05.12.2020
Hokejisté Sokola Radomyšl stihli v počátku letošní sezony odehrát dva zápasy, přesto si v neúplné tabulce zajistili s pěti body sedmou příčku. Partnerství s druholigovým klubem Písku, které za normálních okolností přináší oběma stranám osvěžující výhody, způsobilo tentokrát účastníkovi Krajské ligy nemalé komplikace. Na píseckém stadionu, kde sokolové nacházejí zázemí, řádil koronavirus a mužstvo v čele s kapitánem Danielem Jungbauerem (35) nuceně odpočívalo.
RADOMYŠL – Nakonec pronikl covid-19 i do šatny týmu, který nedisponuje vlastním kluzištěm, zato jeho domácí vystoupení u břehu Otavy mohou teoreticky sledovat čtyři a půl tisíce diváků. „Od srpna jsme v pohodě rozjeli přípravu na ledě a docela s velkou hráčskou účastí, což nebylo dosud zvykem. Po příchodu Luboše Roba staršího do Písku se prohloubila spolupráce s druholigovými Králi a chodili s námi trénovat i kluci z jejich širokého kádru. Jenomže potom se dostal na zimák koronavirus. Byli jsme v karanténě, to samé postihlo i Božetice, jednoho z našich soupeřů. Nastoupili jsme jen proti Hradci a Soběslavi,“ popisuje útočník s céčkem na hrudi.
Sokol Radomyšl si letos připomíná desáté výročí vstupu do nejvyšší jihočeské soutěže, v níž zatím pouze jednou neposkočil do play off. Specifické byly sezony 2013–14 resp. 2014–15, kdy se hráči navlékli do píseckých dresů a pomohli tradiční baště s návratem do 2. ligy. Celou uplynulou dekádu absolvovala pětice Tomáš Burkoň, Ondřej Gába, Jiří Pěnička, Jakub Šimoník a Daniel Jungbauer. „Postupně se obměňovalo složení, ale docela se ustálilo v poslední době. U nás je to hodně o partě. Momentálně nám velmi chybí možnost sejít se v šatně a dělat obvyklé srandičky,“ říká jediný člen týmu, který bydlí v městysu vzdáleném od Písku sedmnáct kilometrů vzdušnou čarou.
Písecký rodák před šesti léty zamířil z paneláku v třicetitisícovém okresním městě do novotou vonící bytovky v poklidné Radomyšli s třinácti sty obyvateli. „Dojíždění je bez problémů a máme tady všechno, co potřebujeme, včetně školky a školy,“ říká otec dvou synů (3 + 5). Stěhování se událo díky upřímnému fandovství ze strany radnice v čele se starostou Lubošem Peterkou, jenž tady kdysi hájil brankoviště žákovského týmu. Městys dává na chod klubu dvě stě tisíc ročně, kolem sto padesáti tisíc přidávají sponzoři. „Mám trochu obavy, jak dopadne letošní sezona. Neumím si představit restart soutěže, kdyby v Písku nebyl led,“ přiznává Daniel Jungbauer.
Jeden z nejlépe bodujících hráčů v moderní historii Sokola Radomyšl začínal s hokejem v Milevsku. První dorostecký rok strávil v Táboře, potom válel dorosteneckou a juniorskou extraligu za Písek. Působení v dospělé kategorii otevřel dvěma sezonami v druholigovém Milevsku, kde pendloval i do béčka. Tříletku prožil v Božeticích. „V Písku se hrála 1. liga a byl tam velký přetlak. Mnozí z nás šli z juniorky rovnou do práce,“ usmívá se kapitán klubu, jehož začátky sahají do padesátých let 20. století. Hokej byl v Radomyšli fenoménem. Hrál se na rybníku Vražda se sněhovými mantinely, potom v místě, kde je dnes nohejbalový areál. Za umělým ledem už se muselo do Strakonic a Písku.
Ladislav Lhota
