25.09.2015
Náročný domácí duel s Kadaní rozhodla ve prospěch budějovického Motoru formace vedená Josefem Strakou, která se v oficiálních zápisech uvádí jako druhá. Vítězství 3:2 mohli navýšit i členové dalších útočných trojic. Především křídelník první řady Lukáš Žálčík, jenž ale v závěrečném dějství spolu s Rokem Pajićem nedotáhl jízdu dva na jednoho a také se mu nepovedlo u levé tyčky zužitkovat křižnou přihrávku od Luboše Roba.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Mužstvo Kadaně předvedlo na ledě Budvar arény snaživou hru založenou na aktivním bruslení a tvrdých soubojích, díky níž si drželo až do šedesáté minuty naději na posunutí zápasu do prodloužení. „Bylo to hodně těžké. Soupeř má v kádru rychlé mladé kluky a disponuje vcelku zkušenou obranou. Ale zahráli jsme proti nim výborně. S výjimkou dvou inkasovaných gólů jsme je nepustili prakticky k ničemu,“ hodnotí Lukáš Žálčík.
Tři přesné zásahy, které přivedly Jihočechy ke stejnému počtu bodů, si mezi sebou rozdělili Martin Heřman, Josef Straka a Tomáš Nouza, tedy kompletní druhý útok. „Dívat se na ně, to byla radost. Jsou to jednoznačně top hráči naší soutěže. Táhnou celý tým a my ostatní musíme makat, abychom se jim nějak přiblížili,“ uvědomuje si Žálčík, jenž přišel letos v létě jako posila a uzavřel s Motorem smlouvu na dva roky s opcí.
Rodák ze Šumperka a odchovanec tamního klubu, v jehož dresu prožil uplynulé dva prvoligové ročníky, se prosazoval střelecky v přípravných zápasech budějovického týmu, ale za úvodní půltucet ligových vystoupení si připsal zatím jediný gól. „Proti Kadani jsem se v závěru dostal dvakrát do obrovské šance. Byly tam dobré střely i ve druhé třetině. Bohužel, zatím se mi moc nedaří zakončit. Musím se s tím nějak porovnat. Ale nekoukám tolik na bodování. Hlavně jsem rád, že vyhráváme,“ naznačuje priority.
Druhou nejvyšší soutěž si Lukář Žálčík vyzkoušel také v barvách Litoměřic a Berouna. Působil i v pražské Spartě, kde nasbíral čtyři desítky extrakligových startů. „Do Českých Budějovic jsem se chtěl dostat už loni. Vyšlo to až teď. Věděl jsem a viděl jsem, jak to tady funguje. Klub řídí lidé, kteří tomu rozumí a byli vynikajícími hráči. Vedle toho mě lákal kvalitní tým, zázemí a fanoušci,“ vypočítává důvody, kvůli nimž toužil po stěhování do motorácké šatny.
Jistě ho lákaly i postupové ambice. „Zůstávám nohama na zemi,“ odbývá překvapivě stroze námět, který se často skloňuje v jihočeské metropoli. Raději se dívá k nejbližšímu souboji v Šumperku. „Rozpadla se lajna, v níž jsem hrál poslední dvě sezony. Aleš Staněk šel do Havířova, Patrik Moskal do Prostějova a já do Budějovic. Ztratil jsem kontakt s týmem, ale dobře znám prostředí i trenéra a vím, co nás čeká,“ ujišťuje brzy pětadvacetiletý hokejista.
Utkání v Šumperku se podle Žálčíkových slov může hodně podobat tomu poslednímu doma s Kadaní. „Šumperský tým na to vždycky vletí v první třetině. Bude to pro nás strašně náročné, zvláště po dlouhé cestě. Strávíme pět a půl hodiny v autobuse, ale myslím, že bychom soupeře měli zdolat kvalitou,“ vyjadřuje přesvědčení a ukazuje na borce, které bude nutno hlídat. „Karel Plášek ve svém věku pořád hraje výborně. Tomáš Sedlák se prosazuje v přesilovkách, Dan Vrdlovec má dobrou rozehrávku.“
Ladislav Lhota
