27.02.2020
Donedávna držel tento zvláštní rekord bývalý centr Rudolf Rabetz (82). Roku 1967 odevzdal výstroj v šatně Motoru a trvalo mu více než osmačtyřicet let, než se přišel podívat na utkání svých následovníků. V úterý 25. února 2020 ho překonal někdejší křídelník Jaroslav Fleischmann (79), jenž opustil mateřský Slavoj (předchůdce Motoru) a rodné město po sezoně 1959–60. Do Budvar arény zamířil na duel s Litoměřicemi. Časový odstup činil skoro šedesát let.
Č. BUDĚJOVICE – Spolu s Josefem Cvachem byl Jaroslav Fleischmann v juniorském věku považovaný za největší hokejový talent u soutoku Malše s Vtavou. Stihl však jedinou ligovou (dnes říkáme extraligovou) sezonu 1958–59, v níž dal dva góly. „Nastupoval jsem převážně se Zdeňkem Fialou, také s Vlastou Hajšmanem. Jako milou vzpomínku uchovávám fotografii z pražské Štvanice, kde jsme hráli se Spartou. Domácí Karel Gut leží na ledě a Zdeněk Fiala mi přihrává před branku od zadního mantinelu. V tom utkání jsem zranil slavného Vovu Zábrodského. Zvedl jsem mu hokejku, trochu to sjelo a natrhl jsem mu ten jeho velký nos,“ usmíval budějovický rodák.
Slavoj poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže, ale za rok byl zpátky a vybojoval k tomu finálové vítězství v náročném turnaji o Spartakiádní pohár. Návrat do ligy a pohárový úspěch v ročníku 1959–60 připomínal klub zmíněným duelem Motor versus Litoměřice, který oba týmy odehrály v retro dresech kopírujících jejich původní podobu. Do Budvar arény zavítalo osm dosud žijících členů slavojácké sestavy, Jaroslav Fleischmann mezi nimi. „Velice moc jsem se těšil na tu akci. Potkal jsem staré kamarády, dostali jsme krásné světlemodré dresy. Ale co si pamatuju, hrávali jsme spíše v bílých,“ poznamenal ke slavnostnímu podvečeru, který si užil s rodinnými příslušníky.
V šedesátém roce absolvoval spolu s Františkem Neumaierem armádní výběr v Jihlavě. Zatímco „Tumbu“ si nechali na Vysočině, putoval Jaroslav Fleischmann do Dukly Hodonín. Po dvouleté povinné službě navlékl dres civilního Slovanu Hodonín, kde strávil čtyři sezony a potkal se tam krátce s pozdějším mistrem světa Václavem Nedomanským. „To byl velký talent a dříč,“ charakterizoval střeleckého rekordmana československé reprezentace, jenž prorazil i do NHL. Po sestupu Slovanu se Jihočech vrátil na dva roky do Dukly, poté se přestěhoval do Kopřivnice, kde našel trvalý domov. Celou dlouhou kariéru brázdil stadiony druhé nejvyšší soutěže.
Nejlepší období prožil na kopřivnickém ledě. V moravské skupině tehdejší 2. ligy potkával soupeře z Vítkovic, Olomouce, Třince. „V Hodoníně se těžko sháněla práce, nebyly byty. V kopřivnické Tatře mi dali zaměstnání s dobrým výdělkem. Samozřejmě, když se hrál hokej, tak se dělalo a nedělalo. Hokeji tam hodně fandili, mně se dařilo. Vydržel jsem do pětatřiceti, pak jsem ještě pár let po čtyřicítce dohrával v týmech Studénky a Frenštátu pod Radhoštěm. Zároveň jsem trénoval mládež v Kopřivnici,“ zrekapituloval svoji sportovní anabázi. Na ledě vycepoval syna Jaroslava, který také hrával za Tatru a později trenérsky vedl syna Tomáše, českého reprezentanta a hráče NHL.
Hokejová posedlost v rodině Fleischmannů nebere konce. Tomáš sice ukončil aktivní činnost a na Floridě má jiné zájmy, ale jeho otec Jaroslav v Novém Jičíně připravuje v týmu čtvrťáků mladšího syna, devítiletého Dannyho. Ten se překvapivě hrne do branky. Mezi prvním a druhým synem stihl Jaroslav II. vychovat bratry Ondřeje (24) a Michala (23) Kovařčíkovy, které vyženil jako malé kluky. Dnes válejí za extraligový Třinec. Děda Jaroslav pomáhal v hokejovém růstu Tomášovi a bedlivě sleduje Dannyho. „Syn mě zval, ať se vypravím s žáky Nového Jičína na turnaj do Budějovic, ale nevyšlo to. Do rodného města jezdím většinou v létě za svými sestrami,“ upřesnil.
Ladislav Lhota
