21.11.2020
Strakonický hokej se hrdě hlásí k tradici, která začala ustavující valnou hromadou 28. prosince 1908. O čtrnáct let později se klub od břehu Otavy stal mistrem republiky ve stylu bandy se zahnutými holemi, v moderní éře patřil k pravidelným účastníkům třetí nejvyšší soutěže (1992–93 resp. 1998 až 2007). Nedostatek financí ho vrátil mezi krajské mantinely, kde patří ke špičce. K poslednímu triumfu v play off 2018 ho přivedl současný kapitán Tomáš Růžička (33).
STRAKONICE – Nadšení pro hokej tady nechybělo nikdy, byť podmínky k provozování ekonomicky náročného sportu zůstávaly často hodně vzdálené pomyslnému ideálu. Mezi mantinely Zimního stadionu na Křemelce, který zahájil provoz v prosinci 1978 a dostal střechu v roce 1983, zakořenila dlouhodobě vynikající práce s mládeží. Vyprodukovala celý zástup vynikajících borců. Nelze nepřipomenout Romana Turka, Václava Krále, Štěpána Hřebejka, z těch nejmladších Václava Svacha. Hráči žákovských kategorií se s železnou pravidelností objevují v krajských výběrech a nejlepší z nich pokračují v dorosteneckých týmech Písku nebo Českých Budějovic.
Zápasy A-mužstva se pravidelně těší nadstandardní divácké podpoře v rámci Krajské ligy. Návštěvy se počítají na stovky, v play off atakují i překračují tisícovku. „Máme velkou podporu od fanoušků a dobře připravený tým, složený převážně z vlastních odchovanců. V klubu panuje hodně přátelská, rodinná atmosféra. V posledních dvou létech snad nejlepší, jakou jsem tady zažil,“ říká centr první útočné formace Tomáš Růžička, jenž letos zahájil osmou sezonu ve strakonickém dresu. Šestou s céčkem na hrudi. Patří k výjimkám, které nevyšly ze zdejší líhně. Je odchovancem Písku. „Usadil jsem se ve Strakonicích, ale díky minimální vzdálenosti jsem v Písku skoro každý den,“ usmívá se.
V čase hokejového růstu býval o krok před vrstevníky. Z písecké mládeže zamířil do pražské Slavie, kde hrál dorosteneckou extraligu po boku Romana Červenky, Vladimíra Sobotky, Michala Birnera, Vladimíra Růžičky mladšího. Trénoval je olympijský vítěz Vladimír Růžička starší. Když mu v polovině druhé sezony končilo hostování, přemístil se narychlo do Ústí nad Labem. „Byl jsem dorostenec, ale dali mi tam vyšší plat, než brala moje máma. Dostal jsem i nabídku z Liberce, jenže ta byla zadarmo,“ líčí upřímně. Po sezoně se vrátil do Písku. Nechtěl působit daleko od domova. Nastupoval za juniorku a zkoušel dospělou kategorii ve 2. lize. Debutoval za Příbram, pokračoval v mateřském klubu.
Jeden druholigový zápas přidal v České Lípě, potom zvolil jihočeskou Krajskou ligu. Hrál za Božetice, Radomyšl a od ročníku 2012–13 hájí strakonické barvy. S výjimkou sezony 2015–16, kdy pomohl Písku po jeho návratu do 2. ligy. „Byl to nejkrásnější úsek mojí kariéry. Po sportovní, lidské i ekonomické stránce. Ale vrátil jsem se do Strakonic, protože v té době jsme s manželkou zakládali stavební firmu a blížilo se narození syna Tomáše,“ vysvětluje služebně nejstarší hráč (spolu s hrajícím asistentem Martinem Müllerem). „Letošní covidová pauza asi vyústí v nějaké provizorium. Náš mladý kádr se do toho dostane rychle, ale co začínající děti? Pro ně to je ztracený rok. Bude jim chybět,“ prorokuje.
Ladislav Lhota
