29.06.2025
Dvě zaoblená výročí se letos vážou k renesanční osobnosti, kterou bezesporu byl Václav Piloušek (24. 12. 1910 – 29. 6. 1985), bez jehož činnosti si jen těžko lze představit začátky a budování nejslavnějšího hokejového klubu v Českých Budějovicích. V nejrychlejším týmovém sportu zasahoval také do svazových struktur. Za svého pestrého života se prosadil v dalších oborech, často vzájemně nesouvisejících. Charismatického muže provázelo neuvěřitelné množství aktivit.
JIŽNÍ ČECHY – Narodil se ve Lhotě pod Horami na Vltavotýnsku. Deset let po začátku 20. století panovaly relativně idylické časy a byl Štědrý den. Snad díky tomu dostal čerstvý občánek Rakousko-uherské monarchie do vínku tak široké rozpětí talentů. Za studií v době první Československé republiky se věnoval divadlu a rozdával energii ve prospěch ochotnického spolku Jednota Mayer. Na konci dvacátých let byl redaktorem studentského časopisu Sdružení, kde uveřejňoval svoje první publicistické pokusy. Spolu s mladšími bratry Františkem (narozený 1912) a Josefem (1914), které uchvátil fotbal a hokej, pronikl do sportovního prostředí.
Nechyběl mezi zakládajícími členy sportovního klubu AC Stadion České Budějovice, který vznikl sloučením Slovanu a Viktorie v lednu 1928, a stal se od počátku hybnou pákou hokejového odboru. Vydržel v této roli do druhé poloviny padesátých let. Získal si respekt díky otevřenému jednání, znalosti psychologie, taktu a rozhodnosti. Ač nikdy nehrál hokej a nevynikal v bruslení, byl trenérem a vedoucím ligového mužstva, jednatelem a předsedou klubu, sekretářem i předsedou jihočeské hokejové župy. Asistoval u počátečních úspěchů AC Stadionu včetně postupu do prvního ročníku celostátní ligy 1936–37 a vybojování účasti v protektorátní Českomoravské lize roku 1941.
Přestože v hokejovém prostředí se zapsal velice výrazně do historie, obsahoval rejstřík jeho působnosti řadu dalších zajímavých položek. V třiatřicátém roce, kdy nechyběl u památného utkání mezi AC Stadionem a čerstvými mistry světa Američany na řece za klášterem (domácí sklidili ovace po porážce 1:2, zatímco reprezentanti ČSR při MS na Štvanici podlehli týmu USA 0:6) začal uplatňovat organizační talent také jako režisér a předseda spolkových ochotníků. O dva roky později založil recitační soubor s nemalým počtem členů. Díky znalosti sportovní problematiky (byl i hokejovým rozhodčím) a kultivovanému hlasovému projevu si vyzkoušel práci sportovního reportéra.
Málo se o něm ví, že v období druhé světové války (1939 až 1945) coby úředník nemocenské pojišťovny aktivně působil v občanském, nekomunistickém odboji proti nacistům. Spolupracoval s obchodníkem Leopoldem Hájíčkem ml., okresním hejtmanem Stanislavem Marešem a dalšími. Podílel se na přípravách Revolučního národního výboru, v jehož strukturách po osvobození zaujal pozici místopředsedy. Vývoj posledních dnů německé okupace ho nasměroval do okna českobudějovické radnice, odkud komentoval příjezd spojeneckých vojsk. Zapsal se do širokého povědomí několikahodinovým přímým přenosem z uvítání Rudé armády v centru krajského města.
Rozhlasová stanice v jihočeské metropoli si odbyla premiéru současně se završením válečného konfliktu. Přispěli k tomu Němci, kteří po osvobození Brna převezli část vybavení rozhlasového studia k soutoku Vltavy s Malší a vysílali odtud na brněnské frekvenci, jako by stále vládli městu pod Špilberkem. Jihočeši potom jednoduše zrekvírovali techniku a zahájili rozhlasový provoz. Václav Piloušek připravoval zprávy z běžného poválečného dění, z oblasti kultury a zajišťoval sportovní zpravodajství. „Jako externí spolupracovník jsem vysílal desítky reportáží ze všech úseků všedního života,“ vzpomínal. Tehdy netušil nic o brzkém konci kariéry úředníka, rozhlasáka, na čas i hokejového funkcionáře.
Po válce se nejstarší z bratrů Pilouškových stal místopředsedou ČSLH, později i členem trenérské rady ústřední sekce hokejového svazu. Vedl krajskou trenérskou radu, téměř dvacet let působil s píšťalkou. Roku 1946 se postavil do čela Družstva pro výstavbu zimního stadionu v Č. Budějovicích. Po roce 1948 měl jako funkcionář národně socialistické strany potíže s komunistickým režimem, až musel z funkce ředitele nemocenské pojišťovny přejít na pozici traktoristy a to byl zřejmě jeden z důvodů, proč se stáhl do ústraní zrovna v sezoně 1950–51, kdy mužstvo SKP (přejmenovaný AC Stadion) získalo mistrovský titul. Ale vrátil se. V období 1955 až 1956 byl předsedou Slavoje.
Krátký čas připravoval reprezentační B-tým společně s Eduardem Fardou. V roce 1958 dostal vyznamenání Za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy a sportu, o deset let později obdržel uznání I. stupně Za zásluhy a rozvoj čs. tělesné výchovy. Až do roku 1968 byl členem komise mládeže hokejového svazu. Zanechal po sobě rukopis almanachu o českobudějovickém a jihočeském hokeji. Počínaje rokem 1951 působil ve Strojní a traktorové stanici Čtyři Dvory, načež ho přeložili do STS Vodňany, poté do JZD Malovice a JZD Rábín. Příznačnou pílí se vypracoval na agronoma. Prosazoval efektivní způsoby sklizně, velmi si oblíbil pěstování a šlechtění jabloní. Zemřel ve Vodňanech.
Ladislav Lhota
