Pětice členů Síně slávy, která letos jubilovala, převzala v Budvar aréně saka na parádu

Úvodní vystoupení českého národního týmu na turnaji Karjala Cup – držitelé bronzových medailí z posledního šampionátu podlehli na ledě vyprodané Budvar arény 10. listopadu Švédům 1:4 – poskytla příležitost k ocenění pěti členů Síně slávy českého hokeje, kteří letos oslavili životní jubilea. Slušivá saka s logem a také jménem na podšívce obdrželi Jan Havel (80 let), Jaroslav Pouzar (70), Radoslav Svoboda (65), Jiří Šejba (60) a Martin Straka (50).

Č. BUDĚJOVICE – Na rozdíl od minulých let se v rámci podzimního reprezentačního zápasu nekonala slavnostní inaugurace čerstvých laureátů členství Síně slávy. Nový předseda návrhové komise Bedřich Ščerban spolu s nedávno zvoleným prezidentem hokejového svazu Aloisem Hadamczikem sáhli alespoň k důstojné gratulaci letošním jubilantům. Ocenění v podobě saka ušitého na míru přebírali slavní hokejisté od nejmladšího, kterým byl plzeňský Martin Straka, k nejstaršímu Janu Havlovi z pražské Sparty, jenž zapaloval osmdesát svíček přesně v den souboje se Švédy. Nechyběl přípitek, společné fotografování a čas věnovaný zástupcům médií.

Majitel extraligové Škody Plzeň Martin Straka přidal k dobrému vzpomínku na krátké působení v kanadském týmu Ottawa Senators, odkud jej trejdovali do jiného klubu NHL New York Islanders zrovna ve chvíli, kdy za ním přijeli na návštěvu rodiče a trojice kamarádů. A velmi si pochvaloval, že mohl při ceremoniálu stanout po boku veselého kmeta Jana „Gusty“ Havla. „Chtěl bych v osmdesáti vypadat jako on. Udržovat si stále pozitivní náladu. Sice nemám čas nastupovat pod jeho vedením za veteránský nároďák, ale tady si užívám Gustovu společnost. Potěšilo mě pozvání do Budějovic a musím pochválit hezký stadion. Tak má vypadat místo, kam vyrazíte s rodinou,“ ocenil padesátník.

Zbydou finance na staré pány?

O deset let starší Jiří Šejba spojil hokejovou dráhu především s Pardubicemi. Na výzvu moderujícího Miroslava Augustina (ředitel komunikace a marketingu ČSLH) se vrátil ke svému hattricku proti Kanadě na zlatém šampionátu v Praze 1985. „Na ty chvíle se nedá zapomenout. Žádný úspěch se ale nepodaří bez spoluhráčů,“ připomněl se skromností. Na adresu kolegy z tehdejšího Bukačova výběru Radoslava Svobody (ve V. I. P. Budvar arény přihlížel aktu i další člen tehdejšího týmu Jiří Lála), prozradil moderátor, že jihlavský hokejista na sklonku kariéry sklidil zajímavou poctu – vyhlásili ho za nejlepšího obránce v Dánsku. „Nejen v Dánsku, ale i blízkém okolí,“ doplnil hokejista s širokým úsměvem.

Rodák z Čakovce na Českobudějovicku Jaroslav Pouzar povinně okomentoval tři Stanley Cupy vybojované s Edmontonem za čtyři roky. „Měl jsem štěstí. Přišel jsem do skvělého týmu složeného z řady mladíků kolem dvaceti let. Jako třicátník jsem byl jejich hokejovým dědečkem, ale přijali mě,“ zopakoval již mnohokrát vyřčené a dodal na aktuální téma: „Sako je hezká připomínka našeho členství v Síni. Jsem rád, že se tady sešla pětka, která už dávno nehraje.“ Jihočecha v roli trenérského asistenta neuvěřitelně vitálního „Gusty“ Havla na střídačce veteránské reprezentace čekal o dva dny později zápas v Kolíně. „Uvidíme, jak to bude dál. Jestli zbydou finance na staré pány,“ vyjádřil obavu.

Osmdesátiletý Jan Havel jenom zářil. „Málokdo mi řekne Honzo, snad jenom spolužáci. Gustu ze mě udělal trenér Haukvic na vojně v Dukle Litoměřice díky mojí rychlosti na bruslích, která mu připomínala motocyklového jezdce Gustava Havla,“ podal vysvětlení dosud aktivní trenér – nejen u veteránů, ale také u mládeže pražské Sparty. „Za naší hráčské éry bylo největší metou porazit Rusáky. Pokud jsme na mistrovství světa prohráli s Kanadou nebo Švédy a nezískali zlato, tolik to nevadilo. Hlavně když jsme vyhráli ten nejdůležitější zápas. Proto lidi milovali hokej. A že oslavuju narozeniny v Budějovicích? Proč ne. Hrával jsem tady zamlada. Vyprodaný stadion mi dodává energii.“  

Ladislav Lhota