04.07.2015
Středeční tréninky hokejových veteránů v Pouzarově aréně na periferii jihočeského krajského města dostávají tradičně na sklonku školního roku zajímavější podobu. S příchodem léta se mezi dříve narozené hráče zamíchají krajánci působící během sezony v nejrůznějších destinacích včetně zámořské NHL a ukážou něco ze svého umění. Před letošními prázdninami nechyběl ani čerstvý čtyřicátník Václav Prospal, jehož parádní kariéra se uzavřela v roce 2013.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Šikovný centr se naučil bruslit u břehu Vltavy v barvách Motoru. Když se chystal na přechod mezi dospělé a byl samá ruka, samá noha, neměli pro něho trenéři místo v sestavě. Zvolil cestu do neznáma a odletěl do zámoří, kde se vlastní pílí a ctižádostí probil z farmářských týmů do NHL. Odehrál sedmnáct sezon za týmy Philadelphie, Ottawy, Floridy, Tampy Bay, Anaheimu, New York Rangers a Columbusu.
Mezitím dvakrát úspěšně vypomohl mateřskému klubu – jednou s návratem do nejvyšší soutěže (stal se rekordmanem kanadského bodování 1. ligy), podruhé v extraligových bojích (byl jedním z nejstarších debutantů v historii). Dvakrát se stal mistrem světa, zahrál si na olympiádě. S rodinou čítající čtyři děti (Václav 15 let, Veronika 11 let, Vanessa 6 let, Vivien 5 měsíců) trvale žije v Tampě na Floridě, ale během prázdnin se rok co rok vrací do letního sídla v Hluboké nad Vltavou.
Chodíte na led kvůli životosprávě nebo prostě nemůžete existovat bez hokeje?
Dělám to spíše kvůli zdravému životnímu stylu. Vedle bruslení s veterány chodím trénovat se synem v rámci suché přípravy. Dělám všechna běžecká cvičení, pracuji v posilovně. Na vrcholový hokej to však dávno není, to se nedá srovnávat. Už nestačím klukům, kteří hrají ligové soutěže po celém světě. Ale trénování s nimi přináší výhody – můžu si dát večeři podle libosti, zapít ji pivem nebo skleničkou vína.
Fyzickou kondici už nemáte jako dřív, ale přihrávky jsou nadále přesné…
Hokej se stal mojí denní rutinou od čtyř nebo pěti let, co jsem ho začal hrát. Byl jsem zvyklý trénovat každý den. Ať jako školák nebo profesionál. Nedá se to úplně zapomenout. Teď se jdu vypotit a zasportovat si s klukama, které nevidím celý rok, protože tady nežiju. Je to příjemné potkat se s nimi. Hezky si zahraju, i když dneska náš tým odešel poražený. Byl jsem tady potřetí a jenom jednou jsme vyhráli, takže to není nic moc (úsměv). Po pauze se znovu sejdeme ve druhé polovině července. Budu se udržovat v pohybu až do srpnového návratu za moře.
Co říkáte na hokejový rozvoj vašeho syna?
Vašíkovi bylo 30. června patnáct let. Než se nadějeme, stane se z něho chlap. V současnosti hraje za Tampu Bay Scorpions v kategorii odpovídající mladšímu dorostu. Má tvrdého trenéra a jsem rád, že se pod ním zlepšuje. Lidsky i herně.
Tuším správně, že trenér Václava juniora nosí úplně stejné jméno i příjmení jako on?
Je to tak. Kluk to má tím těžší, že mu velí otec, ale zatím se pere velmi statečně a myslím, že vyšlápl na dobrou cestu. Coby defenzivní obránce představuje typ bojovníka, který padá do střel. Protlačil se do role týmového lídra. Zatím je brzy na představu, jak to s ním dopadne, ale jde o to, že sport ho baví. Určí jeho charakter a připraví do života. A když se mu splní sen, který má, tak to samozřejmě potěší i tátu.
Trenérství je momentálně vaše jediná činnost u hokeje, nebo máte další aktivity?
Loni jsem trochu působil v roli skauta pro New York Rangers, ale nechal jsem toho, přestože to byla práce ve skvělé organizaci se skvělými lidmi. Obsahovala však mnoho cestování, zatímco mě teď naplňuje točit se doma kolem dětí. Vozit je každý den do školy a každý večer být na zimáku s Vašíkem, abych si jednou nevyčítal, že jsem mu nepomohl. Pokud se bude chtít zlepšovat, tak jsem tady pro něho. A taky pro holčičky. Máme plný dům a nemůžu si stěžovat na nevytíženost nebo nudu. Spojuje nás velké množství aktivit a jsem za to rád, protože děti jsou smyslem života.
Vládnutí v civilu na střídačce je pro vás novinkou. Dostavují se první úspěchy?
Především je to něco krásného, když člověk vidí, jak tihle čtrnáctiletí a patnáctiletí kluci se dokázali zlepšit od loňského března, kdy jsem začal s nimi pracovat. Fantastickým způsobem se jim podařilo vyhrát mistrovství Spojených států ve své divizi a věkové skupině. Stali se v tomto směru prvním celkem z Floridy, čímž přepsali historii. Uspěli díky tomu, že nechali všechna ega v kabině a hráli týmově. Bylo úžasné sledovat jejich radost po rozhodujícím vítězství v Salt Lake City.
Na letním českém ledě však stále navlékáte plnou zbroj. Vláčíte ji letadlem přes oceán?
Kdepak, mám ji připravenou v našem domě na Hluboké. Když se každoročně vracíme na ty dva nebo dva a půl měsíce do jižních Čech, máme s sebou tolik batožiny, že by nám hokejové věci přidělávaly problém.
Pravidelné návraty do staré vlasti si pečlivě hlídáte, že?
Máme tady zázemí a moc rádi sem jezdíme. Jednou děti vyrostou a kdoví, kde skončí. Proto chceme, aby rozuměly česky a věděly, odkud pochází mamka s taťkou a že tady mají rodinu nadosmrti. Manželka s nimi udělala vynikající práci v době, kdy jsem pořád někde cestoval jako profesionální hráč. Všechny ovládají češtinu. Mohou si popovídat s babičkou, dědou, druhou babičkou. To je důležité.
Ladislav Lhota
