24.12.2013
Poslední zápas prvoligového týmu Českých Budějovic před vánoční přestávkou skončil trpkou blamáží. Domácí hokejisté i jejich fanoušci v Budvar aréně velmi toužili po vítězství nad týmem Mostu, který v tabulce drží kliku od zadních vrat. Snížila by se bodová ztráta na osmičku pro play off a sváteční dny na konci roku mohly být veselejší. Stal se pravý opak. Motor vedl 3:1, ale prohrál 3:4.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Byla to třetí porážka za sebou, celkově dvacátá druhá z dosud odehraných pětatřiceti zápasů. Tristní bilance odsuzuje Jihočechy k pobytu na dvanácté pozici mezi čtrnácti účastníky. „Zápas se může i takhle ztratit, je to hokej. Ale my musíme zjistit, co dělat dál. Takový průběh sezony nikdo nečekal ani v nejhorším snu. Odstartovali jsme s velkým očekáváním a jdeme pořád dolů. Hrajeme, hrajeme, snažíme se a prohráváme o jeden nebo dva góly,“ nevěřícně pokyvuje hlavou střední útočník Petr Šachl.
Ani největší pesimisté zřejmě nepočítali s porážkou od Mostu. Přes úvodní gól hostujícího týmu hráli Budějovičtí od počátku aktivně, naplno makali, snažili se o střelbu a během necelých jedenácti minut ve druhém dějství otočili stav. Jenže dvougólový náskok přišel vniveč. „Ve hře jsou chyby. Můžeme je pojmenovat. Jenom nechápu, že jedinec udělá tu věc jednou, dvakrát, potřetí i počtvrté. Poslední dva góly jsme dostali ze stejné situace, když jsme neobsadili hráče v prostoru před bránou,“ rozebírá Šachl osudné momenty.
Na kluky platí čočka
Vyrovnávacímu gólu hostí na počátku třetí třetiny navíc předcházelo špatné střídání. „Jdeme střídat ve chvíli, kdy soupeř má puk a zakládá útočnou akci. Trénuju malé děti a když mi tohle udělá nějaký kluk, tak dostane čočku. My to děláme v profesionálním hokeji a ke všemu ne jednou. Musíme každý začít sám u sebe. V tomhle nám nepomůže nikdo,“ vrací se stále k filmu se špatným koncem.
Mužstvo Motoru nechybovalo jen v obranné činnosti. Hráči promarnili přesilovky a nevyužili řadu slibných šancí. To je stejná chyba, jako když zadáci nepokryjí soupeře. „Svírá nás křeč. Když se dlouhodobě nedaří, tak člověk při té koncovce chvátá, nemá klid na hokejce. A potom nedá gól. Musíme se na to zaměřit, i když, musím říct, přijďte se podívat na naše tréninky. Jsou výborné. Mají tempo, nasazení, snažíme se dělat všechno, aby ty góly padaly. Pak začne zápas, padne deka a stop. Najednou děláme něco úplně jiného,“ diví se.
Kádr budějovického týmu svojí kvalitou nepatří na dno tabulky. Hokejisté však potřebují odvalit kámen, který jim brání naplno předvést jejich schopnosti. Zatím nepomohly výměny hráčů a trenérů, ani finanční postihy. A těžko se hledají další způsoby. „Pořád věřím, že máme sílu k tomu, abychom postoupili do play off. Snad nám Ježíšek nadělí formu pod stromeček. Musí se něco stát. Samozřejmě, že je nutné tvrdě pracovat. Věřte, že opravdu tvrdě pracujeme,“ dušuje se jeden z nejzkušenějších hráčů.
Stane se zázrak?
Šestatřicetiletý centr začínal s hokejem v Jindřichově Hradci, extraligu hrál v Českých Budějovicích a Liberci. Okusil nižší zámořské soutěže, finskou, švédskou i rakouskou ligu. Ze Slovenska si přivezl mistrovský titul. Ale nepamatuje tak nešťastný průběh sezony, jaký letos prožívá s Motorem. „Podobné to snad bylo v Košicích, kde se nám také dlouho nevedlo, přestože tým byl silný. Někdy kolem Vánoc jsme chytili vítěznou vlnu a nakonec z toho byly zlaté medaile. Budu doufat, že i tady nastane zlom,“ říká s nadějí.
Po porážce s Mostem se nepovedla rozlučka s diváky, kterých znovu přišly více něž tři tisícovky. Mnozí jednotlivci neunesli výsledek a zasypali plochu pivními kelímky. A ne každý domácí hráč byl v tu chvíli schopný jim zamávat. „Abych řekl pravdu, mě osobně se po čtvrtém inkasovaném gólu úplně zatmělo. Strašně to na mě padlo. Ale šel jsem zatleskat divákům v kotli, přestože mi bylo smutno a měl jsem slzy v očích. Musíme se lidem omluvit za tu bídu a fárat dál. Zbývá ještě dost zápasů,“ snaží se hledět do budoucna.
Budějovičtí hráči chtěli prožít pohodový vánoční čas, ale série porážek a hlavně poslední zpackaný zápas jim udělaly ze zbývajících prosincových tréninků spíše zamračenou povinnost. „Nepamatuji takhle smutné Vánoce. Mám dvě děti a budu se snažit, aby alespoň pro ně byly tyto dny hezké a veselé. Jenže hokej je moje práce a nemůžu to všechno hodit za hlavu. Neúspěchy jsou ve mně a v každém z nás. Žijeme ve sportovním světě a potřebujeme také vyhrávat. Psychicky jsme na tom teď blbě, ale může se stát zázrak,“ věří Petr Šachl.
Ladislav Lhota
