22.03.2021
Obec Skalice s dnešními pěti stovkami obyvatel patřila historicky Vítkovcům, potom městu Táboru, Rožmberkům a od konce šestnáctého století náleží Soběslavi. V březnu válečného roku 1943 se tady narodil Josef Pánek, nejstarší z bratrské trojice, která společně válela v barvách hokejového Spartaku Soběslav. Sportovní klan Pánkovců se dále rozrůstá. Někdejší nositel čísla jedenáct i kapitánského céčka pozoruje úspěchy svých následovníků od 17. března 2021 už jen shůry.
SOBĚSLAV – Sportovní kroky Josefa Pánka vedly ze Skalice do nedaleké Želče, kde začal jako šestnáctiletý hrát hokej za tamní Sokol. Kluziště s nízkými mantinely si želečtí sokolové udržovali na rybníku. Na podzim 1963 se skalický rodák a několik jeho spoluhráčů posunulo do áčka soběslavského Spartaku, kde nastala generační výměna. Pro nejstaršího Pánka to byla první a také poslední změna dresu. S jedenáctkou na zádech se proháněl v soběslavských barvách poctivých patnáct sezon. Pomáhal sbírat body v krajském přeboru, potom v divizi a na sklonku kariéry se v roli kapitána podílel na postupu do tehdejší 2. ligy, což se podařilo Spartaku podruhé a dosud naposled.
S céčkem na hrudi vedl svůj tým rovněž při utkání se Spartou Praha při otevření Zimního stadionu v Soběslavi v první polovině sedmdesátých let. Bylo samozřejmostí, že lídr A-týmu odpracoval při výstavbě zimáku nepočítaně brigádnických hodin. Zahrál si po boku mladších bratrů Petra a Pavla (oba jej předešli na věčnost), čímž napodobili sourozenecký trojlístek Bělohlavů. Ještě v době hráčského působení vyzkoušel trenéřinu a spolu s Václavem Žákovským dovedl soběslavské školáky k postupu do ligové soutěže. Později se jako trenér podepsal pod vítězstvím dorostu v krajském přeboru. Vychoval řadu skvělých borců v čele s Jiřím Lálou nebo Romanem Božkem.
Zdatně si počínal také na střídačce mužů a zařadil se mezi uznávané trenérské osobnosti na jihu Čech. Přivedl do Spartaku známé hokejisty z Českých Budějovic a Tábora a vytvořil partu, která vybojovala titul krajských přeborníků. Řadu let se angažoval jako oddílový metodik a několikrát se vrátil k trenérskému řemeslu, když to bylo potřeba. S mladými lidmi se setkával nejen při sportu, ale také jako profesor na soběslavském gymnáziu. Pedagogické vzdělání získal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze s aprobací k vyučování biologie a chemie. Kantořině se věnoval třicet devět let až do zaslouženého odchodu do důchodu.
Patřičně se pyšnil sportovními úspěchy svých vnoučat. Do juniorské reprezentace v běhu na lyžích pronikla vnučka Barbora, zatímco Anička se věnuje krasobruslení a vnuk Matěj se prohání v hokejové juniorce Hradce Králové. V posledním čase dělaly Josefu Pánkovi velkou radost první hokejové krůčky nejmladšího Adámka, jemuž vymyslel označení „Malý Charlamov“. Pokud mu dovolilo zdraví, sedával nejstarší z rodu Pánků v hledišti soběslavského stadionu a sledoval dění na ledě. Jeho návštěvy však byly stále řidší. Ze všech sil bojoval s těžkou chorobou, jenže nemohl vyhrát nerovný souboj. Nechce se uvěřit, že skvělý hráč, trenér a pedagog už není mezi námi.
Jiří Bouška
