20.06.2021
Městys Bernartice s více než 1 200 obyvateli leží na silničním tahu mezi Pískem a Táborem, zhruba deset kilometrů jižně od Milevska. Zdejší nadšenci zkoušeli provozovat hokej na rybnících Pilný a Zámecký od zimy 1936–37, kdy odstartoval premiérový ročník celostátní ligy. Druhá světová válka přeťala aktivity Bernartických, byť v poslední válečné zimě 1944–45 se vrátili k bruslení. Hokejový oddíl vznikl oficiálně 26. října 1951 pod hlavičkou Sokola.
BERNARTICE – Do širšího povědomí vstoupil jihočeský městys za druhé světové války, kdy němečtí okupanti popravili třiadvacet místních občanů a dalších pět odeslali do koncentračního tábora za pomoc poskytnutou parašutistům zapojeným do atentátu na říšského protektora Heydricha. Bernarticím hrozil osud vyhlazených Lidic, kde mimochodem fungoval velmi dobrý hokejový tým a kompletně vyhasl na popravišti. Naštěstí se nenaplnil černý scénář. Rybník Zámecký, těžkostem doby navzdory, v posledních měsících nacistického teroru dokonce ožil bruslařským ruchem. Škoda jen zmařených životů z bernartické přestřelky v úplném závěru válečného konfliktu.
Skupinu průkopníků z třicátých let, která se měřila s týmy okolních vesnic, tvořili Jindřich Žižka (frajersky nastupoval v bílých podkolenkách), Josef Pěchota, Oldřich Linhart, Josef Rubín, Jan Kuchyňa, Josef Záruba, František Blažek, Ladislav Charypar, Milan Král, Antonín Kott, Alois Doubek, Jaroslav Jírovec, Karel Pichl, Antonín Rottenberg, Fidler, bratři Mikoláškové a další. Chudou výstroj zachraňovaly fotbalové dresy, soudcoval vždy František Mikolášek. V polovině čtyřicátých let se zapojili mladší borci Zdeněk Peřka, František Hrubec, Zdeněk Hrubec, Antonín Fučík, Václav Benda, Petr Pechouš, bratři Kravarové, bratři Souhradové či Jaroslav Suchan I.
Nové dresy upletla paní Hroudová z Milevska za přídělové lístky na oděv (šatenky). Stále se hrály jen přátelské zápasy. Oficiální křestní list hokejového oddílu při TJ Sokol Bernartice nese datum 26. října 1951. Vedoucím se stal učitel Zdeněk Bureš, zástupcem další pedagog Josef Záruba, jednatelem Jaroslav Suchan I. Pokladnu hlídal Zdeněk Hrubec, kapitánem byl Jindřich Žižka a jeho zástupcem Antonín Fučík. Spolu s dalšími pěti členy výboru zhotovili mantinely vysoké třicet centimetrů, za brankami jeden metr. Dřevo z obecního lesa nařezali na pile v Podolí, výrobu dokončili na bernartické Staňkově pile. Žádný nenatáhl ruku pro odměnu.
V období 1952 až 1963 přibývaly zápasy, kádr se rozšířil až na tři desítky hráčů. Dlouholetým kapitánem byl Vladimír Říha. Vznikl dorostenecký tým, trénovala stará garda. Žákovský celek vedl učitel Josef Záruba. K nejčastějším soupeřům patřily týmy Prachatic, Milevska A i B, Sokola Bechyně, Kovosvitu Sezimovo Ústí, Spartaku a Otavy Písek, Blatné, Opařan, Dražic, Putimi nebo Kluk. Kluziště u sokolovny otevřel 14. ledna 1964 souboj s béčkem písecké Dukly, domácí prohráli 4:6. Také mezinárodní duel s ASV Salcburk v roce 1966 skončil porážkou 3:5. Na konci šedesátých ovládly Bernartice dvakrát za sebou okresní přebor a postoupily do 1. A třídy, kde skončily čtyřikrát druhé.
Poslední sezonu na přírodním ledě u sokolovny 1972–73 ozdobil tým Sokola vítězstvím v 1. A třídě, ale nestačil na vyzývatele z Českého Krumlova v kvalifikaci o krajský přebor (KP). Od následujícího ročníku působili Bernartičtí na umělém ledě v milevském azylu a rozhodující výsledek 7:2 (střelci Fr. Vácha 2, Fr. Ťupa, St. Dušek, Vl. Souhrada, B. Rybák, Jos. Veselý) se Suchdolem nad Lužnicí je posunul do KP, kde při premiéře 1974–75 narušila vítěznou sérii jediná remíza. Z prvního místa (osm bodů před druhou Kaplicí) postoupil Sokol Bernartice do celostátně organizované divize. Tam naopak zaplatil nováčkovskou daň a složitě čelil kvalitní konkurenci.
