01.06.2026
Mistrovství světa hrané ve švýcarských městech Fribourgu a Curychu skončilo v neděli 31. května hodinu před půlnocí. Medaile a poháry naposledy rozdával dosluhující předseda IIHF Luc Tardif. Na ledě curyšské Swiss Life Areny prožili zlatou radost Finové, kteří usedli na trůn po čtyřleté pauze. Finálový duel vyhráli 1:0 v prodloužení nad domácími Švýcary, jimž zůstal stříbrný pláč potřetí v řadě. Historickým bronzem se blýskli Norové. Čtvrtá byla Kanada, páté Česko.
FRIBOURG / CURYCH – Vyrovnané finále rozhodla trefa mladíčka Konsty Heleniuse v 71. minutě, načež úplně ztichlo hlediště zaplněné převážně fanoušky v červených švýcarských dresech. Hokejisté ze země helvétského kříže neuťali dlouhé čekání na premiérové zlato, přestože dominovali ve všech předchozích zápasech na domácím ledě a málokdo je nepovažoval alespoň za mírné favority. Potřetí za sebou na ně zbyla sada stříbrných medailí. Tentýž stupínek obsadili v létech 2018 a 2013. Finové si odvezli svůj pátý titul. O největší překvapení, ale i největší skok, se postarali Norové. Z loňské dvanácté příčky doletěli na třetí, když porazili Kanadu 3:2 v prodloužení.
Výrazný propad ze čtvrté pozice před rokem až na dvanáctou zaznamenali Dánové, jimž nepomohla ani produktivita budějovického křídelníka Nicka Olesena (1 + 8). Český národní tým se představil do třetice pod taktovkou Radima Rulíka, pro něhož i celý štáb to bylo zároveň loučení s přísně sledovanou střídačkou. Po zlatu z Prahy 2024 a šesté pozici z Dánska 2025 dovedl žvýkající kouč své svěřence na páté místo s bilancí čtyř výher a stejného počtu porážek včetně té čtvrtfinálové s Finskem 1:4. Před kritikou jakžtakž obstála porážka 2:3 od Kanady, byť javorové listy otočily skóre ze stavu 0:2. Ostudou zůstaly výsledky 1:4 s Norskem a 2:3 v prodloužení se Slovinskem.
Do základní skupiny B vstoupili naši slibnou výhrou nad Dány 4:1, potom však klopýtli s výběrem Slovinska. Reputaci si napravili proti Švédům (4:3), porazili ještě Itálii 3:1 a Slovensko 3:2 díky gólu fotbalovou patičkou v podání čtyřicetiletého kapitána Romana Červenky. Loučili se trojicí nezdarů. Debutující českobudějovický obránce Tomáš Cibulka (22) ve čtvrtfinále proti Finům trefil tyčku. „Kdyby to byl gól, mohlo se leccos změnit. Následovala ještě jedna tyčka. Myslím, že ji trefil David Tomášek. Nedopadli jsme, jak jsme chtěli. Pro mě to byl přesto skvělý zážitek zahrát si v týmu Červenkou, Hronkem a dalšími borci,“ ukládá si šikula od Černé věže navždy do paměti první šampionát.
Na čtvrtfinále se čeští reprezentanti stěhovali do Curychu, ale sedmero vytoupení v základní části absolvovali na ledě fribourské BCF Areny, domovském stánku čerstvého švýcarského mistra HC Fribourg-Gottéron (jeho dres v minulosti nosili exbudějovičtí Michal Barinka, Tomáš Kůrka či Lukáš Poživil). Druhý hrací týden provázelo tropické počasí v celé oblasti, což úplně nesvědčilo hokejistům. „Naštěstí to bylo stejné pro všechny,“ ohlíží se mladý, ale hodně vytěžovaný bek. „V rohu za mantinelem byl ukazatel teploty, na který jsme viděli ze střídačky. Při zápasech se Slovenskem a Kanadou se vyšplhala hodnota na dvacet šest stupňů. Ovlivnilo to kvalitu ledu,“ připomíná.
Zatímco Tomáš Cibulka dostával hodně prostoru a figuroval za Filipem Hronkem jako druhý obránce na přesilovky (nepochopitelně však chyběl v sestavě pro duel s Norskem), stal se další debutující Jihočech Dominik Pavlát (26) tak trochu smolařem výpravy. Odchovanec Tábora, přecházející aktuálně z brankoviště Ilvesu Tampere do zbrojícího Kladna, nastoupil ve Švýcarsku do hrůzostrašných zápasů proti Slovinsku a Norsku, byl u porážky s Kanadou. Odvedl dobrý výkon a nebyl viníkem neúspěchů, nicméně užil si na ledě pouze výhru s Itálií. Ani ta neozářila českou výkladní skříň. Boj o medaile se týkal jiných týmů. „Na finále jsem koukal v televizi. Skvělý hokej,“ doplňuje Cibulka.
Pořadatelé v BCF Areně, otevřené roku 1982 a zmodernizované v období 2018 až 2020, s kapacitou přes devět tisíc diváků, v úpravě pro šampionát 7 500, vykonali maximum pro komfort aktérů a zvládli nesnáze spojené s prudkým oteplením. Za přispění dobrovolníků (ve Fribourgu a Curychu jich dohromady působily dva tisíce) se dobře starali o fanoušky, které vytrvale provázel maskot v podobě kravičky Cooly, oblíbené od posledního MS ve Švýcarsku 2009. Strmé tribuny v arenách poskytovaly solidní výhled na plochu ze všech míst a spolu s nabídkou volnočasových aktivit v obou městech působila velkoryse možnost využívat zdarma veřejnou dopravu se vstupenkou po celý den zápasu.
Univerzitní město Fribourg s převážně francouzsky mluvícím obyvatelstvem otevřelo svoji vlídnou náruč početným fanouškům vyzbrojeným angličtinou, ale mezi sebou komunikujícím hlavně česky, slovensky nebo severskými jazyky, a na jejich počest osadilo historické věže, zřejmě z bývalého opevnění, státními vlajkami zúčastněných zemí. V historickém centru poblíž katedrály Sv. Mikuláše nabízely své služby příjemné restaurace a kavárničky, nechyběla hokejová výzdoba. Na Square des Places se proháněly děti na kolečkových bruslích v Mini BCF Areně, v přilehlé pěší zóně Rue de Romont vlály podobizny slavných hráčů, mezi nimiž se vyjímal český rekordman Jiří Holík.
Ladislav Lhota
1. Finsko, 2. Švýcarsko, 3. Norsko, 4. Kanada, 5. Česko, 6. Lotyšsko, 7. Švédsko, 8. USA, 9. Slovensko, 10. Německo, 11. Rakousko, 12. Dánsko, 13. Slovinsko, 14. Maďarsko, 15. Itálie, 16. Velká Británie
