30.12.2025
Velký svátek bruslařů a hlavně hokejistů nastal u levého břehu Otavy v Písku, naproti ostrovu s někdejší plovárnou a později vyhledávanou restaurací, přesně před šesti dekádami. Ve čtvrtek 30. prosince 1965 zahájil provoz zimní stadion s umělým ledem. Slavnostní atmosféru vyplnila exhibice krasobruslařů Stadionu Praha a především městské derby o mistrovské body v krajském přeboru mezi civilním Spartakem a vojenskou Duklou.
PÍSEK – Budování stadionu na bývalém sokolském cvičišti v prostoru výstaviště za hřbitovní zdí započalo v roce 1957. Na betonové ploše dlouho fungovalo kluziště pouze s přírodním ledem (roku 1960 se tady v rámci exhibičního vystoupení představili sourozenci Eva a Pavel Romanovi, následní mistři světa v tancích na ledě), neboť podle tehdejších směrnic se nesmělo postavit hřiště s umělou plochou. Povolení přišlo v roce 1964 s podmínkou, že namísto chystaných ocelových trubek se použijí pro chlazení experimentálně trubky z umělé hmoty. Na stavbě propukl čilý ruch. Pomáhali brigádníci ze škol, závodů, armády, občanských výborů a tělovýchovných jednot.
Přesně v den, kdy jeden z lídrů hudební scény a československého popu Josef Zíma vydal v nakladatelství Supraphon svůj hit s názvem Pramen, tedy 30. prosince 1965, shromáždilo se osmnáct set natěšených diváků ke slavnostnímu otevření píseckého zimního stadionu. Při ceremoniálu vyhrávala dechovka a promluvil předseda MěstNV (Městský národní výbor – pozn.) Jaroslav Šindelář. Svůj um předvedli krasobruslaři a zlatým hřebem programu se stalo derby píseckých klubů Spartaku a Dukly. Na nezakrytém kolbišti – střecha se datuje rokem 1974 – vojáci krutě smetli civilní tým 8:0 (3:0, 3:0, 2:0).
Vítěze koučoval milevský odchovanec a exbudějovický ligový útočník Zdeněk Fiala. Za největší hvězdy jeho souboru platili vesměs odchovanci budějovického Motoru (předtím Slavoje), kteří se také podělili o většinu vstřelených gólů: Karel Tušl řečený Čert (3), Vladimír Mizera (2), František Vápeník (1), Jaroslav Beran (1) a Ferdinand Hovora. „Půl roku jsem trénoval v Dukle Jihlava, ale nevešel jsem se do sestavy pro ligové zápasy. Před koncem pětašedesátého mě oslovil trenér Jaroslav Pitner, že má o mě zájem Dukla Písek. Uvolní mě do Písku, pokud tam chci jít. Kývl jsem s vidinou, že budu hrát a dostanu se blíž ke svojí dívce,“ vzpomíná Jaroslav Beran.
Vojenský tým působil v Písku od roku 1956, kdy se přihlásil do okresního přeboru. Na konci ročníku 1965–66 bojoval v kvalifikaci o 2. ligu, tehdy druhou nejvyšší soutěž. Skončil druhý za béčkem pražského Motorletu, které však nemohlo postoupit vzhledem k účasti svého A-týmu v soutěži (nepostoupil do 1. ligy). Nováčkem se stali písečtí vojáci – gólmani Blažek a Trávníček, hráči Bárta, Beran, Brázda, Breda, Doležel, Došel, Hovora, Kolář, Mašek, Nechyba, Seiml, Šohaj, Tušl, Vápeník. „Zbytek vojny ve 2. lize jsem odehrál v útoku s Romanem Bredou a budějovickým Vencou Ruprechtem, později oporou Plzně. Přišel i kladenský Eda Novák, měli jsme výborný tým,“ ujišťuje Beran.
Píseckou Duklu před druholigovou sezonou 1966–67 posílili také budějovičtí brankáři Jaroslav Dušek s Jaroslavem Čejkou a útočník Vladimír Zeman. Oba strážci brankoviště a spolu s nimi Jaroslav Beran, jenž se přeškolil z útočníka na obránce, strávili posléze významnou část kariéry v barvách píseckého civilního týmu, který následoval Duklu do 2. ligy za dva roky a nastala éra populárních městských derby. Skončila fúzí obou klubů roku 1990. „Civilisté“ nastupovali od jara 1966 pod hlavičkou TJ Jiskra Jitex Písek, v roce 1968 se název zkrátil na TJ Jitex Písek. Zahráli si ještě slavní písečtí veteráni František Vacovský a Jan Řehka, sestavu postupně vyztužovali hráči uvolnění z budějovického Motoru.
Ladislav Lhota
