20.06.2018
V Boršově nad Vltavou žije bývalý brankář František Müller, jeden z posledních pamětníků slavné éry hokejového SK Meteor, druého nejsilnějšího klubu v jihočeské metropoli čtyřicátých let minulého století, který se dvakrát probil do kvalifikace o postup do nejvyšší soutěže. Jméno Františka Müllera ale nebylo na stránkách tehdejších periodik. Do skromné výzbroje se oblékal jenom při trénincích. Zápasy odseděl jako náhradník v civilu na lavici.
BORŠOV NAD VLTAVOU – Českobudějovický rodák František Müller (5. listopadu 1929) strávil rané dětství na Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československé republiky. Rodina se stěhovala do městečka Chust, když byl Františkovi rok. Tatínek se tam vypravil služebně jako berní úředník. Vraceli se v devětatřicátém za dramatické situace před vypuknutím druhé světové války. V rámci repatriace z území anektovaného Maďary cestovali složitě přes Budapešť a Vídeň, neboť čerstvě založený Slovenský štát nepřijímal na svém území bývalé spoluobčany.
Desetiletého Františka příliš nezajímala politika. Chodil do školy v českobudějovické Dlouhé ulici, dnešní „Baarovce“ a s partou vrstevníků kolem Palackého náměsí proháněl fotbalovou merunu. „Na Palačáku byla spousta kluků. Ti starší anebo dospěláci kopali za tehdejší Slavoj. Vzhledem k početné konkurenci se celá jedna parta odtrhla a zamířila do Meteoru. Byl jsem tam i já s bráchou Otou, Jarda Deyl a taky někteří kluci od Trojice na Pražské, třeba Luděk Řežábek nebo Jirka Hanzal,“ vybavuje si František Müller tváře spoluhráčů po mnoha desetiletích.
Odmalička hrál i hokej, ale neorganizovaně. Českobudějovický Meteor neměl žákovský tým. „Z Palačáku jsme chodili bruslit na rybník U Maříků. Říkali jsme Maříkovina. Dalším kolbištěm byl rybník u Pillmannova dvora, krátce zvaný Pilmaňák. Do party náleželi Honza Huml, Zdeněk Hruška, jehož táta měl ševcovskou dílnu, Milan Červák, ale i starší ročníky, třeba Honza Homolka nebo Pepík Vacek,“ připomíná borce, kteří se prosadili v ligovém AC Stadionu.
Po válce už v dresu Meteoru si věkem dorostenec stihl zahrát na legendami opředeném slepém rameni Malše. „Měli jsme kluziště vedle AC Stadionu. Další plácek za námi používal tým SK České Budějovice, z něhož po zrušení přešli někteří hráči do Stadionu. Viděl jsem v akci všechny známé stadioňáky od nejstarší generace, do níž patřili Slávek Aibl, Nácek Kotous, Ruda Houfek, Karel Dědič, Venca Špatný, Bulín Vávra, Dáda Zeman, k těm mladším, jako byli Píchové, Mizerové, Charypar, Vacek, Homolka, Macelis,“ vypočítává plejádu českobudějovických hvězd.
Nakonec okusil umělý led na zimním stadionu v Háječku, otevřeném roku 1946. V zelenobílém Meteoru byli jeho spoluhráči známí obojživelníci Oldřich Smutný, Vlastimil Hajšman, František Fiktus, Hynek Bonuš, Jaroslav Schrabal, Václav Pražák, Jaroslav Freyberk a další. František Müller se v pozici náhradního brankáře pilně zúčastňoval tréninků a cestoval s mužstvem k zápasům, ale tehdy bylo zvykem, že se oblékala jenom jednička. Stříání v brankovišti se konalo jen v případě vážného zranění. Za běžných okolností si to náhradník odseděl v civilu na lavici a novinové referáty jej neuváděly v sestavě.
V sezonách 1948 – 49 a 1949 – 50 se budějovický Meteor (podruhé již pod novým názvem Rovnost) probojoval do kvalifikace o postup do nejvyšší soutěže. Vždy skončil třetí za postupující dvojicí, kterou tvořily týmy brněnského Králova Pole a Vítkovic, ve druhém případě Pardubice a Prostějov. Gólmanský suplent nechyběl ani jednou a byl svědkem památných vítězství v Černošicíh 4:3, Pardubicích 2:1, Hostivaři 7:6, doma s Královým Polem 5:3 (1948), nebo remízy v Popradu 2:2 (1950).
Na severovýchod Slovenska tehdy cestovaly rovněž manželky starších hráčů a funkcinářů. „Většinou jsme ale byli mladí a svobodní. Z oken hotelových pokojů se nám naskýtal překrásný výhled na tatranské panorama. Pobyt ve vysokohorském prostředí jsme si tehdy náležitě vychutnali,“ vzpomíná brankářská dvojka. Od ročníku 1950 – 51 se meteoráci začlenili do ligového SKP, kde vytvořili béčko. František Müller v jednapadesátém rukoval na vojnu a poté se již nevrátil k aktivnímu sportu.
Ladislav Lhota
