20.04.2014
Hokej se naučil hrát na píseckém ledě, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do týmu dospělých. Dres tehdejšího áčka v bojích o prvoligové body oblékl poprvé v sezoně 1999 – 2000 a svými výkony od počátku dával najevo, že míří výš. Splnil si extraligový sen, ale větší část kariéry prožil v prvoligových klubech. Uplynulé dvě sezony strávil ve Francii, kde byl bez rodiny, a to je hlavní důvod, proč ve svých čtyřiatřiceti hodlá uzavřít aktivní kariéru.
PÍSEK – Do nejvyšší domácí soutěže David Všetečka prorazil trpělivou prací ve svých čtyřiadvaceti a prožil poměrně úspěšné období v barvách třineckých Ocelářů, kde také z pozice defenzivního beka vstřelil svůj jediný extraligový gól. Po třech sezonách, během nichž současně hostoval v moravských prvoligových týmech, začal cestovat po republice. V extralize nasbíral celkem dvaadevadesát startů, vedle Třince hrál za Litvínov, Vsetín, Znojmo a Plzeň.
První ligu vyzkoušel v Opavě, Olomouci, Prostějově, Mladé Boleslavi, Chomutově a Kadani. V rámci stejné soutěže se počátkem zimy 2010 – 11 vrátil do mateřského klubu. Nosil kapitánské céčko a dva roky uplatňoval zkušenosti v obranném valu písecké sestavy. V srpnu 2012 však sbalil kufry a zamířil do Francie. „V Písku byla situace taková, jaká byla. Chtěl jsem mít existenční jistotu a ne jenom poslouchat nějaké sliby. Nezbylo mi, než to tady opustit,“ vzpomíná na svůj odchod a jeho tváří se mihne trpký výraz.
Připadal si jako v legiích
Na svoje první zahraniční angažmá se vypravil do země galského kohouta díky expíseckému brankáři Filipu Kubišovi, který působil v Remeši. „Filip byl na francouzském ledě už zavedený a pořád je top gólmanem v rámci tamní druhé nejvyšší soutěže. Jeho klub sháněl obránce a tak jsme se domluvili,“ vysvětluje David Všetečka, proč zamířil do týmu Reims Champagne Hockey hrajícího takzvanou 1. Divizi. Dva Písečáci nakonec pomohli k postupu do semifinále play off.
Zatímco Filip Kubiš zůstal v Remeši i další rok, jeho krajan se stěhoval do klubu HC Neully-sur-Marne kousek od Paříže. „Zázemí na stadionu bylo strašné. Nedalo se srovnat s Remeší. Přesto klubový vlastník usiloval o postup do Magnus ligy (nejvyšší francouzská soutěž píše svoji tradici od roku 1906 – pozn.). Bohužel, vypadli jsme znovu v semifinále. Chyběl nám sice malý krůček od postupu, ale myslím, že jsme neměli nárok. Francouzská federace protlačila nahoru Lyon, velké město plné sponzorů,“ krčí rameny jihočeský vyslanec.
Mezi francouzskými mantinely měl David Všetečka zajištěné živobytí, ale nebyl šťastný. „Dvě sezony jsem musel vydržet bez rodiny. Loni jsem se za celých osm měsíců dostal domů dvakrát. Na Vánoce a potom v únoru. Za mužstvo sice hráli tři Slováci a také písecký Standa Polodna, s nímž jsem sdílel společné ubytování, ale stesk po rodině byl velký. V Paříži jsme navíc museli poslouchat kanadského trenéra, který nám dokonale znechutil hokej. Choval se jako diktátor a my si připadali jako příslušníci vojenské legie,“ odhaluje rub svého působení.
Udržuje se při hokejbalu
Otec sedmileté Karolíny, z níž roste tanečnice, a čtyřletého Davida, který nedá hokejku z ruky, trávil sice denně spoustu času skypováním a se svými blízkými se dorozumíval přes internet, ale dlouhé odloučení bylo těžké pro obě strany. „Nastal čas, abych rodině všechno splatil. Momentálně jsem rozhodnutý, že úplně skončím s hokejem, přestože tělo mi ještě drží pohromadě a nelimitují mě zdravotní problémy. Najdu si práci a začnu žít normálním životem,“ říká odhodlaně.
Fyzickou kondici David Všetečka zatím neztrácí. Po návratu z ciziny už byl párkrát k vidění v dresu hokejbalového týmu HC Švantlův Dvůr Písek, který je účastníkem 2. NHbL. „Zkusil jsem jeden trénink a přemluvili mě, abych se připojil k týmu v jarní části sezony. Vždycky touto dobou přicházejí hokejisté jako posily. S klukama od ledu jsem nastupoval za Švantlák dobrých patnáct let a tudíž se cítím i jako hokejbalista. Neříkám, že odehraju všechny zápasy, ale zjistil jsem, že sport je pro mě droga,“ usmívá se.
Stranou Všetečkovy pozornosti nezůstaly v posledních měsících ani události kolem píseckého ledního hokeje. „Pořád všechno sleduju a moc mě mrzí současná realita. Každý zasvěcený člověk ale již před třemi nebo čtyřmi léty věděl, jak to asi dopadne. Teď je na lidech, kteří vedou klub, aby ho dostali zpátky, kam patří. Pokud budu oslovený, rád pomůžu v jakékoliv formě. Jsem Písečák a zdejšímu hokeji mám co vracet,“ nezapře v sobě patriota.
Ladislav Lhota
