21.03.2021
Zvolený snímek není tak starý, jako většina předchozích nebo těch, na které ještě přijde řada. Vznikl ve Vancouveru, přívětivém velkoměstě kanadského západního pobřeží, v době konání XXI. Zimních olympijských her (12. – 28. února 2010). Společně zapózovala čtveřice novinářů píšících o hokeji, chlapíků v nejlepších létech, z nichž ten vlevo, všemi oblíbený Václav Jáchim, zůstal od 7. března 2021 jenom ve vzpomínkách.
VANCOUVER / VIMPERK / PRAHA – Nehodlám fanoušky nadzvedávat otázkou, zda se byli podívat na hokejovém turnaji nebo jiných sportovních kláních v rámci zimní olympiády, kterou pořádala Kanada podruhé v dějinách (předtím Calgary 1988). Pokud však našinec v rámci toulek po planetě Zemi přeci jen někdy zavítal do jihozápadní části kanadské provincie Britská Kolumbie a třetího největšího města v kolébce hokeje, nazvaného po námořním kapitánu Georgi Vancouverovi, určitě přibrzdil svůj krok na Water Front, spojnici tras zdejší rychlodráhy, železničních linek a stanoviště trajektů. Lze tady nakoupit, zastavit se u kávy, což vyzkoušelo i kvarteto žurnalistů.
Bez výsledku by zřejmě skončilo pátrání po autorovi fotografie. Požádali jsme tehdy v prostorách Water Front náhodného kolemjdoucího. Vůbec netušil, že před ním stojí Václav Jáchim (Hokej.cz), Jan Uhlík (Blesk), Robert Tesař (ČTK) a Ladislav Lhota (toho času volný novinář). Pro Vénu, jak jsme mu říkali (také) podle filmové postavy, kterou ztvárnil dětský idol Tomáš Holý v šumavském příběhu Na pytlácké stezce, to nebyla první ani poslední zastávka na velkém sportovním setkání pod pěti kruhy. V závěru devadesátých let se stala jeho pracovní náplní světová mistrovství v ledním hokeji, od roku 2004 nechyběl na žádné vrcholné akci včetně olympiád.
Létal na drafty NHL a pravděpodobně vytvořil český novinářský rekord v nepřetržité účasti na juniorských šampionátech. „Byl všude a u všeho. … Znal všechny a všichni znali jeho,“ poznamenal Vénův dlouholetý redakční souputník Pavel Bárta v Overtimu deníku Sport (13. 3. 2021). Dali se do řeči před halou Sparty v pražských Holešovicích někdy v polovině „devadesátek“. Redaktor týdeníku Gól se spřátelil s neuvěřitelně pilným sběratelem autogramů – Jáchimova alba a napěchované regály v nuselském bytě s podepsanými kartami a fotografiemi hokejových reprezentantů, hráčů NHL a slavných olympioniků v jiných disciplínách narostly do obřích rozměrů – a nabídl mu spolupráci.
Sdíleli redakční židle v Gólu, magazínu Hokej a internetovém Hokeji.cz. Díky sběratelské vášni si Vašek Jáchim vybudoval přehled v hokejovém prostředí, což mu usnadnilo vstup do žurnalistické praxe. Rychle se stal profíkem a počínal si v duchu poctivé, seriózní školy, praktikované minulými generacemi. Žádné tři úvodní věty, k tomu video a článek je hotový. To nebyl jeho styl. Nevadila mu dřina a nehleděl na čas, který obětoval své profesi. „Díky úžasným kontaktům dovedl sehnat skvělé informace. Měl obrovské znalosti a přehled, encyklopedickou paměť. Znal historii, vedl si pečlivě statistiky,“ charakterizoval Pavel Bárta nezištného parťáka a kamaráda.
Od pěti let vyrůstal v Praze, ale netrpěl pepíkovskými manýry. „Jsem prostej kluk vesnickej,“ říkával Véna a hlásil se ke svému jihočešství. Do poslední chvíle pečoval o nemovitosti ve Čkyni na Prachaticku, které zdědil po předcích. Vděčně vzpomínal na jízdy s dědečkem na traktoru a nestyděl se za dětskou touhu stát se autobusákem. Pražskou ČVUT absolvoval s diplomovou prací o stroji na jogurty, ale nikdy se neživil jako strojní inženýr. Aktivně ani nesportoval, přesto se úplně připoutal k hokeji. Nezapomněl sledovat novinky z rodného Vimperka, objevoval se v Budvar aréně. I na zápasech, o nichž nemusel referovat. Jako loni na podzim, kdy přijel naposledy. Bylo mu padesát.
Ladislav Lhota
