12.09.2025
Ve dvaačtyřiceti oblékl poprvé dres Motoru. Při charitativní exhibici bývalých hvězd letos 8. srpna. Nevyšlo to dřív, přestože se narodil a hokejově rostl v Jindřichově Hradci, odkud do spádového extraligového klubu zamířil nejeden borec z líhně Vajgaru. I jeho mladší bratr Milan. Obránce Zbyněk Michálek se probíjel k výšinám přes Karlovy Vary. Nakonec zažil pět světových šampionátů a dvě olympiády. Odkroutil třináct sezon v NHL, dvě v extralize.
Č. BUDĚJOVICE – Modrý retro dres s nápisem Motor na hrudi a obvyklou čtyřkou na zádech přetáhl Zbyněk Michálek (nar. 23. 12. 1982) přes hlavu teprve v roli hokejového vysloužilce. „Byla to premiéra na stará kolena,“ komentuje pobaveně. Snad i s pocitem určité satisfakce. „Jsem rád, že mě kluci vzali mezi sebe,“ stírá si pot z čela po utkání odehraném za výběr matadorů, kteří zanechali výraznou stopu pod Černou věží ve svých nejlepších sportovních létech. „Nikdy jsem nepůsobil v Budějovicích, ale mám tady spoustu kamarádů, s nimiž jsem se během kariéry potkával jinde. V Hradci jsem začínal s Jirkou Novotným, samozřejmě s bráchou,“ připomíná.
Bratři Zbyněk s Milanem vyrůstali v Otíně, který se roku 1971 stal součástí Jindřichova Hradce. Dědeček Michálek tady hospodařil na rozsáhlém gruntu, z něhož po kolektivizaci zůstal zlomek, přesto si kluci odmala vyzkoušeli dřinu v zemědělství a získali odolnost. Doma na dvoře si v mrazech uplácali mantinely ze sněhu a mastili hokej, jen co zatuhla plocha politá vodou. Odbornou průpravu dostali na zimním stadionu. V dresu Vajgaru je dirigoval Jan Hanzálek a další výborní trenéři. Milana coby talentovaného forvarda zlanařili bafuňáři již v žákovském věku do Českých Budějovic. Zbyněk, urostlý pracant po dědovi, neměl takové štěstí. „Motor mě nechtěl,“ povídá lakonicky.
Nechtěli ho v jihočeské metropoli, zpočátku ani v zámořské NHL. Neprošel draftem, tím divadlem, plným spekulací a zákulisních tahů, které počátkem každého léta sleduje s napětím celý hokejový svět. Nicméně, v samém konci druhého tisíciletí se vypravil z juniorky Karlových Varů do Severní Ameriky. Zaujal na testech, dvě sezony válel quebeckou juniorskou ligu za Shawiniganu, ale již v polovině té doby jako volný hráč podepsal profesionální smlouvu s týmem NHL Minnesota Wild. Další tři ročníky předváděl své defenzivní schopnosti, hlavně blokování střel, na farmě v Houstonu účinkujícím v AHL. Mezitím stihl prvních dvaadvacet zápasů v nejslavnější klubové soutěži.
Do skutečných výšin ho vystřelila smlouva s klubem Phoenix Coyotes, kde strávil období 2005–10, po návratu ještě 2012–16 (již Arizona Coyotes). Mezičas vyplnil působením v dresu Pittsburgh Penguins. V roce 2006 cestoval do Rigy na svoje první mistrovství světa, reprezentační trenéři využívali jeho služby až do sezony 2017–18. Sportovní kariéru i soukromý život postupně etabloval za velkou louží, ale pořád se ukazovaly možnosti obléct českobudějovický dres. Zejména při výlukách NHL 2004–05 a 2012–13. První musel odkroutit na farmě, ve druhé marodil. „Lákalo mě nastoupit za Motor. Hrál tam brácha nebo Venca Prospal. Ale byl jsem po operaci kyčle,“ lituje.
Na vrcholu zámořského působení si odskočil z Arizony do Saint Luis Blues. Vrátil se a vystřihl ještě plnohodnotnou sezonu v barvách Kojotů, ale po třech utkáních té následující ho poslali na farmu do Tucsonu. Poněkud nedůstojné zacházení s borcem, který téhož roku 2016 reprezentoval Česko na Světovém poháru. Jenže v Americe se nemazlí nikdo s nikým. Necítil se hokejově odepsaný a zamířil do extraligy. „Celek Motoru po známých událostech bojoval ve druhé nejvyšší soutěži, takže jsem byl chvíli ve Spartě, chvíli v brněnské Kometě,“ rekapituluje závěr aktivní dráhy. „Raději bych jezdil do Budějovic, než někam přes půl republiky. Z Jindřicháče to mám za rohem,“ krčí rameny.
