11.10.2013
Písek je bezesporu jednou z klasických hokejových bašt na jihu Čech. Zdejší klub patří v regionu k nejstarším a z jeho líhně vyšla plejáda borců, kteří se prosadili v domácí nejvyšší soutěži, reprezentačních výběrech všech věkových kategorií, také v zámořské NHL nebo nadnárodní KHL. Za svitu měsíce nad řekou a pod závanem stříbrného větru se tady hokej začal hrát již v zimě 1922 – 23. Nedávné devadesátiny se však obešly bez oslav.
PÍSEK – Několik vysokoškoláků pod dohledem inženýra Karla Procheho prohánělo tenisový míček pomocí zahnutých holí na zamrzlém rybníku Hánovec již krátce po první světové válce. Později trénovali na Šarláku a parta se rozrůstala. Největší nadšenci pro tehdy mladý sport vstoupili pod křídla SK Písek a během zimy 1922 – 23 sehráli prvních pět zápasů ve stylu bandy.
Premiéru absolvovali ve Strakonicích, kde si před úvodním buly nechali vyložit pravidla a potom zdolali úřadujícího mistra republiky v bandy hokeji, tým SK Strakonice 4:3. Odvetu po obědě prohráli 1:4, ale entuziasmus byl tak silný, že v SK Písek vznikl hokejový odbor, který pod předsednictvím Františka Sehnoutky podal zanedlouho přihlášku do Svazu kanadského hockeye.
Celostátní liga
První sestavu tvořili gólman Oto Eckert (později brankářská dvojka fotbalové Sparty), obránci Kovář a Eduard Švihovec, záložník Boža Hein, útočníci Tomáš Švihovec, Julius Staněk a Jaroslav Remar. Na rozdíl od mnoha českých venkovských klubů (republika se neoficiálně dělila na Prahu a venkov) se Písečtí velmi rychle přeorientovali z bandy na „kanadu“ a od roku 1924 již hráli kanadským stylem, tedy s pukem a rovnými holemi.
Za pouhých pět let, na vrcholu sezony 1928 – 29, se Písečtí stali mistry Českého venkova, což byl obrovský úspěch, který ale s sebou přinesl exodus předních hráčů do pražských klubů. Odešli Remar, Kodýtek, Franěk, Jiran a především Tomáš Švihovec, jenž se prosadil v tehdy bezkonkurečním LTC Praha a jako první Jihočech nastupoval za národní mužstvo. Po jeho návratu se SK Písek probojoval do celostátní ligy, v níž účinkoval v sezoně 1937 – 38.
SK Písek a pokračovatel tradice ČASK Písek (vznikl roku 1941 sloučením SK, ČAFK a TC Orinoko) na přelomu třicátých a čtyřicátých let disponoval zimním stadionem na čtvrtém rybníce U Vodáka, který patřil k nejlépe vybaveným s přírodním ledem na našem území. Po druhé světové válce však nastal postupný úpadek a počátkem padesátých let se hokej v Písku nějakou dobu vůbec nehrál.
Světélko na konci tunelu
Znovu se však objevili nadšenci a začínalo se od nuly. Díky otevření stadionu s umělým ledem v roce 1965 propukl nový boom, jehož první vrchol přišel v sezoně 1969 – 70, kdy vojenský celek Dukly Písek bojoval, byť neúspěšně, v kvalifikaci o postup do celostátní ligy spolu s budějovickým Motorem, Karvinou a Popradem. Pro fanoušky byla velice atraktivní městská derby mezi Duklou a civilním Jitexem, k nimž docházelo v sedmém a osmém desetiletí v rámci třetí i druhé nejvyšší domácí soutěže.
Sloučením VTJ (pokračovatelka Dukly) a Jitexu v roce 1990 vznikl IHC Písek, který se v uplynulých dvou dekádách pohyboval znovu mezi třetí a druhou nejvyšší soutěží. V závěru loňské sezony ale mužstvo neobstálo v baráži o záchranu v 1. lize a IHC Písek s. r. o. navíc upadla do insolvence. Hrozil zánik seniorského hokeje. Za této situace nikdo ani nepomyslel na devadesáté narozeniny populárního sportovního odvětví ve městě nad zlatonosnou Otavou.
Tradice naštěstí nezanikla. Našla se skupina lidí, kteří vzali na svá bedra zodpovědnost a dali si za cíl nejen zachovat činnost mládežnických družstev, ale také A-týmu mužů. Pod hlavičkou IHC Písek o. s. doposud zaštiťující mládež vystupuje mužstvo v letošním ročníku Krajské ligy se snahou co nejdříve postoupit do druholigové soutěže. Budoucnost hokeje v Písku bude však podmíněná zajištěním odpovídajícího ekonomického zázemí. „Vidím světélko na konci tunelu,“ říká optimisticky současný předseda Zdeněk Šťastný.
Ladislav Lhota
