19.08.2022
Náhoda? Za hokejový i fotbalový tým VS Tábor v sedmdesátých létech minulého století chytali dva Václavové. Za stálici v hokejovém brankovišti platil řadu sezon Václav Svatoš, odchovanec Tatranu Lišov, jenž doputoval k Jordánu přes budějovický Motor, Duklu Písek a Vimperk. Spolehlivou poslední instancí fotbalového celku se stal Václav Zajíček, který později našel uplatnění také v Dynamu České Budějovice. Historické foto připomíná setkání Svatoše a Zajíčka.
TÁBOR – Potkali se v zimní aréně. Patřilo k bontonu, že sportovci pravidelně navštěvovali utkání či závody svých kolegů z jiných odvětví a vyjadřovali jim podporu. Výjimkou nebyli Václavové Svatoš se Zajíčkem, kteří si vzájemně drželi palce v hledišti. Občas kratičce poklábosili, což potvrzuje snímek datovaný přibližně polovinou sedmdesátých let. Oba svého času drželi pozici jedničky VS Tábor a těšili se pověsti domácích hvězd. První z nich na ledě, druhý na trávníku. Psaly o nich noviny, jejich jména málokdy chyběla v sestavách z mistrovských zápasů. Oba svým způsobem spojovalo civilní zaměstnání. Seděli v kanceláři. Svatoš byl technický úředník, Zajíček vojenský prokurátor.
Hokejový brankář se usadil po skončení kariéry natrvalo v Táboře. Fotbalový kolega během aktivní sportovní dráhy v souvislosti se svojí profesí přesídlil do jihočeské metropole, kde nějaký čas nosil černobílý dres Dynama. „Ve své době to byl výborný gólman,“ potvrzuje dlouholetý novinář a fotbalový expert Míla Ortman. Strážce hokejové klece Václav Svatoš patřil k průkopníkům s ochrannou maskou. Laminátovou přiléhající na obličej mu zhotovil tatínek Jaroslav už v roce 1964, kdy synovi bylo čtrnáct. Druhou o čtyři roky později. Šetřila jeho zdraví do třiasedmdesátého, ale ještě roku 1977 ji nasadil při natáčení televizní frašky Koncert pro mantinely pod vedením režiséra Zdeňka Podskalského.
Filmový pás zachycuje Svatošovu masku v barvách evokujících tváře indiánů na válečné stezce. Nechybí červený nos a upíří špičáky. Výtvarnému zásahu maskérů se podrobila dosluhující laminátovka i shodně pomalovaný brankářův obličej. Do bojů o body ale táborský muž číslo jedna dávno nasazoval bílou přílbu švédské provenience s drátěným krytem. Na MS v Praze 1972 takovou přivezl Rus Vladislav Treťjak. Repliku drátěnky podle fotografie v týdeníku Stadion vyrobila Svatošovi táborská firma. A repliku podle dospělého vzoru si pořídil Roman Růžička ze žákovského týmu VS Tábor. „Rozdíl byl v tom, že jsem měl českou přílbu ON,“ připomíná tehdejší benjamínek.
Podomácku vytvářené masky zvolna upadaly do stínu továrních sérií, jimž na starém kontinentu udávala tón švédká firma Jofa. Z výrobních pásů sjížděly nejprve helmy s hráčskými košíky. Následovaly brankářské originály. Drátěnka posloužila Václavu Svatošovi až do závěru gólmanského života. Tuzemské obchody v době socialistického hospodářství běžně nabízely pouze drátěné masky od českých výrobců, které majitelům působily leckdy škodu. Jinému táborskému brankáři Jaroslavu Svejkovskému, otci Jaroslava mladšího, jenž oblékal dres Washingtonu či Tampy Bay v NHL, tvrdá střela zarazila dráty hluboko do nosu. Znehodnocenou pomůcku mu pomáhal opatrně sejmout Václav Svatoš.
Roman Růžička
Ladislav Lhota