13.04.2020
Nedávné retro utkání v Chance 1. lize mezi Motorem a Litoměřicemi na ledě Budvar arény připomnělo historický návrat tehdejšího Slavoje po roční absenci mezi domácí elitu v roce 1960, kdy mužstvo navíc vybojovalo Spartakiádní pohár. Kulaté výročí, přesně půl století, letos připadlo také na postup Motoru v závěru sezony 1969–70. Úspěchem v dvoukolové kvalifikaci s trojlístkem soupeřů se budějovický tým nadlouho zadrápl v nejvyšší soutěži.
Č. BUDĚJOVICE – Následovaly ještě sestupy v létech 1991 a 2004, vždycky na jedinou sezonu. Období 2013 až 2020 strávené o soutěž níž nenastalo po sportovním pádu, ale rozhodnutím klubových majitelů převést extraligovou licenci a smluvně vázané hráče do jiného města. Připomeňme si však padesát let starý příběh motorácké party koučované padesátinásobným reprezentantem Vlastimilem Hajšmanem, jenž převzal kormidlo po Slavomíru Bartoňovi, někdejším spoluhráči z národního mužstva. Ten vytáhl Motor do nejlepší domácí společnosti po hubené druholigové pětiletce, ale další sezona 1968–69 byla znovu sestupová.
Šestnáct účastníků české skupiny 2. ligy v ročníku 1969–70 se poměřilo systémem každý s každým doma – venku. Jihočeši vyrukovali do bojů s vycházející brankářskou hvězdou Vladimírem Pláničkou, ostravským odchovancem, kterého získali z Košic na hostování (jeho přestup stvrdili až za dva roky), a třicítkou zápasů propluli bez porážky. Vygenerovali impozantní skóre 192:63. Ztratili jen čtyři body po remízách s Chomutovem, Sokolovem, Duklou Písek a Duklou Liberec. Do kvalifikace postoupili společně s druhým týmem tabulky píseckou Duklou, dále vítězem moravské skupiny Baníkem Karviná a vítězem slovenské skupiny Popradem.
Na úvod přivítal Motor u břehu Vltavy silný celek Karviné, v jehož sestavě byli Závěšický, Motyčka, Štrojza, Pavel Suchý a také budějovický odchovanec Stanislav Hlach, a před devíti tisíci diváky pouze remizoval 4:4. „V kabině jsme si říkali, že po tomhle výsledku jsme asi v háji. Spoluhráči mi dodnes připomínají gól od Slávy Hlacha. Pustil jsem za záda takového motýla,“ usmívá se Vladimír Plánička po půl století. Při duelu s ambiciózními Moravany pilně pracoval v budějovické hale filmový štáb pod vedením režiséra Jaroslava Papouška a scénáristy Mariana Wendta. Dokumentární snímek Město mezi mantinely se bohužel nedochoval.
Potom přikvačila pod Černou věž písecká Dukla povzbuzená optimistickou výhrou 7:1 nad Popradem, ale Motor ji vyprovodil 5:2. Písečtí vojáci následně doma smetli Karvinou 6:2 (hatrrickem se blýskl Jiří Kolar), čímž pomohli Motoru, ale také městskému civilnímu rivalovi Jitexu, který se mohl zachránit v soutěži jen díky postupu jednoho z dvojice jihočeských kvalifikantů. Hajšmanův soubor se letecky přesunul k dalšímu souboji do Popradu a po vítězství 3:0 pod Tatrami pokračoval v tripu do Karviné. Chléb se lámal na nezakrytém kluzišti Baníku v neděli 8. března. Budějovičtí vyválčili vítězství 2:1 a rázně nakročili k postupu.
Před napěchovaným hledištěm v Karviné se vpravdě hrálo druholigové utkání roku. Velkým štěstím pro Motor bylo, že řízení měla v rukou tehdy nejlepší dvojice rozhodčích Rudolf Baťa – Zdeněk Kořínek. „Pískali to na férovku. Být tam někdo jiný, asi by nás zapíchl,“ chová přesvědčení Vladimír Plánička. „Bydleli jsme v jakési obří ubytovně v Havířově, ale větší část noci jsme prožili na vlnách euforie rozptýlení po městě. Sraz byl ráno. Sekretář Pepa Jelínek rozdal každému jakože na večeři tři papírové padesátikoruny. Upoutalo mě, že byly úplně nové. Dostal je i Pepík Drha, tehdy asi šestnáctiletý, velký fanoušek (švagr motoráckého beka Josefa Květoně – pozn.), který cestoval námi.“
Výprava se vracela leteckým spojem Ostrava – Praha, načež Motor zvítězil v Písku 8:1 a stal se definitivně prvoligovým. Dnes říkáme extraligovým. Tečku učinili Budějovičtí doma s Popradem. Siréna potvrdila výsledek 9:1 a diváci zaplavili ledovou plochu. Brankáře Pláničku nosili na ramenou. Stejně ho poctili o rok později po vítězství 7:3 nad Spartou, které znamenalo záchranu. Postup v roce 1970 oslavili hokejisté v kultovní vinárně U Haška. Nechyběl autor třech gólů Fedinand Hovora, jenž pamatoval i kvalifikaci v osmašedesátém. „Ta byla určitě těžší. Museli jsme překonat Hradec Králové, Duklu Trenčín a hlavně silné Vítkovice s Vlastou Bubníkem a Mikolášem,“ zdůrazňuje.
Ladislav Lhota
Motor – Karviná 4: 4 (P. Podlaha 2, Šembera, Neumaier – Hlach, Motyčka, Suchý, Štrojza)
Motor – D. Písek 5:2 (P. Podlaha 2, Šembera, Neumaier, V. Mařík – Edelmann, Koďousek)
LVS Poprad – Motor 0:3 (V. Mařík, Pártl, Pražák)
Karviná – Motor 1:2 (Závěšický – Pártl, Pražák)
D. Písek – Motor 1:8 (Koďousek – Neumaier 2, M. Dvořák, V. Mařík, Pártl, Klabouch, Hovora, J. Květoň)
Motor – LVS Poprad 9:1 (Hovora a St. Rob 2, V. Mařík, Pártl, Šembera, B. Ťoupal, Neumaier – Zadražil)
Brankáři Plánička, Dušek, J. Čermák
Obránci Vápeník, Helmich, B. Ťoupal, J. Květoň, J. Zeman, M. Dvořák
Útočníci Šembera, Pražák, Neumaier, Pártl, V. Mařík, Papoušek, P. Podlaha, Klabouch, St. Rob, Pouzar, Hovora, Koberna, Samec
Trenéři Vlastimil Hajšman a Leopold Vávra