Držitel Calder Cupu pro vítěze AHL 2003, majitel světového stříbra 2006 a bronzu 2011, jeden z trojice nejlepších českých hráčů na MS 2013, který má na kontě 810 zápasů a 42 gólů v NHL (včetně play off), 62 startů a 7 gólů v reprezentaci, také 56 duelů s pěti góly v české extralize, opustil velká kolbiště jako šestatřicetiletý. Nikdy se nepotkal v klubovém dresu s bratrem Milanem. „Sešli jsme se v nároďáku. Na šampionátech i olympiádě. V dlouhodobých soutěžích jsme nastupovali jen proti sobě. Na půdě NHL jsme dokonce byli ve stejné divizi a vídali se často. Klubové barvy jsme sjednotili až při exhibici,“ usmívá se nad kuriózní premiérou, k níž pomohla šťastná shoda okolností.
Generační souputník Martin Hanzal dával dohromady sestavu bývalých hráčů Motoru pro oddychový letní mač se zájezdovým týmem Real Top Praha (přijela i trojice současných aktérů NHL). Nemohl vynechat Milana Michálka, svého velkého kamaráda. Slovo dalo slovo a nominace padla také na Zbyňka. „Žili jsme si s hrdostí zámořský sen coby dva bráchové z Hradce a teď jsme se konečně sešli na stejné střídačce, což se nepovedlo za celou kariéru,“ vyzdvihuje. Nemuseli ho přemlouvat. Spíše panovaly obavy, zda vůbec nastoupí jeho sourozenec. „Zhruba před čtyřmi měsíci dostal umělý kolenní kloub. Ukecali jsme ho na jedno střídání. Vydržel celý zápas. Klobouk dolů,“ smeká.
Zbyněk Michálek neztratil kontakt s ledem, ačkoliv opustil profesionální kolotoč. „Někteří hokejisté ukončí kariéru a nechtějí vidět brusle. Mě to baví pořád. Snažím se udržovat v kondici a raději si zahraju hokej, než abych se věnoval třeba běhu. Žiju v Arizoně, kde máme skupinu bývalých hráčů a jednou dvakrát týdně si dopřáváme bezkontaktní pivní ligu,“ zvesela popisuje současné aktivity. Pauzu má jenom v létě. S rodinou míří do Otína. Provází ho manželka Helena, původem z Bosny a Hercegoviny, syn Andreas (2009), dcery Ella (2012) a Alexa (2017). „Nestál jsem na tom tři měsíce. Nedělal jsem nic a rovnou šel do zápasu. Žádná legrace,“ říká s naoko vážnou tváří.
Necelé dva dny po vystoupení za veterány Motoru se vracel na jihozápad Spojených států. Dětem končily prázdniny. „Vůbec se netěším. V létě tam je skoro peklo. Rozpálená zem, kolem poušť, horko padesát stupňů. Naopak přes zimu si užíváme teplé klima,“ charakterizuje svůj nový domov. Zchladí se však mezi mantinely. Ještě coby aktivní plejer se zapojoval do trenérského štábu u benjamínků a nyní koučuje tým Junior Coyotes U16, jehož dres obléká nejstarší Zbyňkův potomek. „Zkoušel jsem dát na led i holky, ale stěžovaly si na zimu. Jedna teď hraje šestkový volejbal v hale i beach, druhá se dala na tancování,“ raduje se, že dcery jsou aktivní a dělají, co je baví.
Stal se z Jihočecha naturalizovaný Američan? „Zatím jo. Uvidíme, co přinese čas. Doma jsem v Čechách, kde mám rodiče a spoustu přátel, ale děti vyrostly za mořem a chodí tam do školy. Bylo by těžké vytrhávat je z navyklého prostředí a zázemí. Až povyrostou, začnu se vracet do Hradce víc a víc,“ plánuje někdejší spolehlivý bek. „Mám to tady rád, líbí se mi tady. Nezapomínám sledovat výsledky Motoru a fandit mu alespoň na dálku,“ ujišťuje v útrobách Budvar arény, kde se zapsal do povědomí hlavně bratr Milan. „Brácha žije v Montrealu. Vidíme se až v létě o prázdninách. Mnozí lidé nevědí, čím si prošel a jak se trápil ve druhé polovině kariéry kvůli zraněním. Mohl být úplně jinde,“ dodává.
Ladislav Lhota
