04.10.2024
Dnes by ho možná nepoznali bývalí spoluhráči nebo fanoušci. Bratislavský rodák Roman Veber (3. března 1969) pozměnil vizáž. „Nikdy jsem nenosil vousy, ani brýle,“ přiznává držitel slovenského i německého občanství. V barvách mateřského Slovanu prožil epilog federální ligy, za Československo bojoval na MS dvacetiletých 1989. Dal poslední gól v ligových duelech Slovanu s budějovickým Motorem. Start české extraligy 1993–94 okusil v Jindřichově Hradci.
BRATISLAVA / JIŽNÍ ČECHY – Rodák ze slovenské metropole oblékal „belasý“ (světle modrý) bratislavský dres od nejmenší věkové kategorie po A-tým, do něhož poprvé nakoukl ještě před dosažením plnoletosti. „Byl jsem klasické ucho,“ ohlíží se někdejší talentovaný obránce. „Naštěstí jsem měl vedle sebe učitele Ivana Černého,“ připomíná souputníka bratrů Šťastných, který se stal ve Slovanu jeho mentorem. „Nepamatuji si poslední gól proti Motoru. Je to dávno. Ale pořád vidím před očima budějovický stadión. Detailně mohu popsat, kde byla šatna a kudy jsme vstupovali na led,“ neztrácí jistotu.
Zahrál si proti tehdejším jihočeským esům. „Jasně, byla tam velká jména. Lála, Caldr, Ťoupal, vousatý obránce Kolda,“ vypočítává. Před premiérou samostatné české extraligy 1993–94 se nechal Roman Veber, taktéž obránce, zlanařit ze Slovanu Bratislava do Jindřichova Hradce a po boku Rudolfa Suchánka odehrál v barvách Vajgaru dosud jedinou sezonu mezi domácí elitou pro město u stejnojmenného kultovního rybníka. „Přestup se upekl více méně náhodou. Mužstvo nemělo ligovou historii, ale nebudu lhát, dostal jsem zajímavější podmínky, než ve Slovanu. Kývl jsem Hradci a musím říct, že ten rok byl z mého pohledu docela fajn,“ sděluje pocity, které převážily.
Do první extraligové sezony mezi českými mantinely se zapojilo dvanáct mužstev. Desítku účastníků bývalé federální soutěže doplnila dvojice kvalifikantů, Stadion Hradec Králové a Vajgar Jindřichův Hradec. Shodou okolností oba nováčky po čtyřiačtyřiceti kolech základní části čekal přímý sestup. Pro další ročník je nahradily pražská Slavia se Vsetínem. „Hradecký tým byl založený na hráčích Motoru. Přišlo jich snad osm, možná deset. Většinou mladí. Ale já jsem nastupoval s veteránem Rudou Suchánkem. Měl určitou nadváhu a byl v těch časech jediným hráčem, který neoblékal nárameníky. Klobouk dolů,“ obdivuje dosud svého nenapodobitelného parťáka.
Vajgar skončil v tabulce poslední se ztrátou devíti bodů na východočeský Hradec. „Snaha byla, ale zůstávali jsme pořád dole. Nikdy se vám nehraje dobře, když nesbíráte body. Trenér František Joun už ztrácel nervy z toho, co předvádíme, a snad to bylo v prosinci, kdy prohlásil, že se připraví a začne hrát. Asi měsíc makal naplno, ale nakonec to nějak nedopadlo a nenastoupil k žádnému zápasu. Ani nevím, proč,“ usmívá se Roman Veber, jenž po hradeckém pádu našel cestu zpátky do Slovanu, aby naplnil předchozí dohodu s prezidentem klubu Dušanem Paškem, že při skládání nového týmu vychová vedle sebe mladého obránce. Byl jím Lubomír Višňovský, pozdější mistr světa.
Po dvou sezonách ve Slovanu zamířil Roman Veber na rok do české extraligy, kde válel za Olomouc, a potom se vypravil do zahraničí. Sezonu odehrál v severoitalském Rittenu, načež zakotvil v německém Wolfsburgu. V týmu se potkal s naturalizovaným Jihočechem Arpádem Györim. Během sedmi ročníků pomohl s postupem do 2. bundesligy a v barvách tamních Grizzlies si zahrál i DEL (2004–05). Kariéru završil v Crimmitschau, kde znovu vybojoval postup do 2. DEL, a Ravensburgu (také 2. DEL). Nakonec přidal pár utkání za Banskou Bystrici a Ružinov. Od roku 2011 do letoška provozoval bufety na ZS Ondreje Nepely v Bratislavě. V době rozhovoru jednal o dalším setrvání.
Slovák s moravskými kořeny – jeho tatínek se narodil v Třebíči – přivedl k hokeji také oba syny. Starší Roman (nyní 32) vyrůstal ve Slovanu a jako devatenáctiletý naskočil do DEL v dresu Eisbären Berlín. Ze zdravotních důvodů v necelých dvaceti opustil vrcholovou scénu. Za čas ještě posílil mužstvo Ružinova v rodné Bratislavě. Šel do toho na vlastní riziko po vážném úrazu, kdy jej spolu s otcem v jedné z bratislavských ulic napadla a brutálně inzultovala čtveřice cizinců. „Stalo se to v září 2014. Dopadl jsem relativně dobře, ale Roman zůstal pět dní v kómatu a prodělal operaci mozku,“ smutně konstatuje Roman st. Mladší Robin (20) hraje v rodném Wolfsburgu.
Ladislav Lhota
