05.07.2022
Bratrské dvojice v profesionálním hokeji nejsou úplnou vzácností, ale nebývá jich mnoho. Aktuálně nejznámější sourozenecký tandem vzešlý z jihočeského regionu představují písečtí borci Jakub a Jan Kovářové, brankář a útočník, jimž se minulou sezonu dařilo ve Švýcarsku. Každý však nastupoval za jiný klub. Naopak v jednom dresu se premiérově potkali budějovičtí odchovanci Miloslav a Tomáš Jáchymové, obránce a útočník. Hájili barvy Prostějova v Chance lize.
Č. BUDĚJOVICE – Starší z Jáchymů, obránce Miloslav (26. 3. 1991), procházel žákovskými týmy Motoru většinou po boku Ondřeje Ťoupala, který má také bratra narozeného o pět let později. Ondřej s Jonášem, synové internacionála Radka Ťoupala, dosud nenašli shodné angažmá a skoro jistě se jim to nepovede na profesionální bázi. Oblékají výstroj v amatérské sféře. Za své živobytí zvolili úplně jiné obory, než hokej. Miloslav Jáchym prošel několika evropskými soutěžemi. Když ho péče o rodinu přivedla zpátky na tuzemský led, konečně usedl v téže šatně s bratrem Tomášem (24. 6. 1996). Větší část uplynulého ročníku prožili v jestřábím hnízdě na Hané, kde získali bramborovou medaili.
Hokejové sourozence od soutoku Vltavy s Malší nepřímo daly dohromady děti staršího z nich. „Milda je malý, ale Vanesska už chodí do školy, proto jsem chtěl hrát v Čechách. Před minulou sezonou mě oslovil prostějovský trenér Aleš Totter, ale to už jsem byl slibem zavázaný Petru Klímovi. Držím slovo, přednost dostala Kadaň,“ povídá Miloslav, toho jména druhý v mužské rodové linii. Miloslava byla i jeho babička. „Do Kadaně mě lákala i skutečnost, že tam koučoval Vláďa Růžička. Zahrát si pod ním bylo super, ale vydržel jsem jedenáct zápasů. Neunesl jsem sérii porážek a rozhodl se pro odchod. Za nějaký čas odstoupili Trhači ze soutěže,“ popisuje úvodní část sezony 2021–22.
V Prostějově hledali zkušeného a pokud možno urostlého beka. Budějovickému odchovanci chybí jen pár čísel do dvou metrů výšky. Do metrákové hmotnosti vůbec nic. Ideální parametry pro sestavu Jestřábů. „Nejdřív se naskytla příležitost zahrát si proti sobě, když počátkem října přijela Kadaň. Trenér se hodně vyptával na bráchu, po jehož rozlučce na severozápadě Čech byl zájem oboustranný. Konečně jsme se ocitli spolu v kabině a splnil se nám sen, kterým jsme žili odmalička,“ vypráví střední útočník Tomáš, jehož cesta do Prostějova v létě 2022 vedla z Poruby. „Užívali jsme si působení ve stejném dresu, ale nijak jsme neprotěžovali jeden druhého. Hráli jsme pro tým,“ ujišťuje.
Českobudějovičtí otesánci pomohli jestřábí letku posunout do semifinále play off Chance ligy proti Vsetínu. Konečné čtvrté místo v druhé nejvyšší soutěži si Prostějov zopakoval téměř po dvou desetiletích. Miloslav Jáchym odpracoval na Hané pětadvacet zápasů a dal čtyři góly. Tomáš Jáchym vyválčil padesát osm duelů, skóroval čtrnáctkrát. „Za porážkou od Vsetína 1:4 na utkání vidím v první řadě úzký kádr. Pro mě skončila sezona v předposledním souboji, kdy jsem dostal pukem do nártu. V předchozím období jsem absentoval kvůli zranění kolena. Naštěstí mě operoval skvělý ortoped Radomír Holibka. Vezli na sál tři hráče Prostějova po sobě. Dopadlo to dobře. Jsem O. K.,“ usmívá se Miloslav.
