11.04.2021
Zimní stadion v Háječku, dnes Budvar aréna, převzal po zániku pražské Štvanice čestný primát nejstarší plně funkční stavby tohoto typu na českém území. Za pětasedmdesát let provozu hostil na ledovém zrcadle úctyhodnou plejádu předních týmů z celého světa a přivítal mnoho zajímavých osobností, jejichž seznam se dá měřit na kilometry. Fotograf Josef Šolle na podzim 1946 zachycuje trio Robert Robětín, Martin Percy Zoborosky a František Pácalt z I. ČLTK Praha.
Č. BUDĚJOVICE – Rekordním tempem vybudovaný stánek, tehdy třetí v Československu za Prahou a Bratislavou, začal sloužit bruslařům v neděli 27. října 1946. Při hokejové premiéře tady domácí AC Stadion podlehl národnímu mužstvu 2:8 a dala se do pohybu nevídaným způsobem nabitá sezona. V jihočeské metropoli se historicky poprvé začínalo už v říjnu a ligový tým absolvoval padesátku zápasů, z toho jen sedm venku. Před tisícovými davy na dřevěných tribunách změřil síly se švédským šampiónem Hammarby Stockholm, jeho městským rivalem AIK, profesionály Brighton Tigers, silným EKE Vídeň i reprezentačními celky USA, Polska, Rakouska.
Představila se celá tuzemská špička a nejen v bojích o body. Již 28. října AC Stadion ve finále Zlatého poháru podlehl 1:8 hvězdnému LTC Praha a za necelý měsíc si pozval k přípravnému dvojutkání korunního prince ligové soutěže, pražský I. ČLTK. Jihočeši zvítězili 6:4 (góly Macelis a Fr. Mizera po 2, Č. Pícha, St. Pícha – Čermák, Matouš, Zoborosky, Prchal) v odvetě pod hlavičkou výběru Šumavské župy hockeyové, kdy sestavu AC Stadionu doplnila táborská útočná formace Šilhavecký, Karpíšek, Konvalinka, podlehli 3:7 (za poražené skórovali Fr. Mizera, Vávra, Č. Pícha). Dres štvanického týmu oblékla i trojice mužů propojená zvláštními příběhy – sportovními i životními.
První tvář vlevo na snímku starém tři čtvrtě století patří Robertu Robětínovi, jenž ve čtyřicátých létech hrával za I. ČLTK na křídle útočné formace s Jaroslavem Drobným resp. Václavem Frýzkem a patřil ke kandidátům reprezentačního dresu. Od roku 1951 působil jako hráč a trenér v Karlových Varech, kam jej komunisté odsunuli s celou pro ně nežádoucí aristokraticko-kapitalistickou rodinou. Jeho dědeček Robert Fuchs podnikal v papírenském průmyslu, náležel k předním členům pražské židovské obce a mecenášům umění. Od císaře Františka Josefa I. dostal řád Železné koruny a roku 1912 se dočkal povýšení do šlechtického stavu s predikátem von Robbetin.
Hokejistův otec Karel se jako tenista zúčastnil olympijských her 1908 a 1912. Od vzniku republiky nosil příjmení Robětín. Stal se předsedou tenisového I. ČLTK na Štvanici, založil soutěž o Robětínův pohár pro nadějné české a slovenské tenisty. Synové Robert a Karel hráli za respektovaný klub tenis i hokej. V předválečném čase unikl z Prahy před nacisty, ale nechal zde oba potomky zřejmě v domnění, že je uchrání nežidovský původ matky. Oba skončili v koncentračním táboře. Mladší Karel tam našel smrt. „Byli to kluci, kteří se v houfci štvanických hokejistů a tenistů chovali jako rovní mezi rovnými, kamarádsky ochotní pomoci těm, kdo měli hlouběji do kapsy,“ napsal v memoárech sportovní redaktor Karel Bureš.
Úplně z jiného těsta byl muž uprostřed fotografie. Rodák z městečka Moose Jaw v kanadské provincii Saskatchewan se jmenoval Martin Percy Zoborosky a netrápil se tím, že jej čeští žurnalisté překřtili na Perry Zobroského. V Kanadě se propracoval mezi profesionály a v prosinci 1944 nastoupil za Chicago proti Detroitu v NHL. Stal se prvním hráčem s touto zkušeností na našem ledě. Získal přezdívku Bus – tvrdostí dokázal přejet soupeře jako autobus. Říkali mu také Buster (Drtič). Následoval populárního krajana „Matěje“ Bucknu a v roli hrajícího kouče dirigoval v sezoně 1946–47 ligový tým I. ČLTK, který dovedl do finále proti LTC. V sedmnácti utkáních dal z pozice obránce osmatřicet gólů.
Vůdcovské schopnosti projevoval také další zadák, v civilu stavební inženýr František Pácalt (na obrázku vpravo). Urostlý blonďák byl původně nadaným krasobruslařem a hokeji se začal věnovat úplnou náhodou v devatenácti létech (!), když v I. ČLTK potřebovali narychlo záskok. Vedle toho dělal atletický desetiboj, čutal fotbal a reprezentoval ve volejbalu. Hokej hrál za pražské týmy HOVS, LTC, Rapid a především I. ČLTK, s nímž získal titul v roce 1941. Finálové vítězství 2:1 nad „neporazitelným“ LTC zařídil oběma góly. Zúčastnil se světových šampionátů 1937, 1938, 1939 a na MS v Praze 1947 se loučil s kariérou v roli kapitána mistrů světa.
Ladislav Lhota
