radu, ať čtu životopisy úspěšných lidí,“ oceňuje.
Ladislav Lhota