Šrámům neunikl v minulém ročníku ani Tomáš. Do play off zasahoval jen díky utěšujícím injekcím. „V enormním zápasovém vytížení to odnesly vazy v zápěstí. Dělalo mi problém udržet hokejku,“ líčí svoje trable. Přesto si bratři pochvalovali společné angažmá ve městě na řece Moravě. Našli výbornou partu, jednoznačný přínos spatřovali v trenérské práci Aleše Tottera a Petra Hubáčka. Pokračovat bok po boku však odchovancům Motoru není přáno, byť Tomáš podepsal s Prostějovem novou smlouvu už v lednu. Na rok s opcí. Potom se mu ozvaly tři kluby z extraligy. „Klauzule o volném odchodu kamkoliv začne platit za rok. Takže zůstávám,“ přijímá realitu.
Staršímu z budějovické dvojky slibovali Jestřábi také nový kontrakt. Nedočkal se. „Došla mi trpělivost. Každý profesionál chce mít od 1. května něco podepsaného. Zvlášť, když má rodinu. Dostal jsem pár nabídek, nejblíže domů byla Jihlava. Dohoda s Duklou se upekla rychle. Mám roční kontrakt s trochu neobvyklou dvojitou opcí. Teoreticky mohu zůstat tři roky. Jsem spokojený. Vzhledem k přestavbě zimáku budeme hrát domácí zápasy v Jindřichově Hradci a Pelhřimově, během přípravy nastoupíme v Budvar aréně proti mému mateřskému klubu. Co víc si mohu přát?“ táže se hokejista, který byl u zrodu nového Motoru v roce 2013. Tehdy odmítl předložené podmínky.
Podle textu nabízeného k podpisu před devíti léty měl být Miloslav Jáchym připravený pomáhat také druholigovému Vajgaru. „Přišel jsem ze slovenské extraligy. Bylo mi dvaadvacet a chtěl jsem se rozvíjet. Ne šlapat na brzdu,“ vysvětluje, proč se vrátil do Popradu. Pod Tatrami strávil čtyři roky. Nejdřív jako hráč Tatranských Vlků v juniorské MHL, kde ho vedl Aleš Totter, poté mezi extraligovou konkurencí. „Ráno otevřete oči a koukáte na překrásné horské panorama. Je tam úžasně v zimě i v létě,“ hřeje se vzpomínkou hokejový světoběžník, jenž v dospělé kariéře nosil dres rakouského Kapfenbergu, polského Tychy (titul 2018), Krakova a Osvětimi, čtyř celků na Slovensku.
Z Českých Budějovic se vypravil za sportovním dobrodružstvím v sedmnácti. Předtím již pendloval mezi mládeží pražské Slavie, Jindřichova Hradce, Českého Krumlova. Potom zkusil juniorku v Hradci Králové a brněnské Kometě. Mladší Tomáš opustil rodnou hroudu jako šestnáctiletý a zadrápl se na severní Moravě. Z juniorky Vítkovic poskočil do extraligového áčka, kde nastřádal třicet devět startů. Současně se zapojoval v prvoligovém Havířově, Porubě a Frýdku-Místku. V barvách Poruby se vypracoval mezi lídry, což potvrzuje i v Prostějově. „Prospěl mi odchod z Ostravy po devíti létech. Prostějovská sezona byla úspěšná,“ pochvaluje si.
Letní přípravu na sezonu 2022–23 zahájili oba sourozenci jako každoročně s individuálním plánem. Potkávali se v posilovně a také na ledě Hokejového centra Pouzar, kde trénuje dvakrát týdně skupina budějovických krajánků promíchaných s veterány. „Je to lepší, než někde běhat. Odmala nás honili kolem Bagru a vzpomínka mě straší dodnes. Nejdu tam ani na procházku, přestože bydlím vedle,“ prohlíží se Miloslav, zda mu nenaskočily pupínky. V jednatřiceti nevzdává myšlenky na extraligu. „Touží po tom každý hokejista. Ideální bude, když se znovu sejdeme s bráchou. Cítím na sobě vrchol fyzického fondu, ale musí mi vydržet zdraví. Mám za sebou deset operací,“ bilancuje.
Ladislav Lhota