Dvě divizní sezony přinesly dvakrát dvacet těžkých utkání ve skupině a většinu porážek s týmy VS Tábor, Spartaku Soběslav, TJ Hluboká nad Vltavou (vítězství 8:4), Kovo Holoubkov, Vlny Nejdek, Českého Krumlova. V roce 1977 došlo ke zrušení divizí. Výbor Tělovýchovné jednoty Sokol Bernartice před úvodním buly 1977–78 zamítl účast hokejového oddílu v KP a přihlásil ho do Okresního přeboru (OP) Písecka. Hospodaření celé jednoty zatěžoval tehdy schodek čtyřicet tisíc korun. „Členů výboru se možná zmocnila závist, že hokejistům se daří. Rozhodnutí bylo nešťastné a promítlo se do budoucí činnosti celého klubu,“ poznamenal Jaroslav Suchan II.
Sokolové vyhráli okresní přebor bez porážky (nejlepší střelec Zdeněk Suchan s 28 góly) a postoupili do KP II. Propagační duel s Amforou Praha 19. listopadu 1978 sledovalo v milevském hledišti 3 800 diváků. Výsledek 9:9 nebyl arciť důležitý, stejně jako skóre 7:7 po nájezdech. „Peníze ze vstupného mohly pokrýt ztrátu z minulé sezony. Bohužel, v posledním utkání KP II 1978–79 jsme z finančních důvodů nesměli zvítězit nad Slávií PF České Budějovice. Jinak byl postup do KP jasný,“ litoval Jaroslav Suchan II. Následovala dvě druhá místa v KP II a vítězné tažení v ročníku 1980–81 včetně úspěšné kvalifikace o KP, ale klubový výbor nesouhlasil s postupem.
V sezoně 1982–83 skončily Bernartice v KP II čtvrté z deseti účastníků, přičemž první tři týmy Slávie PF Č. Budějovice, Sokol Planá nad Lužnicí a Spartak Kaplice v rámci reorganizace postupovaly do KP. Bernartický Sokol se pokorně vrátil mezi okresní mantinely a začal se potýkat s úpadkem hokejové činnosti. Rozpadl se dorost, zužoval se kádr A-mužstva, které ani nedokončilo sezonu 1986 – 87. O rok později se znovu dali dohromady dorostenci, ale muži byli poslední v OP. V sezoně 1990–91 se nerozběhl OP Písecka a tým Bernatic přešel do OP Táborska, kde suverénně zvítězil. V kvalifikaci o KP II přemohl Blatnou 8:3 a 5:0 kontumačně.
Síla A-týmu vzrostla návratem Václavíka a Zdeňka Suchana. Pomohly posily Karel Slabý st., Jiří Houdek, Ivo Šejna, František Kloud z Písku resp. Stanislav Mužík a Zdeněk Havlík z Milevska. RP II se přejmenoval od sezony 1991–92 na regionální přebor. Pro sezonu 1993–94 se Bernartice nepřihlásily kvůli finanční náročnosti, která plynula z rozšíření regionálního přeboru na tucet účastníků. Nastala éra v OP Písecka vrcholící prvními místy 1998, 2003 a 2005. Ke zlomu došlo po náhlém úmrtí Jaroslava Suchana I (23. března 2005), jenž byl hybatelem bernartického hokeje od svých osmnácti let. Na rok 2021 připadá 95. výročí jeho narození.
Sokol Bernartice vynechal sezonu 2005–06, načež se zařadil do nově založené Milevské hokejové ligy (MHL, od ročníku 2007–08 OP MHL), kde působil do závěru 2015–16. Devětkrát obsadil medailovou pozici, z toho v létech 2008 a 2012 byl první. Období od roku 2016 do současnosti spojili hokejisté Bernartic s účinkováním v OP Táborska, kde čelí poněkud kvalitnější konkurenci, než tomu bylo v OP MHL, byť počet mužstev postupně klesal z deseti na osm. Minulou sezonu 2020–21 poznamenala opatření v boji proti pandemii covidu-19 a předčasné ukončení všech amatérských sportovních soutěží. Celek Bernartic stihl pouze dva zápasy proti Multidekoru a HC Radkov.
Ladislav Lhota
(s přispěním Jaroslava Suchana II)
