04.11.2016
Pohádkový večer v plzeňské Home Monitoring Aréně prožil šestadvacetiletý reprezentační debutant Stanislav Dietz v utkání proti Švédům ve čtvrtek 3. listopadu. Před sezonou vůbec nesnil o nejcennějším dresu. Necelé dva roky tomu nazad usiloval v prvoligovém Šumperku o pozornost extraligových trenérů a teď byl plnohodnoutnou součástí českého národního týmu, který po parádním výkonu smázl nebezpečné Seveřany výsledkem 6:3.
PLZEŇ – Zahajovací duel Karjala Cupu, prvního letošního turnaje v rámci Euro Hockey Tour, sehráli čeští hokejisté v nadstandardní fazoně. Svého soupeře mačkali takovým způsobem, že přinutili trenéry Tří korunek již ve druhém dějství sáhnout po oddechovém čase. „Bylo to opravdu úžasné. V zaplněné hale se nám hra dařila přesně, jak jsme si řekli. Povedly se nám dobré věci, napadaly tam góly, takže super zápas,“ liboval si nepřehlédnutelný zadák měřící 192 centimetrů.
Na konci prostředního dějství se Švédům podařilo zauzlit zápletku korigující trefou na 3:2. Stanislav Dietz však neviděl tuto situaci. Nacházel se zrovna v šatně, kde mu týmový lékař zašíval pravé obočí. „Při souboji u naší brány jsem se srazil s protihráčem. Zůstal jsem v akci ještě asi minutu, protože soupeř nás zrovna zatlačil. Pak jsem zjistil, že mi teče krev. Ale nic dramatického. Spravily to tři stehy a šel jsem zpátky do hry,“ nedělal vědu z malého šrámu, jakých hokejisté posbírají během kariéry nepočítaně.
Na ledě se mimořádně dařilo všem členům vítězného celku včetně půltuctu debutantů, k nimž patřil i písecký rodák, který v závěrečné dvacetiminutovce dostával často důvěru také při hře v oslabení. „Samozřejmě se raduju, že mám za sebou vítězný debut. Zpočátku jsem akorát byl trochu nervózní. Tomu člověk neuteče. Nikdy jsem nenastoupil ani v žádné mládežnické reprezentaci a teď jsem stál v národním dresu na modré čáře, když hráli hymnu. Šel mi z toho mráz po zádech,“ nestyděl se za přirozenou trému.
Píseckému odchovanci, který se v dorosteneckém věku přesunul do Českých Budějovic a tam později nabral první, byť skromné extraligové zkušenosti, v hledišti držela palce maminka. „Jsem rád, že to mohla vidět. Táta byl, bohužel, v práci,“ svěřil se hráč, jemuž při vstupu do hokeje na mezinárodní úrovni pomohla přítomnost dalších Jihočechů – náhradního gólmana Šimona Hrubce, útočníka Romana Horáka i kapitána Jana Kováře. „Vždycky je dodré znát někoho v mužstvu. Ale tady jsou všichni kluci super,“ ocenil.
Do konce sezony 2012 – 13 nasbíral Stanislav Dietz jen devět extraligových startů. Mezi muži se zoceloval při hostování v prvoligových barvách Písku či Třebíče. Potom zažil nucené střehování z jihočeské metropole do Hradce Králové, odkud znovu pendloval do nižší soutěže. Teprve loni absolvoval kompletní extraligovou sezonu. „V závěru jsem začal hrát i přesilovky, což mi hodně pomohlo. Letos to pokračuje. Snažím se hrát ofenzivně a sbírám kanadské body. Dostávám hodně prostoru, hraju kolem dvaceti minut za zápas,“ vykreslil svoji současnou pozici.
Přesto se mu v úvodu letošního ročníku ani nesnilo o reprezentaci. „Kdyby mi někdo řekl, že v listopadu nastoupím za nároďák, považoval bych ho za blázna. Najednou to přišlo z čistého nebe. Figuroval jsem mezi náhradníky pro Karjalu a makal dál v klubu. Zavolali mě a jsem šťastnej,“ povídal upřímně po utkání, které bylo možná nejrychlejší v jeho dosavadní kariéře. „Jo, byl to fofr. Švédové nás hrozně aktivně napadali a pro mě jako beka nebylo příjemné jezdit za bránu pro puky. Ale dalo se to zvládnout. I Švédové jsou jenom lidi,“ usmíval se.
Ke zbývajícím zápasům v turnaji proti Finům a Rusům se čeští reprezentati chystali do Helsinek, kde na ně čekala Hartwall Aréna, architektonicky výjimečná hala, částečně zapuštěná ve skále. „Těším se moc. Zatím jsem byl ve Finsku jenom při Lize mistrů s Budějovicemi. Ale tohle je něco jiného,“ uvědomoval si Stanislav Dietz, jenž na dálku pořád sleduje výsledky druholigového Písku a prvoligového Motoru. „Oběma klubům se letos docela daří. Držím jim palce,“ nezapřel jihočeské srdce.
Ladislav Lhota
