10.12.2019
Poslední roky trávil Václav Lenc v Domově pro seniory v Kaplici. Měl tam společnost a veškeré služby. Nepostrádal nic, snad s výjimkou Černé věže. Navštěvovali jsme ho s Tomášem Kučerou, marketingovým ředitelem hokejového Motoru, pravidelně v polovině července, kdy slavil narozeniny. Letos měl devadesáté deváté. Denně cvičil, četl bez brýlí. Bohužel, dnes skonal v krumlovské nemocnici. Dožil o čtyři roky víc, než jeho velký vzor v AC Stadionu Nácek Kotous.
JIŽNÍ ČECHY – Zvolený domicil v případě nekrologu za Václava Lence sedí úplně přesně. Vždy poctivý hokejista a fotbalista přišel na svět v jihočeské metropoli, jako sportovec hájil barvy zdejších klubů a nikdy neopustil rodný kraj. Za všech okolností dával na první místo nezištné kamarádství. „Naše parta byla nerozlučná a vztahy takové, že nikdo neřekl nepřijdu na zápas nebo nějakou akci, protože se mi to nehodí. Nepamatuji ani případ nějakého rozkmotření,“ vzpomínal na své spoluhráče, v drtivé většině obojživelníky, kteří v zimě šněrovali boty s bruslemi, přes léto nazouvali kopačky. Všichni chodili do tělocvičny Sokola II v ulici Matice školské, kde utužovali fyzičku.
Budějovičtí plejeři trávili spolu maximum času. „V zimě jsme kromě hokeje také trochu lyžovali, v létě jsme si opatřili kanoe a sjížděli Vltavu z Vyššího Brodu nebo Zlaté Koruny, Malši z Kaplice. Třikrát jsme se vydali z Budějovic přes Svatojánské proudy až do Prahy. Zpátky jsme šlapali na kolech. Když nebyl zrovna nějaký sport, scházeli jsme se v Tylově ulici u Píchů na zahradě, která sousedila s řekou Malší. Tam jsme se koupali a potom na kanoích dopádlovali k městské plovárně, kde nám hostinský Šlahůnek i v těžkých časech vždy připravil dobrou večeři. Společně jsme chodili do biografu a velmi často do divadla na činohru a operetu,“ líčil Václav Lenc odvátou starosvětskou pohodu.
Ladislav Lhota
Narodil se 18. 7. 1920 v Č. Budějovicích, zemřel 10. 12. 2019 v Č. Krumlově. Útočník, v závěru aktivní činnosti přeškolený na obránce. Zdobily ho rytířskost, skromnost a vzácný smysl pro fair play, jeho prioritou bylo vždy dobré fungování party a mezilidských vztahů. Známý pod přezdívkou Kolík, kterou mu přišil legendární Slávek Aibl. Od svých čtrnácti let působil v AC Stadionu, hrál také za „pouťový“ tým HC Draci, z jehož jádra se později rekrutoval kádr hokejového odboru SK Meteor Č. Budějovice. Za 2. světové války okusil totální nasazení v Linci, přesto byl s pomocí klubu uvolňovaný k důležitým zápasům. V období 1946 – 50 nastupoval za Meteor (Rovnost) Č. B. , se kterým absolvoval dva neúspěšné pokusy o postup do celostátní ligy. Po začlenění Rovnosti do SKP roku 1950 hrál mistrovské zápasy pouze za béčko, čímž přišel o mistrovský titul 1950 – 51. Během šesti odehraných sezon v celostátní lize vstřelil z pozice beka pouhé 2 góly, oba v ročníku 1956 – 57. Byl kmenovým hráčem fotbalové jedenáctky Meteoru, jehož dres oblékal v legendární záložní řadě spolu s Marouškem a Muzikářem nebo jako křídelní útočník až do roku 1965. Fotbal za Meteor hráli také jeho bratři Josef a Karel Lencové. Trenérsky vypomáhal u hokejového áčka Slavoje, vedl béčko v krajském přeboru (1960 – 65), do svých třiasedmdesáti let se v klubu věnoval hokejové mládeži.
Zdroj: Velký příběh českobudějovického hokeje, autor Ladislav Lhota
