08.01.2016
Na Tři krále doputoval Vladimír Plánička k životní sedmdesátce. Díky sepjatosti s budějovickým hokejem ji nemohl oslavit lépe, než přítomností ve vyprodané Budvar aréně při utkání Motoru s Jihlavou. Hráči mu z ledu věnovali vítězství 3:2 a diváci ho na ledě zahrnuli potleskem, když o přestávce přebíral dres se sedmičkou a nulou. Za svoji brankářskou kariéru nasbíral spoustu nul a poté jako sekretář a vedoucí ligového týmu ze srdce přál vychytané nuly svým následovníkům.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Úřednice pasového oddělení na moskevském letišti Vnukovo zvedla hlavu: „Planička? Óčeň intěrésno!“ Budějovičtí hokejisté právě přiletěli k zápasu Evropské ligy proti Dynamu a báryšňa v uniformě evidentně netušila, že obdiv zasluhuje nejen pro ni zajímavé příjmení, ale především jeho nositel stojící u přepážky.
Probíhala sezona 1996 – 97 a Vladimír Plánička jako vedoucí výpravy Jihočechů svojí plynnou ruštinou pomáhal zdolat byrokratická úskalí při vstupu do hlavního města velké země. V Moskvě to nebylo nic jednoduchého, zvláště když přílet speciálu z Plané u Českých Budějovic neplánovaně o několik hodin oddálila sněhová nadílka. Bývalý brankář však zvládl roli s přehledem, stejně jako mnohokrát předtím i potom.
Narodil se 6. ledna 1946 v Bystřici pod Hostýnem. Z valašského městečka se s rodiči a sourozenci po roce stěhoval do metropole Slezska, kam byl tatínek přeložený. Hokej začal Vláďa hrát teprve v patnácti. Coby učeň ostravských Pozemních staveb to zkusil v Baníku. Bez okolků ho šoupli před ocelovou klec. Štěstím nejásal, nicméně talent se v něm probudil tak rychle, že po půl roce už chytal dorosteneckou ligu.
Netrvalo dlouho a sáhli po něm dospěláci, kteří účinkovali ve 2. lize. Narukoval do Jihlavy, tehdy vyhlášené hokejové univerzity, ale dres mužstva, nabitého hvězdami, mu unikl o vlásek. Za vojenské působiště proto zvolil východoslovenské Košice, kde nastupoval za Duklu (později přešla pod civilní hlavičku VSŽ) tři sezony. Od roku 1966 do roku 1969.
Tou dobou sháněl brankářskou posilu budějovický Motor. Najatým aerotaxi od ČZM Strakonice letěli Arnošt Binter a Josef Falta ke slovensko – maďarským hranicím s cílem dohodnout přestup pražského rodáka Jiřího Holečka. Košickému týmu se vracel z vojny Pavol Svitana a šance na uvolnění jednoho z trojlístku gólmanů byla reálná. Holečka však nelákal český venkov, Svitana byl Slovák a tak pod Černou věž nakonec zamířil Vladimír Plánička.
Za Motor poprvé nastoupil 3. září 1969 v závěrečné třetině přípravného utkání se Sokolovem. Celý zápas odchytal o dva dny později v Litvínově. Mohl naskočit dřív, ale bránily tomu kuriózní potíže. „Plánička se zatím s mužstvem nemohl objevit na ledě z toho prostého důvodu, že nemá brankářské boty! Oddíl vyvíjí maximální úsilí, telefonicky bombarduje výrobce i obchodní organizace v celé republice, ale brankářské boty číslo pětačtyřicet prostě zatím nejsou. Nevíte o nějakých?“ tázala se Jihočeská pravda z 21. srpna.
Hned se zařadil k pilířům Motoru v úspěšné kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže. Pro Jihočechy tím v roce 1970 skončila ponurá dekáda bojů o trvalé místo mezi elitou. Ostravský Baník chtěl svého odchovance zpátky, ale tahanice se vyřešily a Plánička se stal budějovickou jedničkou. Patřil k absolutní brankářské špičce, i když v éře Holečka, Dzurilly, Crhy, Sakáče a dalších borců nepomýšlel na reprezentaci. Zahrál si „jenom“ za béčko.
V dalších sezonách se střídal v brankovišti s Jaroslavem Jágrem získaným ze Sparty. V osmdesátém přestoupil z Litvínova do Motoru mladík Gula, jehož schopnosti nebylo možné ignorovat. Zkušený Plánička čelil vleklým problémům se zády a trochu byl rád, že nemusí chytat pravidelně. Pomohl k ligovému stříbru 1981 a na podzim o rok později nastoupil v pražské Sportovní hale k poslednímu utkání. Za patnáct ligových sezon si připsal 298 startů.
V jihočeské metropoli se stal vedoucím mužstva a protože odcházel na odpočinek dlouholetý sekretář Josef Jelínek, zasedl Vladimír Plánička na uprázdněnou funkcionářskou židli. Budvar arénu přijal za svůj druhý domov. Extraligovou střídačku si bez něho neuměl nikdo představit až do 4. dubna 2010, kdy se nadobro rozloučil. Na konci ročníku 2006 – 07 stihl ještě v týmu přivítat svého synovce Jiřího Haška, jenž přišel z Třince oživit útočné řady.
Populární Plante, jenž získal přezdívku po legendárním gólmanovi NHL z dob Original Six, si stále drží místečko v budějovické hale, konkrétně v sektoru B2, kde sedávají bývalí hráči. S některými také pravidelně navštěvuje saunu. „Sportovat nemůžu. Nanejvýš jezdit na kole. Už zamlada mi vykuchali obě kolena a teď mě trápí artróza. Asi dostanu železné klouby. Ale do hlediště chodím moc rád. Je to fantazie, co se tady děje. Dneska mi ukápla slzička,“ svěřil se bezprostředně po převzetí dresu s číslem sedmdesát.
Ladislav Lhota
