15.12.2023
Před mezistátním utkáním Česko – Finsko (2:1), které bylo prologem ke Švýcarským hokejovým hrám, hostila konferenční místnost ve třetím patře pražské O2 Arény slavnostní ceremoniál, při kterém kvarteto čerstvě vyvolených osobností vstoupilo do Síně slávy Českého hokeje. Počet členů instituce založené roku 2008 se zaokrouhlil na 150. Pořadové číslo 149 připadlo bývalému brankáři Romanu Turkovi (53), strakonickému rodákovi a prezidentovi extraligového Motoru.
PRAHA – Nováčky v Síni slávy se stali také exkladenský obránce Tomáš Kaberle, explzeňský útočník Petr Sýkora a zakladatel tuzemského para hokeje Roman Herink. Nedostavili se první dva jmenovaní. Rodinné důvody jim nedovolily přílet z jejich druhého domova v zámoří. Romanové Turek s Herinkem převzali členské plakety a slušivá saka z rukou svazového prezidenta Aloise Hadamczika a předsedy návrhové komise Bedřicha Ščerbana. Někdejší para hokejista se rozplakal dojetím, ale také známý kliďas z budějovického či reprezentačního brankoviště byl naměkko. „Měl jsem trému,“ přiznal. „Vždycky jsem rád, když jsou tyhle věci rychle za mnou.“
Pozvaným hostům, k nimž patřili rodinní příslušníci, zasloužilí členové Síně slávy a zástupci médií, přiblížily inaugurované muže od ledu vtipné filmové medailony. Roman Turek ve svém šotu připomněl původní ambice hráče v poli. Přesto se v žákovském týmu Strakonic postavil do brankoviště. „Při fasování výstroje jsem zůstal na konci řady. Zbyly na mě betony, lapačka a vyrážečka. Zůstal jsem u toho,“ vysvětlil. Během ceremoniálu se neubránil pocitu, že spolu s ním vstupuje do Síně slávy i kousíček strakonického hokeje. „Trenéry nám dělali naši tátové. Díky nim jsem se posunul do Motoru a nakonec do NHL. Bohužel, mnozí už nejsou mezi námi,“ doplnil do novinářského diktafonu.
Slavnostnímu aktu přihlížel rovněž Turkův krajan Jaroslav Pouzar, aktuální člen návrhové komise, ale i trojice letošních jubilantů Vladimír Bednář (75), Bohuslav Ebermann (75) a Milan Chalupa (70) – na pódiu si oblékli zánovní saka určená pouze příslušníkům stopadesátičlenné společnosti. Po skončení oficiálního programu se Roman „Eda“ Turek pro média rozpovídal o Mistrovství světa ve Vídni 1996, jež označil za své nejvydařenější díky skvělé partě a vybojovanému zlatu, o následném Světovém poháru, který by naopak chtěl vymazat z paměti, osmi sezonách v NHL včetně zisku Stanley Cupu s Dallasem či návratu Jihočechů do extraligy v památné sezoně 2004–2005.
Vynikající brankář, jenž chytal v obráceném gardu, si uložil na čestné místo také individuální trofeje, Zlatou hokejku a dvakrát zámořskou William Jennings Trophy. V brankovišti Dallasu se střídal společně se svérázným kolegou Edem Belfourem. „Pro řadu lidí byl nevyzpytatelný, ale spolu jsme vycházeli dobře,“ zavzpomínal Roman Turek. Po skončení aktivní kariéry se v českobudějovickém klubu věnoval svým nástupcům, ale postupně zkorigoval výchovné aktivity. „Péči o nadějné kluky jsem přenechal ostatním trenérům, v áčku se stará o gólmany Standa Hrubec. Ale jsem s nimi v pravidelném kontaktu,“ ujistil prezident Banes Motoru a zapřemýšlel, zda vydrží ve funkci do roku 2028, kdy klub oslaví stovku. „Pokusím se, ale bude to těžké,“ pravil trochu váhavě.
Ladislav Lhota
Narodil se 21. 5. 1970 ve Strakonicích. Brankář s držením hole v obráceném gardu, pověstný kliďas. Se 192 centimetry výšky a 100 kilogramy hmotnosti žádný drobeček, známý pod přezdívkou Eda nebo Eddie po maskotovi metalové skupiny Iron Maiden. Ze Strakonic, kde hrával za žáky na otevřeném stadiónu, přešel jako talent do jihočeské metropole. Účastník MEJ 18 ve Frýdku-Místku 1988 (1. místo), MS 20 v USA 1989 (3. místo) a MS 20 ve Finsku 1990 (3. místo). Roku 1990 draftovaný klubem NHL Minnesota North Stars. Brzy se vypracoval mezi nejlepší ligové gólmany a získal post reprezentační jedničky, držitel Zlaté hokejky 1994. V sezoně 1995–96 chytal za EHC Norimberk v německé DEL. Během zámořského údobí své kariéry hájil barvy Dallas Stars (NHL), Michigan K-Wings (IHL), St. Louis Blues (NHL) a Calgary Flames (NHL). V NHL celkem 8 sezon, 328 utkání. Držitel Stanley Cupu 1999 s týmem Dallasu, držitel William M. Jennings Trophy 1999 (spolu s E. Belfourem) a 2000, člen 2. týmu All Stars 2000, účastník NHL All Stars Game 2000. Během výluky soutěže v ročníku 2004–05 se vrátil do Č. Budějovic, pomohl vybojovat návrat do extraligy a zůstal hlavním pilířem Jihočechů v nastupující éře HC Mountfield. Budějovický dres nosil v období 1990–1995 resp. 2004–2010. V domácí nejvyšší soutěži celkem 9 sezon, 396 utkání. V reprezentaci celkem 54 utkání, účastník MS v Německu 1993 (3. místo), ZOH v Lillehammeru 1994 (5. místo), MS v Itálii 1994 (7. místo), MS ve Švédsku 1995 (4. místo, zařazený do All Stars), mistr světa z Vídně 1996. V tomtéž roce reprezentoval na Světovém poháru (8. místo). Na jaře 2010 se stal viceprezidentem občanského sdružení HC Č. Budějovice. 3. srpna 2010 odchytal polovinu přípravného utkání v Plzni a dva dny nato ohlásil konec kariéry. Do aktivního působení v budějovickém hokeji s znovu zapojil v roce 2013, kdy se stal prezidentem obnoveného Motoru. O deset let později byl přijatý do Síně slávy Českého hokeje.
