13.08.2014
Během hráčské kariéry pendloval Robert Slávik mezi extraligovými a prvoligovými kluby. Nejvyšší soutěž vyzkoušel v Českých Budějovicích, Plzni a Znojmě, druhou hrál v Táboře, Karlových Varech, Písku, Rosicích, Žďáru nad Sázavou a Třebíči. Okusil i německý a rakouský led. Od roku 2005 žije s rodinou v rakouském Zeltwegu. Nyní je asistentem trenéra v HC Steelers Kapfenberg a objevil se na krátkém kempu v jihočeské metropoli.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Bývalý juniorský reprezentant a mistr Evropy z Lillehammeru 1992 začínal s hokejem v Táboře, ač je rodákem z Ostrova nad Ohří. Od sedmé třídy nosil budějovický dres a v sezoně 1992 – 93 tady pomohl vybojovat titul dorosteneckého mistra republiky. Po vojně ve VTJ Tábor stínoval čtyři roky budějovickým jedničkám Romanu Turkovi a Oldřichu Svobodovi, vyzkoušel si Evropskou ligu. Hráčskou anabázi ukončil v rakouském druholigovém Zeltwegu.
Na své poslední štaci ve štýrském městě nad řekou Murou si zařídil bydlení a usadil se tam s celou rodinou. „Žijeme v Zeltwegu už devět let. Děti tady chodí do školy. Dcerka je jedničkářka, ale dělá nám radost i šestiletý kluk, který to už rok zkouší jako hokejový brankář,“ usmívá se čerstvý čtyřicátník, jenž odložil brankářské betony v roce 2008 a tím pro něho skončilo veškeré sportování. „Absolvoval jsem potom dvě těžké operace obou kolen. Nemůžu hrát tenis, ani běhat. Pouze jezdím na kole,“ postěžuje si.
Po ukončení aktivní činnosti se Robert Slávik stal trenérem brankářů a také asistentem u A-týmu Zeltwegu. Jenže klub se záhy rozpadl. „Propukla velká finanční aféra. Ztrácely se peníze, které měly proudit z městské pokladny do hokeje. Klub úplně skončil, lidé zmizeli. Skupina nadšenců dala dohromady nové mužstvo, ale čistě na amatérské bázi. Dělal jsem jim sportovního manažera, jenže naše názory byly úplně odlišné a tak jsme se rozešli,“ rekapituluje vývoj událostí.
Vyučil se soustružníkem
Nezbylo mu, než podstoupit rekvalifikaci, neboť uměl pouze hrát hokej. Jezdil sice do vzdáleného Grazu, kde dodnes připravuje mladé gólmany, jenže výdělek byl slabý. „Musel jsem někde začít a tak jsem si udělal učňovskou zkoušku na CNC mašiny. Pracoval jsem jako soustružník. Od šesti ráno do dvou odpoledne nebo od dvou do deseti večer. Byla to řacha. Dělník se nikde nemá moc dobře. Na druhou stranu, i když Rakousko není tak růžové, jak si někdo může myslet, tak dělník se tam má trochu líp než u nás,“ nalévá čisté víno.
Letos se na Roberta Slávika usmálo hokejové štěstí. Někdejší budějovický obránce Jiří Hála v roli manažera společně s Petrem Klimovicem založili nový klub v Kapfenbergu a nabídli bývalém brankáři funkci trenérského asistenta po boku Slováka Štefana Mikeše. „Dostal jsem profesionální smlouvu. Mám sice poloviční úvazek, ale společně s trénováním brankářů v Graz 99ers už se tím dá uživit. Musím smeknout klobouk před Jirkou Hálou za to, co vytvořil v Kapfenbergu. Je to skoro zázrak,“ říká Slávik.
Hokej ve Štýrsku byl totiž z pohledu českého odborníka v posledních létech skoro mrtvým sportem. Chyběla mládež, konkurence, peníze, ale i racionální přístup. Nový klub v Kapfenbergu se stal oázou s velkými plány. Do dvou let se hodlá ucházet o licenci v EBEL. Aktuálně sestavený tým bude letos hrát nižší mezinárodní soutěž INL a jako místo čtyřdenního srpnového kempu si zvolil Hokejové centrum Pouzar v jihočeské metropoli, kde také sehrál první přípravný zápas proti druholigovému Táboru.
Při pracovním návratu do Českých Budějovic samozřejmě Robert Slávik pookřál. „Mám tady kamarády od hokeje. Pravidelně komunikuji s Romanem Kondelíkem nebo Kamilem Ťoupalem. Během soustředění ale nezbývalo moc volného času. Každý den nás čekaly dva tréninky na ledě, další tréninky na suchu a po nich už jsme šli na večeři. Přesto jsem byl rád. Do Budějovic se příliš často nedostanu, i když si zde stále držím byt. Spíše cestuji za rodiči do Plzně,“ uzavírá hokejový vyslanec ve Štýrsku.
Ladislav Lhota
