15.04.2015
Aktuální výstava „70 let na jihočeské vlně“ otevřená v Jihočeském muzeu od 15. dubna do 7. června připomíná kulaté výročí prvního vysílání Českého rozhlasu v Českých Budějovicích a nabízí také hokejovým fanouškům, především milovníkům historie tohoto sportu, jedinečnou příležitost důvěrněji poznat osobnost a uslyšet hlas Václava Pilouška, jenž byl prvním trenérem někdejšího AC Stadionu, ale i prvním zdejším „rozhlasákem“.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Rodák ze Lhoty pod Horami na Vltavotýnsku (24. prosince 1910), od jehož úmrtí uplyne letos 29. června přesně třicet let, byl nesmírně činorodým člověkem, který zanechal hlubokou stopu v hokejovém dění, ale také v kultuře a – považte – i v zemědělství. Roku 1928 se stal jedním ze zakládajících členů AC Stadionu (pokračovatelem byl Slavoj, nakonec Motor) a přestože nikdy nehrál hokej, nebyl ani kdovíjakým bruslařem, svojí přirozenou autoritou se prosadil jako trenér, vedoucí ligového týmu, jednatel a předseda klubu, dokonce i dlouholetý rozhodčí.
Díky otevřenému jednání, znalosti psychologie, taktu a rozhodnosti si Václav Piloušek získal u hokejistů takový respekt, že vládl střídačce a de facto celé klubové organizaci téměř tři desetiletí. Vedle toho byl sekretářem i předsedou jihočeské hokejové župy. Roku 1945 jej zvolili místopředsedou celorepublikového hokejového svazu, posléze byl i členem ústřední trenérské rady. Řídil krajskou trenérskou radu a v roce 1946 byl předsedou Družstva pro výstavbu zimního stadionu v Českých Budějovicích.
Nejstarší z bratrů Pilouškových (mladší sourozenci František a Josef hrávali v hokejovém týmu AC Stadionu) se jako funkcionář národně socialistické strany dostal po roce 1948 na seznam nepohodlných lidí pro nastupující totalitní režim a musel opustit křeslo ředitele nemocenské pojišťovny, které mu patřilo v období 1945 až 1951 (v této instituci pracoval již za války). Nikoliv z vlastní vůle se přesunul do pozice traktoristy v STS Čtyři Dvory a na jednu sezonu opustil budějovický hokej.
Na střídačce chyběl Václav Piloušek zrovna v době, kdy mužstvo získalo dosud jediný titul mistra republiky (1950 – 51). Potom se ještě na několik let vrátil a byl i předsedou Slavoje (1955 – 56). Krátce připravoval také reprezentační béčko společně s renomovaným odborníkem Eduardem Fardou. V roce 1958 dostal vyznamenání Za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy a sportu, o deset let později obdržel uznání I. stupně Za zásluhy a rozvoj čs. tělesné výchovy. Do roku 1968 figuroval v komisi mládeže hokejového svazu.
Celoživotní láskou mu byly rovněž umění a kultura. Od roku 1929 coby redaktor publikoval ve studentském časopise Sdružení. V době studií působil v ochotnickém spolku Jednota Mayer a počátkem třicátých let začal působit jako režisér, zároveň i předseda spolkových ochotníků. V pětatřicátém založil recitační soubor s velkým počtem členů. Na prahu druhé světové války vstoupil mezi sportovní novináře, na jaře pětačtyřicátého se stal intendantem budějovického divadla.
Jak se dozvídají návštěvníci Jihočeského muzea na současné výstavě, konec války vynesl Václava Pilouška do Revolučního národního výboru „a také do okna českobudějovické radnice, odkud začal komentovat příjezd osvoboditelských vojsk. Díky několikahodinové naživo vysílané reportáži o příjezdu Rudé armády do Českých Budějovic se stal známým a dodnes nezapomenutelným redaktorem.“
Výstavní panel věnovaný Pilouškově osobnosti dále připomíná, že tento aktivní muž během své krátké, ale intenzivní rozhlasové kariéry připravoval zprávy z poválečného života obyčejných lidí, také z oblasti kultury a dění ve sportu. Byl prvním reportérem („naverboval“ také prvního vedoucího provozu Zdeňka Masopusta – pozn.) a byl velkým pomocníkem Bohuslava Tvrdého, s nímž společně zakládali a vedli budějovické rozhlasové studio.
Unikátní záznam Pilouškova hlasu pořízený v padesátých létech jako rekonstrukce vysílání z příjezdu osvoboditelů je rovněž možné slyšet na výstavě. Politické změny spojené s nástupem komunismu nasměrovaly Václava Pilouška dost daleko od milovaného sportu a kultury. Jezdil s traktorem nejen ve Čtyřech Dvorech, ale také v JZD Malovice a JZD Rábín. Nerezignoval a vypracoval se na agronoma, prosazoval efektivní způsoby sklizně, vrhl se na pěstování jabloní…
Ladislav Lhota
