22.06.2025
Memorial Cup déle než sto let symbolizuje nejvýše dosažitelnou týmovou metu juniorského hokeje v Kanadě. Před čtvrtstoletím zvedl pohár nad hlavu také obránce René Vydarený (44), jenž v barvách Rimouski Océanic (týmem později prošli Sydney Crosby či Vincent Lecavalier) pomohl ozdobit sezonu 1999–2000 vzácným ziskem třech pohárů – Trophée Jean-Rougeau za prvenství v základní části QMJHL, President´s Cupu pro vítěze play off a Memorial Cupu po finálovém turnaji.
RIMOUSKI / Č. BUDĚJOVICE – V padesátitisícovém frankofonním městě na soutoku řek Rimouski a Sv. Vavřince zavládla v posledním roce starého milénia velká euforie. Domácí juniorský tým Océanic prošel vítězně základní částí Quebec Major Junior Hockey League, jedné ze třech soutěží sdružených v Canadian Hockey League (dále Ontario Hockey League a Western Hockey League), jejichž vítězové se spolu s pořadatelským týmem utkávají ve čtyřčlenném finálovém turnaji o Memorial Cup. „V play off jsme ztratili jen dva duely a získali Prezidentský pohár. V závěrečném turnaji o nejcennější trofej jsme vyhráli všechny čtyři zápasy,“ rekapituluje René Vydarený.
Letošní 105. ročník bojů o Memorial Cup se konal v Rimouski, jejichž junioři ve věkové kategorii od šestnácti do dvaceti let dosud nenavázali na úspěch z roku 2000. Klub založený v roce 1995 Mauricem Tanguayem (aktuálně ho vlastní dvaatřicetiletý vnuk Alex Tanguay) si pořadatelstvím prestižního klání připomněl tři dekády své činnosti. Ke slavnostnímu zahájení akce povolal členy někdejší vítězné party, dnes již čtyřicátníky protřelé životem. Bratislavský rodák a naturalizovaný Jihočech neváhal nad pozvánkou ani minutu. S manželkou Petrou, dcerou Anetou a synem Rendou ml. se vypravili za oceán. „Vždycky jsem toužil po návratu,“ přiznává bývalá opora budějovického Motoru i Samsonu.
Nevšední dovolenou využila rodina Vydarených k návštěvě Québecu, Montrealu a Ottawy. Nedotknutelnou součástí byla dvoudenní propustka pro hlavu rodiny, která se v Rimouski znovu dala dohromady s bývalými spoluhráči. „Kanaďané vědí, odkud pocházejí, většina má předky z Evropy. Jejich zemi mám rád, je mi hodně blízká,“ konstatuje veterán, jenž na startu kariéry prožil pět sezon v kolébce hokeje – první mezi juniory, zbývající v nižších profesionálních soutěžích IHL, AHL, ECHL. „Navštívili jsme kluky ze současného týmu, kteří ještě nebyli na světě, když jsme nosili stejný dres. Podebatovali jsme s nimi a druhý den jim fandili při zápase,“ odkrývá jednu z částí programu.
Patnáct borců z vítězné sestavy z roku 2000 podstoupilo v zaplněném Colisée de Rimouski oslavný retro ceremoniál. Hokejisté, z nichž někteří se prosadili v NHL a další působili úspěšně na starém kontinentu, využili čas především k osobnímu setkání, při kterém bylo pořádně živo. Mnozí se viděli poprvé od chvíle, kdy naposledy svlékli des Océanic. „Bylo to veliké,“ naznačuje René. Hlavní součástí občerstvení asi nebylo kefírové mléko. „Stali se z nás fotrové, přitom v sobě pořád vidíme kluky,“ usmívá se. „Nejslavnější hráč Brad Richards poděkoval všem, že mu pomohli udělat si jméno v NHL. Bohužel, nemohl přijít zesnulý kouč Doris Labonté, ani původní majitel klubu,“ lituje.
Někdejší juniorskou sestavu naopak pobavila poznámka o kdysi věrných fanoušcích, kteří už zřejmě také odpočívají pod náhrobní deskou. Úsměvy vyvolal kuriózní fakt – dva ze čtyř týmových bitkařů aktuálně působí jako policisté. „Poseděl jsem s Donaldem Dufresnem, který jako hráč získal Stanley Cup a potom v Rimouski trénoval obránce. Dnes je tam znovu asistentem. Využil jsem příležitost poděkovat mu za všechno, co pro mě udělal. Z mého pohledu byl zásadním člověkem. Vysvětlil mi některé detaily z hlediska obrany a naučil mě hromadu věcí. Nyní se snažím předávat je dětem,“ říká šéftrenér českobudějovického mládežnického klubu Mad Bull.
Odchovanec belasého Slovanu byl do týmu Océanic draftovaný roku 1999 jako osmnáctiletý. „Potřebovali staršího beka,“ připomíná. Současně pozvedli cedulku s nápisem René Vydarený také zástupci Vancouver Canucks. „Nabídli nízkou smlouvu. Agent mi doporučil juniorku. V zámoří milují vítěze, po zisku Memorial Cupu mě čekal větší měšec. Co následovalo, to je na dlouhou řeč. Nezahrál jsem si za áčko. Ublížil mi mateřský klub. Potom jsem udělal blbost, že jsem se nechal vyměnit do Montrealu a další, že jsem z farmy odešel do Evropy, byť mě přesvědčoval Tomáš Plekanec, ať vydržím přes výluku, že to Kanaďané ocení,“ mrzí slovenského reprezentanta (3x MSJ, 6x MS, 1x ZOH).
Ladislav Lhota
