04.12.2015
Budějovický Motor předkládá každý rok svým fanouškům lahůdku v podobě retrozápasu. Letos připomenou hráči osmdesáté výročí prvního postupu do nejvyšší celostátní soutěže. Stejné jubileum slaví i pražská Slavia. Oba soupeři obléknou repliky historických dresů (tmavomodré s červeným „S“ na prsou resp. červenobílé s hvězdou). Vzdají hold předchůdcům ze sezony 1935 – 36 a sehrají zápasy v jihočeské metropoli 5. prosince a vršovickém Edenu 23. ledna.
ČESKÉ BUDĚJOVICE / PRAHA – Dlouho trvalo, než se čeští fandové dočkali pravidelné ligové soutěže. Mistrovství zemí Koruny české se turnajově hrálo už v roce 1909 a pak se rozličnými způsoby určoval hokejový mistr v dalších jedenácti případech – pětkrát vyhrála Slavia Praha, šestkrát sousední LTC. Na soutěž, v níž se střetávají nejlepší týmy každý s každým, se čekalo až do roku 1936. Teprve v zimě 1936 – 37 se poprvé hrála Státní liga s osmičkou účastníků.
Premiérovou ligovou sezonu absolvovaly týmy LTC Praha, AC Sparta Praha, HC Tatry, SSK Vítkovice, Troppauer EV Opava, BK Mladá Boleslav a také AC Stadion České Budějovice s pražskou Slavií. Všechny se musely kvalifikovat. Jak se rodil postup slávistů a stadioňáků? Bylo to pořádné drama upředené z husté pavučiny zápasů.
Budějovický Stadion byl jedním z nejlepších mimopražských celků. Dvakrát v předchozích létech to borci od soutoku Malše s Vltavou dotáhli až do finále mistrovství Čech proti slavnému LTC. Jenže jižní Čechy se chlubily dalšími kvalitními celky a navíc do Jihozápadní divize, odkud si ligu zajistil jen vítěz, patřily i ČLTC Plzeň, HC Sedlec a středočeská Příbram. Boje začaly na Boží hod vánoční roku 1935, kdy Stadion doma remizoval s Plzní 4:4. O den později podlehl hostům z Tábora 0:1 a jeho ambice vypadaly bledě.
Naštěstí po Novém roce se Stadion rozjel jako dobře namazaný stroj. Soupeře kosil vysokými výhrami 5:1, 7:4, 5:1, 5:0, 3:0, 7:0. Jedinou další remízu 3:3 si České Budějovice připsaly v odvetě s Plzeňany. Rozhodnout mělo poslední kolo. Na Dobešickém rybníku u Písku, v místech, kde je dnes průmyslová zóna, se 23. února 1936 střetnul AC Stadion s SK Písek.
Byl to boj velkých emocí. Budějovický tým si dal vlastní gól, ale nakonec zvítězil 2:1 po trefách Antonína Háry (nikoli Páry, jak psaly Lidové noviny) a Václava Špatného. V tisku si Písečtí stěžovali, že rozhodující gól padnul z ofsajdu, ale rozhodčí Winkler (nikoli Zinkler, znovu LN) ho uznal a historie na to dávno zapomněla. Výsledkem se AC Stadion zařadil k příslušníkům české hokejové elity, což platilo po většinu klubové historie.
O úspěch s bilancí sedmi výher, dvou remíz a jedné porážky při skóre 41:15 se v Jihozápadní divizi postarali Karel Dědič – Bohumil Neumann, Josef Ryneš (kapitán a v pětatřiceti výrazně nejstarší člen mužstva), Karol Vališ (první Slovák v historii klubu), Josef Zasadil – Václav Špatný, Antonín Hára, Vítězslav Aibl, Bohumil Cvach, Narcis Kotous, František Mizera (bylo mu šestnáct), Josef Piloušek a Leopold Vávra.
V pražské župě byla situace trochu jiná, než ve zbytku republiky. Hlavní město jediné disponovalo umělou ledovou plochou a bylo to znát na výkonnosti zdejších týmů. O prvenství LTC nebylo vůbec pochyb. Druhé místo obsadila Sparta. Rozhodující bitva o třetí pozici, která jako poslední zaručovala postup do ligy, se strhla mezi Slavií a ČASK Praha. Soupeři se utkali v pozápase reprezentačního duelu.
Po dvou třetinách prohrávali sešívaní 0:1. Vyrovnávací gól prostějovské akvizice Aloise „Lolka“ Cetkovského už sám o sobě znamenal třetí místo, které ještě pojistil Jan Plzák – údajně kopnutím zvýšil na 2:1 a zajistil ligovou definitivu Slavie. V brance stál Erich Tylínek, jenž se během následující války coby poloviční Němec stal kontroverzní postavou ve Spartě. Později si udělal jméno jako fotograf.
Postup dále vybojovali Jan Gardavský (další prostějovská posila), Jan Košek (poskočil do Sparty i reprezentace) – Straka (zapsal se jako první ligový střelec Slavie), Alois Cetkovský (přešel do LTC a hrál za národní tým), Jan Plzák (ligu zkusil i za Mladou Boleslav, HC Tatry či Spartu) – Bedřich Hošek (zamířil do Vítkovic), Václav Frýzek (našel si nové působiště v I. ČLTK) a Taraba.
Slavii trápily finanční potíže kvůli angažmá drahých Kanaďanů v předchozích létech, ale přesto dokázala vybojovat ligu. Bohužel, jen nakrátko. Kvůli ne úplně sportovním machinacím vypadla hned po roce, když skončila v soutěži předposlední také kvůli kontumaci zápasu s budějovickým Stadionem. Neuspěla ani v dodatečném a dopředu neplánovaném duelu o udržení s Mladou Boleslaví posílenou hráči, kteří pražský klub opustili po jediné ligové sezoně. I takové příběhy byly tehdy možné.
Tomáš Kučera
(redakčně upraveno se souhlasem autora)
