17.06.2021
Píseckému rodákovi bude v září devětatřicet. Už ho neuvidíme na profesionálním ledě. Rozloučil se. Devatenáct let se Tomáš Nouza pohyboval v druhé nejvyšší soutěži, kde naskočil do 901 utkání, posbíral 370 gólů a 390 nahrávek. Čísla ho řadí na druhé místo v historii. Přidal 190 zápasů, 31 gólů a 36 asistencí v šesti sezonách extraligy. Osmkrát prožíval martyrium baráže. Teď je doma v Písku. Léčí si rameno, trénuje děti.
PÍSEK – V barvách mateřského klubu na břehu Otavy absolvoval pět prvoligových ročníků. S týmem Mladé Boleslavi pendloval deset let mezi extraligou a 1. ligou. Po jednom extraligovém duelu si naúčtoval v dresu Dukly Jihlava a Znojemských Orlů. Tři prvoligové zimy usiloval o postup mezi elitu s budějovickým Motorem. Stejný čas odsloužil pod křídly prostějovských Jestřábů. Ve třech sezonách včetně té poslední hájil barvy Vrchlabí. Statistiky si doplnil, víceméně symbolicky, v druholigových týmech Strakonic a Benátek. Loni kvůli zranění odehrál jen 27 zápasů, přesto získal 28 bodů. Loučil se v play off proti Vsetínu, byť nemohl chodit do soubojů.
Návrat ztraceného hokejového syna vzbudil nadšení v řadách píseckých Králů, jejichž myšlenky se upínají ke snaze posunout A-mužstvo do 1. ligy. Náramně by se jim hodily zkušenosti a umění ostříleného barda. Jenže Tomáš Nouza mohl klubovému vedení slíbit pouze tolik, že nepřijme jiné angažmá. „Jednali jsme spolu v tom duchu, že uvidím podle zdravotního stavu. Zatím vůbec nevím, jestli se dokážu připravit fyzicky,“ povídá smířeně dnes už bývalý profesionál. Ve druhé polovině dubna se podrobil operaci u vyhlášeného ortopeda Radomíra Holibky v Olomouci, jenž mu spravil přetrhané vazy v pravém rameni a utržený bicepsový sval.
Zranil se na konci ledna a stál před volbou. Podstoupí zákrok hned anebo po sezoně. Zvolil druhou variantu. Čtyři týdny pauzíroval s ortézou a naskočil do play off. „Vnitřně jsem tušil, že hraju poslední sezonu. Domluvili jsme se, že pomůžu týmu. Hlavně v kabině. Byli za to vděční, že jsem udělal takové gesto. Předvedená hra neodpovídala tomu, co bych od sebe očekával, ale kluci a vedení klubu věděli o mém zdravotním hendikepu. Soupeři ne. Celkově hodnotím sezonu jako povedenou. Užili jsme si ji parádně,“ vyzdvihuje nováčkovské počínání vrchlabského Stadionu, který skončil čtvrtý po základní části Chance 1. ligy a ve čtvrtfinále play off padl 2:4 na zápasy s favorizovaným Vsetínem.
Operované rameno si žádá minimálně tři měsíce v klidu a poctivou rehabilitaci. „Pořád to není dobré. Je to běh na dlouhou trať,“ komentuje léčbu písecký odchovanec. Ale nestěžuje si. Dvě dekády strávené ve špičkovém sportu a stovky odehraných zápasů ho dokázaly nasytit. „Cítím, že jsem hokeji dal všechno a teď je čas na rodinu. Mám jí co vracet. Baví mě život bez hokejových povinností a docela jsem rád, že nemusím podstupovat letní dril. Věnuju se dětem. Starší dcera chodí do čtvrté třídy, mladší do první. Taky seču trávu a přijímám návštěvy. Navíc rozjíždíme v Písku s kamarádem bike sharing, výpůjčky jízdních kol. Denně jich svážím stovku na stanoviště,“ prozrazuje.
Úplně však neopustil prostředí, ve kterém se pohyboval odmalička. Připojil se ke Králům jako trenérský asistent Jana Kudrny u žákovských ročníků 2009 a 2013. „Od konce května střídáme suchou přípravu s ledem. Líbí se mi, jak to dělá Honza a učím se od něho. Během kariéry jsem získal trenérskou licenci, ale už propadla. Musím zapracovat na obnovení. Určitě se chci vzdělávat,“ ujišťuje. Pokud se dostatečně zotaví, hodlá vypomoci u dorostu a juniorů s tréninky dovedností. „Rád předám poznatky posbírané v jiných klubech. Nicméně, nepřišel jsem měnit zdejší hokej. Naplňuje mě práce s benjamínky a snaha někam je posunout. Zatím ale těžko soudit, zda budu dobrý trenér,“ usmívá se.
Hráčská bilance Tomáše Nouzy stojí za obdiv. Při jeho kvalitách klidně mohl být obrácený poměr mezi starty v nejvyšší a druhé nejvyšší soutěži. „Vůbec jsem se nechystal, že budu po kariéře chodit a hlásit, že mám osm set zápasů v extralize, byť ve čtvrté lajně s pětiminutovým ice timem. Chtěl jsem být ten, na kom je postavené mužstvo a mít vůdčí roli. Hrát první dvě lajny a být tahoun,“ povídá. Přání mu splnila angažmá ve špičkových prvoligových týmech. Za finančních podmínek, které se přibližně rovnaly odměnám řadových hokejistů v elitním pelotonu. „V určitém věku jsem byl dost tvrdohlavý. Ale neměnil bych zpětně žádné rozhodnutí, postoj k trenérům. Nebyl bych to já.“
Co mu vyskočí nejrychleji z paměti, když se ohlédne za svým hráčským dvacetiletím? „Určitě postup do extraligy s Boleslaví v ročníku 2007–08. Mančaft nebyl tak hvězdný, jako ten druhý boleslavský, co postupoval v sezoně 2013–14 (David Výborný, Michal Broš a další – pozn.), ale vytvořila se skvělá parta kolem Richarda Krále, s nímž jsem hrál v lajně. Sedli jsme si i lidsky a dodnes jsme velcí přátelé. Hned za tento zážitek bych zařadil první sezonu v Motoru 2014–15, kdy jsem nastupoval s Pepou Strakou a Martinem Heřmanem. To byl jeden z mých nejhezčích roků. Táhli jsme tým až do baráže, v níž jsme neuspěli, hlavně kvůli úzkému kádru. Úžasní byli fanoušci.“
Žlutomodré barvy v rodném městě hájil pravý křídelník s čichem na góly pět prvoligových sezon. Čtyři jako mladík, pátou přidal v devětadvaceti. „Ač jsem brzy odešel, vždycky jsem věděl, že chci žít v Písku, kde mám rodinu a kamarády. Nepřestávám fandit píseckému hokeji a zároveň vím, jak je těžké sehnat tady peníze na sport. Nebude-li silný partner a obrovská podpora od města, tak nezbude, než hrát na úrovni s dostupnými prostředky,“ má jasno pokračovatel hokejového rodu. Na pozici útočníka hrával i jeho táta Luboš. „Jako malý jsem ho ještě viděl hrát v krajském přeboru. Byl hrozný nervák. Přivedl mě na led a podporoval mě. Největší dík za moji kariéru patří tátovi.“
Ladislav Lhota
