15.09.2026
Před rokem i letos nastala v extraligovém Banes Motoru stejná situace. Čerstvá posila týmu – bez předchozích vazeb na budějovický nebo jihočeský hokej – dostala před startem soutěže kapitánské céčko. Loni přišel z Liberce čtyřiatřicetiletý centr Michal Bulíř a ujal se funkce lídra po Milanu Gulašovi, jenž završil kariéru. Aktuálně se stal kapitánem šestatřicetiletý obránce Tomáš Kundrátek, dosud opora Třince. K ruce vyfasoval asistenty Michala Bulíře s Janem Štenclem.
Č. BUDĚJOVICE – Účastník šesti světových šampionátů (zlato 2024, bronz 2022) a třech olympiád, nositel třech extraligových titulů, jemuž nechybí ani zkušenosti ze zámořské NHL v barvách Washingtonu Capitals, nenosil dosud písmeno C na žádném klubovém dresu. „Určitě jsem ho měl v některých přípravných zápasech za národní mužstvo,“ odmítá nálepku totálního kapitánského greenhorna. „Převzal jsem velkou zodpovědnost, ale mám už věk a zkušenosti. Nebojím se toho. Navíc, šest let jsem seděl v šatně vedle Petra Vrány, výborného kamaráda a nejlepšího kapitána v historii Třince. Naučil mě hodně. Chtěl bych být jako on takový lídr,“ vzdává hold svému vzoru.
Sportovní ředitel Václav Nedorost informoval na předsezonní tiskové konferenci Motoru, že volba Tomáše Kundrátka vzešla z diskuse v úzkém vedení klubu a trenérského štábu. A zdůraznil, že mužstvo povede v podstatě trojice kapitánů. Do roviny s nositelem céčka postavil asistenty Michala Bulíře a Jana Štencla. „Ano, jsme tři kapitáni,“ potvrzuje rodák z Přerova a odchovanec tamního klubu. „Ale vidím tu zodpovědnost i na dalších spoluhráčích. Každý chce být lídr a tak se to od nás i žádá. Přejeme si, aby každý v týmu vzal určenou roli a dělal to poctivě. Přišla řada nových kluků, je tady velká konkurence. Musíme předvádět to nejlepší, co je v nás,“ vybízí Kundrátek.
Zkušený bek si vůbec nepřipouští, že by jen tak odbruslil v Budějovicích závěr kariéry, byť mu chybí jen pár let do čtyřicítky. „Nedávno se mě kdosi zeptal, jestli mám stále motivaci hrát hokej. Docela jsem čuměl, že položí takovou otázku. Udělat si fajfku po sezoně, že jsem si zahrál, a pak to pověsit na hřebík? Ani náhodou. Prostě jsem typ hokejisty, který ochutnal pocit vítězství a chce ho prožívat znovu a znovu,“ předkládá svoje sportovní krédo. Nechce však být konkrétní, když se řeč stočí na nejbližší týmové mety. „Máme nastavené určité cíle. Zůstanou v šatně pod pokličkou, ale budeme chtít je splnit. Asi takhle vám to řeknu,“ volí opatrnou formulaci.
Procestoval hokejový svět, nicméně na českém jihu spustil kotvu poprvé. „Bylo tam očekávání,“ přiznává. „Ale hned jsem se uklidnil, když jsem viděl Buldu, Štenclíka, Vráblise, Váliče, všechny ty kluky, proti nimž jsem hrával. Nebo jsme se potkali v nároďáku. Líbí se mi, že klub je takový domácí. Vedou ho bývalí hráči, které jsem potkával na ledě. Třeba pan prezident Turek, proti němuž jsem nastupoval jako šestnáctiletý,“ uvádí příklad známé tváře. „V Budějovicích byly vždycky těžké zápasy, ale mám dobrý pocit. Nepřišlo mi, že si musím na něco zvykat. I děti už se zabydlují,“ ujišťuje otec dvou synů Hudsona a Jaggera (Džegra), které vychovává s kanadskou manželkou Alannah.
Ladislav Lhota
