12.07.2024
Křídelní útočník Pavel Novák (22) se stihl zapsat do povědomí tuzemských fanoušků ve dvou neúplných sezonách, kdy nosil dres Motoru v 1. lize a mezi českou elitou, krátkým účinkováním za prvoligový Stadion Litoměřice, dvěma starty za reprezentační A-tým a také vynecháním sezony 2022–23, v níž bojoval s rakovinou. Rodák z Tábora, jenž hokejově vyrůstal doma ve Veselí nad Lužnicí, naskočil zpátky do kolotoče zápasů a chystá se k pokračování zaoceánské mise.
Č. BUDĚJOVICE – Zatím poslední Jihočech draftovaný některým z klubů NHL (v roce 2020 po něm sáhla Minnesota Wild) svojí šikovností, bruslením a přehledem ve hře nahrazuje skromnější fyzické parametry a počíná si úspěšně. Ukázal se v extralize a na světovém šampionátu dvacetiletých 2020–21, ve stejném ročníku ho trenérský štáb v čele s Filipem Pešánem pozval do reprezentačního áčka. Stalo se v době covidu. „Bylo to hezké. Jenže aby se člověk prosadil do nároďáku, musí nastupovat pravidelně alespoň ve farmářském týmu. Úplně nejlíp v NHL. Zatím nejsem tak daleko,“ přiznává mladík, jenž loni odehrál čtyřicet čtyři zápasy v ECHL, třináct v AHL.
Na zámořském ledě není žádným nováčkem. V sezoně 2019–20 debutoval mezi mantinely juniorské WHL za tým Kelowna Rockets. Další rok jej nepřehledná covidová situace zavála zpátky do vlasti a vyzkoušel si vrcholový hokej bez přítomnosti diváků. Potom se vrátil do Kelowny a přidal svoji druhou kanadskou sezonu. Další promarodil, ale minulý ročník 2023–24 si znovu plnil povinnosti plynoucí z dvoucestného kontraktu s Minnesotou. Ve farmářském celku Iowa Wild se neohřál příliš, mnohem víc času strávil ve druhé rezervě pod hlavičkou Iowa Heartlanders. „Čeká mě třetí a poslední rok smlouvy. Chci se poprat o novou, což znamená získat stálé místo na farmě,“ vysvětluje.
Už měl možnost dokázat, že je bojovník. Nejenom na bruslích. Dva měsíce po dvacátých narozeninách mu vstoupila do cesty zatím nejtěžší překážka v životě. Koncem června 2022 mu lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatické tkáně, známou jako Hodgkinův syndrom. Jezdil do Prahy na chemoterapie, bylo mu ouvej. Ale vydržel. Pomyslný ringový rozhodčí po několika měsících zvedl jeho pravou ruku. „Pomohla mi rodina. Rodiče a sestra. Taky přítelkyně a pár kamarádů. Určitě bych to nezvládl bez nich. Jakkoliv byla celá věc nepříjemná, získal jsem jasný pohled, co je v životě důležité. Hokej, góly, výhry jsou pěkné, ale zdraví má vyšší cenu,“ konstatuje díky zkušenostem, při nichž si sáhl na dno.
Ohledně nemoci zodpovídal nekonečnou řadu dotazů, nejenom novinářských. Není z nich otrávený, ani unavený. „Rozhodl jsem se, že budu o tom vždycky mluvit otevřeně, ať se mě zeptá kdokoliv. Podobné trable potkávají spoustu lidí. Čím víc se to bude zmiňovat, může to povzbudit další pacienty. Ulehčit jim situaci,“ nachází porozumění pro všechny, kdo uslyší nepříjemnou diagnózu. V případě Hodgkinova syndromu se naštěstí uzdraví sedmdesát až osmdesát procent postižených. „Zůstávám pod lékařskou kontrolou. Stále chodím na prohlídky. Prevence je důležitá. Pokud se problém odhalí včas, léčí se to líp, než když je to rozjeté,“ povídá s přesvědčením.
Světlejší chvíle během dlouhé rekonvalescence využíval k lehčím tréninkům v mateřském Veselí nad Lužnicí a také s extraligovým Motorem. „Můj táta trénuje chlapy veselské Lokomotivy. Párkrát jsem si s nimi zatrénoval, ale jenom v teplákovce. Znám tam spoustu kluků a poradil jim pár věcí. Na oplátku jsem mohl přepnout myšlenky od léčby. V Budějovicích mi umožnili přípravu před návratem do hry. Bylo to super,“ pochvaluje si loňský rozjezd s kvalitním týmem na ledě Budvar arény. Také letos pravděpodobně přetáhne přes hlavu tréninkový dres Motoru. Předběžně se na tom domlouval s manažerem Jiřím Novotným. „Ještě to není potvrzené, ale budu rád, když to vyjde,“ říká.
Bruslařské nože nenechal Pavel Novák rezivět ani počátkem léta. Pravidelně si chodil zahrát do Hokejového centra Pouzar se skupinou krajánků a veteránů, kterou každoročně organizuje Robert Bauer. Od pondělí do pátku trávil hodně času v posilovně. Odlišný pohyb si dopřával na tenisových kurtech. Tréninkového parťáka mu dělá Tomáš Cibulka mladší, dril na suchu už několik sezon podstupuje pod vedením Tomáše Cibulky staršího. „Výborný trenér a kamarád. Jsem s ním nanejvýš spokojený,“ oceňuje práci náročného dohlížitele na fyzickou kondici. „Jinak se snažím věnovat rodině a přítelkyni, která studuje tady a přes hokejovou sezonu jsme spolu nanejvýš dva měsíce,“ vypočítává.
Počátkem července si odskočil na týden do rozvojového kempu Minnesoty Wild. V domácí přípravě bude pokračovat do začátku září, než se definitivně přesune za oceán. „Nepostoupili jsme do play off, léto se mi příjemně protáhlo,“ neodmítá kompenzaci za týmový neúspěch. Při delším pobytu mezi nejbližšími se mu také lépe zapomíná na nedávné zranění, které mnoha hokejistům zkrátilo kariéru. „Soupeř mě trefil do hlavy. Stalo se mi to poprvé. Naštěstí z toho byl jen lehčí otřes mozku, přesto jsem zhruba měsíc nemohl jít do zápasu. V zámoří na to mají přísná pravidla. Člověk se relativně cítí dobře, ale když vleze na led, je takový rozhozený. Vadí mu spousta věcí,“ popisuje.
Pavla Nováka čeká důležité období, které bude navigovat jeho další sportovní kroky. „Určitě se nemění můj cíl. Jednou bych se rád prosadil do NHL. Vede tam cesta přes farmu. Nepřestávám cítit šanci a chci se o ni porvat. Využít ji na maximum. Vrátit se mohu vždycky,“ uvědomuje si před sezonou, v níž by chtěl trvale oblékat dres Iowa Wild a zabydlet se na klubové adrese, kterou je dvousettisícové Des Moines, metropole státu Iowa. „Myslím, že je to hezké město. Poměrně klidné, žádný extra velký provoz. Není nač si stěžovat,“ charakterizuje kulisy potencionálního pracoviště. A stát Iowa? „Popravdě nic moc tam není. Hodně kukuřice a větrné mlýny,“ usmívá se.
Ladislav Lhota
