09.02.2024
Budějovickému Slavoji, jehož pokračovatelem se stal Motor, přinesla sezona 1963–64 dva rozdílné vrcholy. Po předchozím pádu z nejvyšší soutěže se čekal od A-mužstva bleskový návrat, jenže svěřenci Vlastimila Hajšmana vyhořeli v kvalifikaci. Klub prošel personálním zemětřesením a někteří hráči dostali vysoké tresty. Ve stínu této blamáže zůstal titul mistrů republiky, který vybojovali dorostenci. Jejich úspěch připomene retro zápas Motor – Kometa Brno 14. února.
Č. BUDĚJOVICE – Dorostenci Slavoje pod taktovkou Františka Vacovského vyhráli jednu ze základních skupin a čekaly je finálové boje s trojicí dalších vítězů: Chomutovem, Dynamem Jihlava a slovenským Popradem. Každý s každým změřil síly dvakrát a celá záležitost se protáhla na několik týdnů. Tehdejší mocní rozhodli zařadit mládežnické duely do diváckého programu na zimních stadionech jako předzápasy nejvyšší domácí soutěže nebo atraktivních mezinárodních mačů. „Bylo to divně nalosované. Hráli jsme doma v Budějovicích pouze jednou. Na úvod s Chomutovem,“ vzpomíná střední útočník a kapitán týmu Otta Horčička na vysoké vítězství 15:2.
Odvetu s chomutovskými „valcíři“ vyhrál Slavoj venku 5:4. Jihlavské Dynamo porazil budějovický tým 7:0 v Brně a 11:5 v Mladé Boleslavi úplně na závěr finálové jízdy 12. března. Z dvojutkání s Popradem vydolovali Jihočeši pouze bod po výsledcích 4:4 a 3:4. „Remizovali jsme v Praze před ligovým utkáním Sparty. Odnesli jsme si pěkný zážitek z holešovické Sportovní haly, tehdy skoro nové a velmi moderní,“ ohlíží se Otta Horčička, jenž v následujícím ročníku už figuroval ve slavojáckém áčku. „Ale v Popradu to byla hrůza. Na otevřeném stadionu nás lidé tahali za dresy a schytali jsme spoustu plivanců. Domácí hráči přeráželi hokejky o naše záda a nohy,“ popisuje nedůstojné představení.
Po porážce vyšel novinový článek, ve kterém František Vacovský s vedoucím týmu Josefem Pártlem komentovali příkoří, jimž výprava čelila pod Tatrami. „Vedli jsme 3:1, ale třetí třetinu jsme odehráli prakticky celou ve čtyřech nebo ve třech. Měli jsme v zápase snad jednadvacet vyloučených. Poprad jednoho. Nepřijeli očekávaní ligoví soudci, ale pískal to kdosi ze Spišské Nové Vsi, druhý z nějaké vesnice. Orsi Vacovský se jich dotazoval, jak je možný takový rozdíl v počtu trestů. Odpověděli otázkou, co prý mají dělat, vždyť jsou jenom lidi,“ vzpomíná kapitán po šesti desetiletích. „Závěr odehrál Poprad s nejlepší lajnou. Gólman zdržoval úpravou výstroje, aby borci nabrali dech,“ usmívá se.
Při finálovém loučení mezi boleslavskými mantinely předskakoval Slavoj spolu s Jihlavou reprezentačnímu béčku, které plnilo roli sparingpartnera kanadského týmu Winnipeg Maroons v posledním vystoupení šestidílného turné po Česku. „Pohár a medaile nám předával svazový předseda Zdeněk Andršt. Oslavu titulu jsme zahájili po cestě domů. Bylo to veliké. Trenér pro nás vyjednal na druhý den volno, většina chodila do učení v Motoru. Studovali jen dva nebo tři. Chtěl bych připomenout, že cesta k úspěchu se rodila od žákovské kategorie, kdy nás vedl Stanislav Pícha. Sestava se trochu měnila, nicméně v dorostu pod Vacovským jsme získali bronz, stříbro a nakonec zlato,“ vypočítává Horčička.
Dorosteneckými šampióny na konci ročníku 1963–64 se stali brankáři Jaroslav Čejka, Jaroslav Dušek, obránci František Vápeník, Josef Žlunka, Václav Douda, Jiří Helmich, Karel Maxa, útočníci Václav Mařík, Otta Horčička, Pavel Bartyzal, Stanislav Hlach, Vladimír Zeman, Luděk Papoušek, Ferdinand Hovora, Václav Ruprecht, Zdeněk Beneš a Stanislav Pícha ml. Tucet z nich se probojoval do A-týmu, Václav Mařík nakoukl do reprezentace. Pavel Bartyzal se prosadil jako ligový fotbalista Jablonce, také Otta Horčička po návratu z vojny v Dukle Trenčín odevzdal brusle a kopal za budějovické Dynamo. Šedesáté výročí připomenou repliky zeleno-bílo-červených dresů s hvězdami.
Ladislav Lhota
