22.05.2024
Do staré vlasti zavítal jeden z nejlepších hráčů české a slovenské hokejové historie Václav Nedomanský (80). Přiletěl ze zámoří, aby mohl na vlastní oči sledovat závěrečná utkání mistrovství světa a zabydlet se zatím přechodně s manželkou v Praze. Mistr světa z roku 1972 a reprezentační rekordman se 163 vstřelenými góly navštívil také čerstvě otevřenou Síň slávy Českého hokeje v pražské Nekázance a nebránil se početným dotazům z klubka novinářů.
PRAHA – Rodák z jihomoravského Hodonína, účastník deseti světových šampionátů a dvou olympijských turnajů prožil celou svoji ligovou kariéru, celkem dvanáct let, v barvách Slovanu Bratislava, kam původně zamířil za studiem vysoké školy. V československé nejvyšší soutěži nasázel 369 gólů. Premiérovou trefu zaznamenal na českobudějovickém ledě, kde v sezoně 1962–63 překonal brankáře Jana Vodičku a přispěl k remíze 4:4 (Jihočeši tehdy remizovali 4:4 také s Jihlavou, Pardubicemi a Plzní. Získali jen čtyři body a sestoupili). „Už si moc nepamatuji na tu situaci,“ přiznal všestranný sportovec, jenž na tenisovém kurtu porazil Jana Kodeše a okusil i fotbalovou ligu.
Po emigraci v roce 1974 si úspěšně prodloužil kariéru v profesionálních soutěžích WHA a NHL, zato komunistický režim se pokoušel navždy vymazat jeho jméno. Nesmělo se nikde uvádět, zmizelo ze statistik. Naštěstí mohl být po pádu železné opony přijatý do české i slovenské Síně slávy. Mezi velikány se zařadil také jako člen Síně slávy IIHF a kanadské Síně slávy v Torontu. Kamennou síň v Nekázance ocenil za to, že oslovuje mladé lidi a přibližuje, byť do značné míry virtuálně, naše hokejové hvězdy minulosti. „Velmi mě oslovilo, když pan Hadamczik zdůraznil, že každý národ potřebuje vzory pro mládež. Také jsem měl vzory a snažil se je dohnat a předhonit,“ uvedl.
Velkým idolem Václava Nedomanského se stal odchovanec budějovického hokeje a dokonalý univerzál Jiří Macelis, který hrál skvěle v útoku i obraně. Mistr světa z roku 1949 byl také ve výběru, který měl obhajovat zlato v roce 1950, namísto toho však se svými spoluhráči skončil v komunistickém vězení po vykonstruovaném procesu. Po propuštění se nesměl vrátit do rodiště pod Černou věž. Kariéru dokončil v týmech Karlových Varů, Kolína a Hodonína. „Přišel někdy v druhé polovině padesátých let a měl hlavní zásluhu na postupu hodonínského celku z divize do 2. ligy. Vynikající hokejista. Od mých šestnácti jsem s ním nastupoval dva roky. Vozil mě autem na zápasy,“ vyzdvihl kanonýr.
Ladislav Lhota
