26.08.2021
Subtilní, ale velmi šikovný, rychlý a pracovitý útočník. Takový je extraligový veterán Lukáš Pech, který přišel do Českých Budějovic na svoji třetí extraligovou štaci. Předtím nosil dres Karlových Varů a pražské Sparty. Do dvaadvacáté sezony mezi mantinely domácí nejvyšší soutěže vstoupí pod vlajkou Motoru. Upsal se na tři roky. Chystá se překročit tisícovku odehraných zápasů, patnáct gólů mu chybí ke vstupu do Klubu hokejových střelců (zatím 233 + 2).
Č. BUDĚJOVICE – Narodil se v Jihlavě 19. září 1983. Jeho rané dětství provázely oslavy posledních třech ligových titulů (z celkových dvanácti) vybojovaných domácí Duklou. Horácký zimní stadion byl Mekkou pro všechny sportuchtivé kluky ve městě. „Odmalička jsem potkával osobnosti, které proslavily nejen jihlavský, ale celý československý hokej. Pány Jardu a Jirku Holíka, první byl trenér, druhý manažer, nebo Karla Horáčka, který je naším rodinným přítelem. V dorostu mě trénoval Jan Hrbatý. Z mladší generace jsem zažil Oldu Válka, Petra Svobodu a další klubové velikány,“ vysvětluje Lukáš Pech, proč nemusel hledat přespolní vzory.
Vyrostl v Dukle, ale neprorazil do A-týmu. „Když jsem chodil do šesté nebo sedmé třídy, začaly přibývat informace ze zámořské NHL, ale pro mě vždycky bylo cílem dostat se do extraligy. V dukláckém dresu jsem nedostával mnoho příležitostí, protože jsem byl malý. Od sezony 2000–01 jsem to zkusil v Karlových Varech, kde jsem viděl o něco snazší cestu,“ vysvětluje. Ve světoznámých lázních si budoval pozici mezi juniory. Při prvních kontaktech s ligovým áčkem pendloval do Klášterce nad Ohří a především do Kadaně. „Jezdil jsem tam dva roky a moc mi to pomohlo. Hráli se mnou výborní kluci, zorientoval jsem se v dospělém hokeji.“
Ve Varech si udělal jméno a přivykl tamnímu prostředí. Zaujala ho sice nabídka švýcarského Bielu, přesto raději akceptoval další pětiletou smlouvu se Západočechy. Strávil u nich dvanáct let. Plnými doušky hltal stříbrnou sezonu 2007–08, rok poté dosáhl na titul. „Byli jsme takový tým, u něhož se příliš nepočítalo s účastí v play off. Najednou jsme postoupili a zavládla euforie. Udělali jsme druhé místo, za rok jsme oplatili Slavii finálovou porážku a lidi bláznili. Žili hokejem,“ popisuje atmosféru, kterou pomohla nastartovat památná semifinálové série s Jandačovými Budějovicemi na jaře 2008. „Oba týmy těžily z domácího prostředí. Až sedmý duel na jihu Čech jsme vyhráli 2:1,“ vzpomíná.
Tehdy viděla Budvar aréna obrovské drama, které skončilo pro domácí zklamáním. Hosté křepčili radostí. Rozhodující gól se zkoumal na videu. „Zápas jsme urvali na sílu. Blokovali jsme střely, stálo při nás i potřebné štěstí. V mančaftu se sešli bezvadní spoluhráči. Byli jsme hladoví a předváděli parádní hokej,“ nedá dopustit na karlovarskou partu. V následujících sezonách zaujal reprezentační trenéry, přestože lázeňský klub poklesl do bojů o záchranu. Lukáši Pechovi hodili laso bafuňáři Sparty a bylo z toho osm let s velkým S na prsou. „Sparta měla vyšší kvalitu, než Vary, a pořád přemýšlím, proč jsme nedosáhli na titul. Něco tomu zkrátka chybělo,“ krčí rameny.
Střední útočník, na jehož přihrávky se těší další zkušený borec Milan Gulaš, nepatří v žádném případě k hokejovým fluktuantům. „Nejsem příznivcem cestování mezi kluby,“ přiznává majitel jedné zlaté (autor vítězného gólu), dvou stříbrných a jedné bronzové medaile z extraligy, který si navíc s Karlovými Vary zahrál na Spenglerově poháru a se Spartou v Lize mistrů. „Neláká mě každý rok měnit prostředí. Objevily se i nabídky ze zahraničí, ale vždycky jsem chtěl mít jistotu. Teď jsem si našel místečko v Českých Budějovicích a jsem tady spokojený,“ říká hokejista, jehož angažmá na pražském ledě ukončila neochota funkcionářů podepsat s hráčem delší než jenom roční kontrakt.
Do jihočeské metropole Lukáš Pech dojíždí z Velkých Popovic, kde zůstala jeho rodina. Se svým novým týmem musel v srpnové přípravě překousnout pět porážek v řadě, než se dočkal vítězství alespoň v prodloužení doma s Kladnem (3:2). „Škoda, že jsme nedali víc gólů. Nevyužili jsme tutové šance,“ komentuje první úspěšný výsledek. Po zmíněném duelu naordinovali trenéři dvanáctidenní zápasovou pauzu. „Musíme pilovat herní činnosti, ve kterých nás nejvíc tlačí bota – situace jeden na jednoho, dobruslování, střelbu, detaily důležité pro gólové zakončení. Stále máme velké mezery. Je potřeba dobrousit diamant, aby byl lesklý,“ apeluje otec čtyř dětí.
Ladislav Lhota
