16.10.2018
V utkání 1. ligy s Porubou zastupoval obránce René Vydarený v kapitánské funkci Zdeňka Kutláka, který odpočíval s bolavými zády. Pro sedmatřicetiletého rodáka z Bratislavy to byl dvanáctý zápas o body mezi mantinely druhé nejvyšší soutěže v Česku, kterou zakouší poprvé. Po dlouhém sepjetí s českou a slovenskou extraligou začal poznávat odlišný styl. Motivuje ho snaha klubu postoupit do elitní společnosti a také návrat pod Černou věž, kde se usadil.
Č. BUDĚJOVICE – Účastník šesti světových šampionátů a jedné olympiády v barvách Slovenska nosil českobudějovický extraligový dres v období 2005 až 2009 a znovu od roku 2010 do roku 2013, než se musel s celým týmem nuceně přestěhovat do Hradce Králové. V nohách má celkem třináct sezon na českém extraligovém ledě. Nasbíral 634 startů, zaznamenal 46 gólů. Vrátil se před letošním ročníkem. „Konečně jsme doma. Nechtěl jsem už nikam tahat rodinu. Zatím jsme se dohodli takhle a uvidíme, jak to bude dál s mým hokejem. Nechci koukat moc dopředu,“ usmívá se obránce, kterého vždycky zdobil výborný pohyb a herní přehled.
Chvíli mu trvalo, než se adaptoval na soutěž pro něho neznámou. „Musím říct, že zpočátku to byl pro mě velký skok. Kladl se tady sice důraz na tréninky, aby to nějak vypadalo, jenže nedokázali jsme si ani přihrát. Vašek Prospal v roli kouče se ale hodně snaží, aby se to zlepšovalo. Tréninky začínají nabírat na hokejové úrovni,“ popisuje rostoucí kvalitu v přípravě týmu, který už šestou sezonu usiluje o znovuzapsání jihočeské metropole na extraligovou mapu. Změny pocítil René Vydarený také v mistrovských zápasech. „Jsou tady věci, na které jsem si musel zvykat,“ přiznává.
Brzy si uvědomil, že extraligové týmy si v porovnání s prvoligovými počínají disciplinovaněji a taktičtěji. V Chance lize aktéři vyrábějí mnohem víc chyb. „Občas nastanou neočekávané okamžiky. Borec se najednou objeví v pozici, kde to postrádá logiku, zatímco v extralize si hráč drží svoje místo, aby nedošlo k chybě,“ říká světem protřelý hokejista, jenž v počátku své kariéry účinkoval také v nižších zámořských soutěžích. René Vydarený však oceňuje i plusy: „V Motoru máme kvalitní mančaft. Umíme si podat puk a dokážeme plnit věci, které se od nás požadují. Má to hlavu a patu.“
Druhá nejvyšší soutěž uzavírá první čtvrtinu a sezona ještě potrvá dlouho. Udržet fazonu a dobré výsledky nebude pro Jihočechy, kteří aktuálně vládnou tabulce, nic snadného. „Nebude to jednoduché, ale generál Vašek Prospal nás nenechá vydechnout. Vidí všecko a neodpustí nic. Drží nás pořád v jedné linii. Když máme brzdit na modré čáře, nelze zabrzdit ani kousíček před modrou. Teď ale není nutné přemýšlet o tom, jaký průběh bude mít závěr sezony. Je to otřepaná fráze, ale vždycky pro nás je stěžejní nejbližší zápas,“ nechává slovenský internacionál promluvit svoji zkušenost.
V duelu s nováčkem Porubou si připsal Motor nejvyšší vítězství z dosavadních čtrnácti vystoupení. Na cestě za výsledkem 8:1 však nechyběly vady na kráse. Třeba v přesilovkách. Jihočeši využili dvě z osmi a nijak neoslnili. „Při početní výhodě býváme trochu v křeči, ale pracujeme na zlepšení každý den. Věřím, že dnešní góly nám pomohou a získáme sebevědomí. Také si musíme dávat pozor na chyby. Soupeř byl čtyřikrát v sólu. I mně se stalo, že mi puk přeskočil hokejku a protihráč jel sám na brankáře,“ přiznává René Vydarený. Loni získal trenérskou licenci B, zatím však neřeší pracovní budoucnost. „Můj největší plán je mít zdravou a šťastnou rodinu,“ ujišťuje.
Ladislav Lhota
