27.03.2025
Devatenáct minut a dvanáct vteřin. Přesně tolik času odbruslil kapitán domácího týmu Milan Gulaš na ledovém zrcadle vyprodané Budvar arény ve čtvrtém a zároveň posledním utkání čtvrtfinále play off Tipsport extraligy proti Dynamu Pardubice v neděli 23. března. Hosté zvítězili 2:1 v prodloužení, 4:0 na zápasy, a devětatřicetiletý budějovický rodák definitivně odložil dres s číslem 77. Neoblékne žádný další a hokejové prostředí bude sledovat pouze jako fanoušek.
Č. BUDĚJOVICE – Krátce po polovině základní hrací doby sevřeli Jihočeši v pásmu Dynama čtveřici bránících hráčů, když za katrem seděl Ondřej Vála, a křídelník Jan Ordoš úspěšně protečoval za záda gólmana Romana Willa dělovou ránu, kterou vyslal Milan Gulaš z pozice nad levým kruhem. Dvě minuty a čtrnáct vteřin před třetí sirénou šťastně vyrovnal reprezentační obránce Libor Hájek střelou švihem od modré čáry. Brankáři Janu Strmeňovi zakrývala výhled hradba těl. V 6. minutě prodloužení z drtivého náporu rozhodl Jan Mandát. „Vždycky je to hořké, když ztratíte sérii. Celých šedesát minut jsme hráli výborný zápas, ale Pardubice postoupily zaslouženě,“ uznal odcházející kapitán.
Tečku za bohatou kariérou českobudějovického odchovance mohl učinit již pátý rozhodující duel předkola s Libercem. Jihočechy na domácím ledě dělilo jednapadesát vteřin od vyřazení, ale Milan Gulaš vyrovnal při power play a v prodloužení usmrtil Bílé Tygry jeho spoluhráč Milan Doudera. „V tom je sport a zvlášť hokej nádherný. Člověk si připouští, že to mohou být poslední momenty v kariéře, a potom přijde, troufnu si říct, asi jeden z nejhezčích gólů, co jsem kdy dal, a postoupili jsme. To jsou vzpomínky na celý život,“ zaleskly se mu oči. Úmysl zakončit hokejovou pouť sdělil klubovému vedení v listopadu, aby sportovnímu úseku nekomplikoval budování kádru pro příští sezonu.
Směrem k veřejnosti zůstávala informace pod pokličkou. „Drželi jsme to v tajnosti. Ne proto, abychom něco zakrývali. Spíše pro klid. Aby se mančaft uchránil případného tlaku, který jsme nechtěli na sobě nést. Moji kamarádi v hledišti při play off vytáhli transparent, kterým se to trochu provařilo, ale možná bylo fajn, že lidi začali tušit, co se děje,“ pousmál se autor 317 gólů a 374 asistencí, které vygeneroval z 828 startů v extralize včetně play off. Sedmnáct sezon rozdělil mezi mateřský klub, Škodu Plzeň a epizodně Kladno. Nižší soutěže vyzkoušel v Jindřichově Hradci, Strakonicích, Třebíči, Mladé Boleslavi. Nosil dres ruského Magnitogorsku a švédského Färjestadu.
Část života vyplněnou aktivním hokejem se rozhodl utnout tlustou čárou. Nikdo ho prý nepřemluví k jakékoliv aktivitě spojené s nejrychlejší kolektivní hrou. Marně to zkoušel trenér Ladislav Čihák. Ani rozlučkový zápas nepřichází do úvahy. „Na tohle jsem nikdy nebyl. Chci odejít v poklidu do ústraní. Znáte mě. Nevyhledávám mediální pozornost a záři reflektorů, přestože na ledě se tomu nedá vyhnout. Opravdu nemám nic v plánu,“ zamítl jakoukoliv oslavu díla, které po sobě zanechal mezi domácími, evropskými i světovými mantinely. Ano, v sezoně 2004–05 válel také za americký tým Indiana Ice v USHL, kdy už měl na kontě pár zkušeností z juniorských reprezentačních výběrů.
Za národní A-tým posléze odehrál padesát sedm utkání s bilancí osmi gólů a patnácti asistencí. Představil se na MS v Bratislavě 2019, odkud přicestoval bez medaile. Češi v semifinále podlehli Kanadě, v duelu o bronz Rusku. Nejcennější dres byl pro něho skoro zakletý. Pětkrát ho minula účast na šampionátu doslova o fous. Stal se posledním vyřazeným hráčem, nebo se zranil, případně odjel na turnaj v roli náhradníka a zůstal viset mimo soupisku, třeba u zlata v roce 2010. Na olympiádu v Pchjongčchangu 2018 letěl coby zářící extraligová hvězda, jenže z posledního přípravného utkání v Soulu si odnesl naprasklý vaz v koleni a musel se vydat na zpáteční cestu.
Jedný borec, který vyhrál třikrát po sobě kanadské bodování v extralize, opustil motoráckou kabinu v Budvar aréně jakoby po špičkách. V tichosti. „Jsem hrozně rád, že jsem přežil play off,“ ulevilo se mu. „Je moc fajnové, že si teď můžu užívat všechno, co přijde. A slouží mi zdraví,“ vyzdvihl důležitý aspekt při nástupu do sportovní penze. Čtyřicátiny, které ho čekají před silvestrem, oslaví jako civilista. „Když přijdou léta, dostanete nějakou roli. Vyplyne z toho více povinností a zodpovědnosti. A pokud se nedaří, zvláště před fanoušky, jací jsou v Budějovicích, ovlivňuje to osobní život. Nemohu se dočkat, až opadne ten stres. Byl to jeden z klíčových bodů, proč nechci pokračovat,“ přiznal.
Pro nejbližší dny a týdny si vyhradil úplnou pauzu. „Potřebuju si odpočinout a dát se trochu do kupy. Jeden zápas za druhým, to nebyla v mém věku žádná legrace,“ vykreslil amatérský malíř, jehož obrazy zdobí nejeden obývák, také chovatel slepic (vajíčky zásoboval spoluhráče) a náruživý cyklista. „Na kolo se moc těším. Je to pro mě obrovský relax,“ nechal se slyšet. Neprozradil však, co bude jeho stěžejní aktivitou. „Nechci to specifikovat, ale nebude to nic ve spojení s hokejem. Kariéra byla dlouhá. Přinesla pěkné týmové úspěchy, ale i četná zranění. Zocelila mě. Poznal jsem skvělé lidi, nabral zkušenosti. Teď se stanu fanouškem, který si dá pivo, klobásu a zanadává si,“ našel nový part.
Ladislav Lhota
